Ondřej Válka

To jsme si zase užili světa.

Leisa Reichelt je jedna z nejlépe placených Londýnských UX freelancerů. Už dřív mně zaujala článkem, kde popisovala spolupráci s Markem Boultonem. Každopádně důležité je to, že píše knihu A Practical Guide to Strategic User Experience a myslím, že to bude pecka. Pokud nechcete čekat, kupte si video z workshopu s Lisou.

Pánové Keir Whitaker (bývalý šéfredaktor Think Vitamin od Carsonified) a Elliot Jay Stocks (poměrně známý britský webdesignér) pustili do světa svou novou firmu Viewport Industries. Už dřív společně zorganizovali Insites Tour, chystají Insites: The Book (knihu rozhovorů s významnými webdesignéry) a obecně se zdá, že počiny od webdesignérů pro webdesignéry docela fungují (Five Simple Steps, A Book Apart), takže se docela těším, co z nich vypadne.

Poslední týden se v ČR asi nějak rozmnožily UX pozice. SolarWinds hledá senior UX designéra v Brně, SUSE hledá UI designéra v Praze a tamtéž hledá UX designéra Glogster. Mně osobně by zajímaly ty první dvě pozice.

Sebrané odkazy k tématu:

Animations in User Interface Design: Essential Nutrient Instead of Eye Candy (článek od Centigrade)

Storyboarding iPad Transitions (článek na Boxes and Arrows)

Meaningful Transitions - Motion Graphics in the User Interface (přehled zažitých druhů animací)

Série článků od Rachel Hinman, věnující se jednotlivým aspektům animací v uživatelských rozhraních:

Animation Principle One: Squash and Stretch

Animation Principle Two: Anticipation

Animation Principle Three: Staging

Animation Principle Four: Straight Ahead and Pose to Pose

Animation Principle Five: Follow Through and Overlapping Action

Animation Principle Six: Slow In and Out

Animation Principle Seven: Arcs

Animation Principle Eight: Secondary Action

Když jsem letos na jaře pobýval pár měsíců v Anglii, měl jsem to štěstí navštívit několik zajímavých akcí. Britská UX scéna je poměrně rozsáhlá a slyšel jsem i názor, že Londýn má snad největší koncentraci UX profesionálů na světě.

Nedivil bych se. Agentur, akcelerátorů a akcí je po celé UK hodně a podle mého pozorování v Londýně není týden, kdy byste nemohli zajít na nějakou pro vás zajímavou akci (a nezáleží na tom, zda jste designér, developer nebo co vlastně).

Zásadní akcí, konající se každý měsíc v Londýně, je večerní setkání pořádané UK UPA (Usability Profesionals Association). UPA je organizace velmi podobná SIGCHI (resp. její české pobočce), s tím rozdílem, že zatímco SIGCHI má akademický základ, UPA pochází z „komerční“ sféry.

Příliš jsem se o UPA předem neinformoval a tak nějak jsem čekal setkání v hospodě a diskuzi u piva, takže když jsem pak stál před velkou skleněnou budovou firmy Sapient-Nitro (jedna z nějvětších londýnských digitálních agentur), bylo jasné, že půjde o trochu něco jiného.

Každé setkání UPA provází přednášky na dané téma od lidí z firem ne menšího významu jako BBC, Flow interactive, R/GA, Guardian, atp. Není problém tu sehat práci, stáž nebo rozšířit síť kontaktů.

Komunita LondonIA resp. její večerní setkání, má podobný charakter jako UPA, (tuším, že jen není nějak výrazně organizačně ukotvena). Co může být přínosné i pro Čechy je diskuzní fórum LondonIA. Totiž v momentě, kdy znáte kontext a lidi, kteří právě tam přispívajím, může pro vás být svým obsahem přínosnější než kdejaký Smashing Magazine.

Např. dvě velmi zajímavá vlákna o tom jak by měla vypadat portfolia UX lidí tu rozvinul Jason Mesut, jeden z myšlenkových lídrů britské UX scény. Vycházel z problémů, který řeší každý měsíc, kdy se probírá spoustou UX portfolií a jen velmi málo z nich prezentuje svoje práce tak, že to není jen „porno pro designéry“.

Třetí, možná nejzajímavější akcí, byl Design Jam v Oxfordu. Design Jamy po celém světě zaštiťuje Mozilla Labs a v UK se konají několikrát ročně v Londýně či Oxfordu (a tuším, že i v jiných městech). V zásadě jde o o jednodenní hackaton pro všechny „příznivce UX“. Do Oxfordu se nás sjelo cca 40, na místě vniklo 10 týmů a dostali jsme jednotné zadání: navrhnout mobilní aplikaci, která  udělá dajíždění do práce/školy nějakým způsobem zajímavější, užitečnější nebo jakkoliv lepší.

Na Design Jamu je asi nejlepší ta možnost vidět 10 různých přístupů k řešení jednoho problému. Poté, co během dopoledne děláte research a odpoledne navrhujete, večer prezentujete svůj koncept ostatním a oni zase vám. Vidíte, jak k tomu přistupovali a jak svou práci prezentují.

První ze sérií odkazů zajímavých o to víc, o co méně jsou známé.

Official Usability, UX & UI Guidelines From Companies  seznam user interface guidelines k produktům od Applu, Nokie, Googlu atp.

Ben Sekulowicz-Barclay zajímavý web designéra z Information Architects

TypoTopo typografický workshop z Bratislavy

Things That Are Brown  malé webové studio, v současnosti pracující pro Facebook

Nazvat ji "knihou o použitelnosti" by bylo jako nazvat Bibli "knihou o náboženství".

Když ji Donald Norman v 80. letech napsal, možná netušil, jaký vliv bude tahle nevelká publikace mít. The Design of Everyday Things je (pokud vím) první a nejucelenější knihou o použitelnosti. A dala mi skutečně víc, než všechno ostatní, co jsem kdy předtím na téma dohromady četl.

Norman je (mimo jiné) kognitivní psycholog a z tohoto pohledu je kniha napsaná. Nezabývá se konkrétními pravidly a radami, ale popisuje podstatu věcí. Vysvětluje principy používání věcí ze všedního života, popisuje procesy vnímání a poznávání světa, přemýšlení a rozhodování se v řadě situací.

V jedné z kapitol se například zabývá rozhodováním a složitostí úkolů. Dočtete se, že kromě počtu možných voleb vždy výrazně záleží na tom, jak jsou volby uspořádané, protože lidská mysl se vždy snaží vytvořit si obraz toho, co bude následovat (známe z matematiky jako rozhodovací stromy). Volně cituji:

Pokud je počet voleb úzký, pak nezáleží na hloubce rozhodovacího stromu (tj. kolikrát bude muset být rozhodnutí uděláno). Je-li strom mělký, pak nezáleží na jeho šířce (tedy počtu voleb).

Je-li tato znalost vhodně aplikována, řadu problémů jak v interakčním designu (např. kroky prováděné při určitém úkonu), tak v informační architektuře (např. uspořádání stránek ve struktuře webu), se stává jasnější.

Knihu bych začátečníkovi jako úplný úvod do problematiky nedoporučil proto, že to Norman bere hodně z vysoka. Nicméně všem ostatním, kteří už o použitelnosti alespoň něco ví, přinese víc než jakákoliv jiná publikace na stejné téma.

Společenský tlak mezi designéry navzájem, aby kreslili realistická uživatelská rozhraní, se často v poslední době zvrhává v přístup zavádějící (zejména pro začínající designéry), neekonomický (pro klienty) a přežitý.

Už v knize About Face (bible interakčního designu) zmiňuje Alan Cooper (nejen pionýr interakčního designu, ale také autor Visual Basicu), že uživatelská rozhraní mohou efektivně využívat metafory ze skutečného světa, ale neměla by se jimi omezovat.

Příkladem toho můžou být třeba i některé weby, které často zbytečně vypadají jen jako leták na obrazovce a přitom by mohly možnosti interaktivity a proměnlivého prostoru prohlížeče využít ve svůj prospěch.

Mike Kruzeniski na toto téma letos přednášel na SXSW a svou přednášku zveřejnil i jako článek. Říká v něm například:

The first interfaces were built on a need to communicate what they were. They were like a desk, but better. They were completely new, so an approach of direct representation was appropriate. To understand that a word such as “ok” was a new kind of action; surrounding it with the texture and shading of a button made it clear that it should be pressed. Today however, most onscreen content is assumed to be interactive. The literal analog affordance is no longer necessary...

How to Think Like a Great Graphic Designer je kniha rozhovorů s klasiky současného grafického designu. Čtení podobné například Esejím o typografii od Františka Štorma nebo poslední knize Martina Peciny.

Nedozvíte se tu v ní totiž, jak navrhovat plakáty ani jak se pozná dobrá typografie. Naopak poznáte myšlení významných osobností, které ovlivnily design takový, jak jej známe dnes. Spíš než o texturách, stínech a jednopixelových linkách se naučíte přemýšlet o těsném spojení obsahu a formy, zodpovědnosti designérů, procesu tvorby a jiném.

Tomáš Kostkan je zakladatel a principál studia AnFas, které se zabývá grafickým designem a brandingem. Na letošním WebExpo měl přednášku o procesu tvorby designu a v ní jeden zásadní postřeh.

Velmi logicky Tomáš rozdělil design na 3 druhy: identifikační, přesvědčovací (tzv. promotion) a publikační (tzv. editorial). My webdesignéři navrhujeme často v oblasti přesvědčovacího a publikačního designu.

Poté se věnoval vrstvám designu, což jsou elementy, na které lze každý návrh webu nebo letáku rozebrat. Jedná se o vrstvu stylu, obsahu a sdělení.

Tomáš poukázal na podstatu grafického designu. Na fakt, že grafický design je především design komunikace. Návrh informací tak, aby je mohli lidé snadno vstřebat. Typografie, teorie barev a znalosti o layoutu jsou jen nástroje.