ztracený naděje

nenapsalas mi ani na rozloucenou, ani jestli mi to odpustis, nic. proste nic... ulevilo se mi, kdyz jsem videla ze jsem si ten disrespect a to ze se o me nezajimas a nestaras nevymyslela a nejsem jenom paranoidni about it, ale ta bolest je furt asi vetsi. opakuju si, ze to neni v moji kontrole, ja s tim nic nezmuzu, ale dat pryc ty emoce stejne nedokazu, vzdycky me znovu dozenou, ten sram na srdci mi zustane navzdy, vim to. doufala jsem, ze me to tolik nezasahne, ale tajne jsem vedela, ze jo. i miss you and i don't.

I MISS YOU AND I DON'T

asi jsem musela ochranit nas oba. tak aspon za neco se muzu ocenit‬

kdybych mohla z tyhle chvile jit zpatky a zachranit se, nevim jestli bych to udelala

s ziletkou v ruce konci ta samota, s krvi na rukou odchazi chlad zpod kuze, s krvi na nohou zacina pocit navratu do detstvi

summer will pass and i won't even notice, the only thing left is gonna be the regret and sorrow. i'd think i'm so used to it after all the years i can remember, it's always the same and i try so hard to be okay with that, but i'm still hoping for a different outcome. i wish next summer would be better. and it won't.

spim v posteli na vypranym obleceni a nevim kdy budu mit silu ho uklidit a akorat si z toho kazdej den beru cisty spodni pradlo a davam zpatky na postel to co spadlo na zem a mozna jenom pockam dokud si z toho postupne nevezmu vsechno a kdy tohle skonci a proc jsem ja

jestli ma jeste vubec smysl aspon natrhat sama pro sebe par kyticek, jestli je v tom jeste dostatecne lasky, nebo je to jen blbej paradox, kdyz pri utrhnuti umiraji