Lesem se psem | Cestování se psem

Mohla bys mi úplně nejdřív říct, odkud jste, co děláte a co je zač vaše Róza? Berete ji všude s sebou nebo někam jezdíte i bez ní? Oba jsme už pár let letenští Pražáci, ale Kuba pochází z Opavy a já se narodila na Vysočině. Věnuju se online marketingu a Kuba fušuje do filmu a reklam.

A Rozárka je útulkáč z Dogpointu, odkud jsme ji adoptovali asi ve 3 měsících. Máma z fotky vypadala jako ohařka, otec je neznámý, ale podle temperamentu ho tipujem na Jacka Russela. V srpnu jí byly 3 roky a je pořád stejně bláznivá, emocionální a ukecaná jako štěně. Na výlety do přírody ji bereme vždycky, při procházkách po městě na nás čeká v autě, kde má svou boudičku. Nemá ráda shon, množství lidí a ruch dopravy, tak ji toho stresu chceme ušetřit. Vycházky po městech i kolikrát úplně vynecháme nebo je krátíme na minimum času. Jsme beztak spíš na přírodu. Je skvělý, že na cestách je náš hlídač. Máme rádi spaní na divoko a kdykoli se něco šustne, Róza je ve střehu a štěká. Občas nás ale uprostřed noci vzbudí i kvůli zafoukání větru. :)

Jak jste se vlastně dostali k cestování a jak často jste na cestách? Cestovali jsme v autě poslední 3 roky. V pátek po práci jsme většinou nasedli do auta a jeli přespat někam k lesu aspoň do soboty. V našem Fordovi Focusovi jsme projezdili Balkán, ale vždycky jen maximálně na 2 týdny. Mysleli jsme, že jsme v práci hrozně nepostradatelní, ale poslední rok byl pro nás ale docela náročnej, tak jsme si řekli, že uděláme kotrmelec. Sbalili jsme věci z bytu do krabic, přesunuli je do sklepa a vyrazili na půl roku jezdit po Evropě v dodávce VW LT, které jsme dali jméno Hugo. Teď jsme na zimu zpátky, ale na jaře se zase vyrazíme toulat. Pracovat se dá i na dálku. Kor z Portugalska, kde mají 3G i na útesu uprostřed ničeho.

Koukala jsem, že máte dost procestovanou takovou tu “teplou” část evropy - španělsko, portugalsko.. Máte asi rádi sluníčko, že jo..? :) Vyráželi jsme v březnu a cesta za teplem byla jasná volba. Když začalo léto, velká vedra a v Portugalsku bohužel i obrovské požáry, posunuli jsme se na sever Evropy. V Bretani jsme navštívili kamarádku a pomalu se přesunuli do Pobaltí, kde bylo v srpnu krásný 25 stupňů. Pro nás i pro Rózu teplota tak akorát, abychom se v autě nepekli.

Co máte radši - chodíte po horách nebo spíš města a památky? Spíš přírodu. Člověk si pročistí hlavu a nemusí se soustředit na nekonečno různých vjemů. Navíc ve velkých městech se člověk hůř dostává dodávkou. Třeba Barcelonu a Bordeaux jsme kvůli tomu úplně objeli. Naopak jsme se odvážili vjet do Bukurešti, i když nás od toho pár lidí odrazovalo, a větší zmatek jsme v životě nezažili. Nejenže je tam špatně zkoordinovaná doprava a lidi podle značek neví, kudy mohou jet, ale řidiči navíc neustále telefonují a řídí - jak to říci slušně - nepředvídatelně. :) A navíc Róza města nerada.

A teď už k samotnému výletu do Maroka.. Na co se připravit? Cestování se psem do Maroka má 2 roviny – cesta psa do Maroka a cesta psa z Maroka zpět do Evropské unie. Podmínky se liší a spolehlivé informace různí. Cesty do Maroka jsme se nebáli, obavy vzbudila trochu zpáteční cesta. Na pláži v Salobreně jsme potkali švýcarské cestovatele Marii a Thomase, kteří se akorát se svým zvířecím parťákem Machem vrátili z Maroka. Po více jak 4 měsících. Do Evropy je nechtěli pustit, protože Macho neměl sérologické vyšetření krve na protilátky proti vzteklině staré alespoň 3 měsíce. Necelý měsíc čekali na testy, které prý putovaly až do Francie, a následně 3 měsíce, aby byl test dostatečně starý. Jakkoli to zní nelogicky, test musí být starý více jak 3 měsíce. Realita byla ale taková, že naše Róza nikoho nezajímala ani v trajektu, ani na hranicích cestou tam, ani cestou zpět do Španělska. Proaktivně jsme všem cajtům a celníkům s našimi pasy strkali i pas Rózy včetně zprávy o sérologickém vyšetření krve na protilátky proti vzteklině. Nikdo pas ani zprávu neotevřel. Na španělské hranici celník Rózu chtěl vidět, spíš ale ze zájmu, než z povinnosti. Nakonec se spokojil se štěknutím zpoza sedačky, kam si zalezla, a my mohli na loď.

A co jste tam vlastně podnikali? Skoro to stejné, co v jakýkoli jiný zemi, kde jsme předtím nebyli. Dívali jsme se, poznávali, koupali se v oceánu, hodně jedli (tažiny, přeslazený mátový čaj a marocká kuchyně obecně je úžasná), jen jsme nespali na divoko, ale v kempech. Původně jsme tam chtěli slavit i narozeniny, ale to jsme o pár (tý)dnů nestihli.

Byli jste se podívat v nějaký přírodě, můžeš doporučit nějaký výlety? Highlighty co nevynechat? Krásná byla oblast Rifu. Šefšaouen je samozřejmostí, ale třeba i Ouzanne a okolí stojí za návštěvu. Tohle městečko není tolik turistické jako právě severněji položený Šefšaouen, ale zase je potřeba počítat s větší pozorností Maročanů, když se po městě potloukáte jako jediný turista. Projížděli jsme navíc touhle oblastí zrovna v době žní, a kdybychom po cestě nemíjeli vozky s oslíky a nebylo 40 °C, připadali bychom si jako doma. Snažili jsme se dojet i na divoké pláže poblíž Kénitry, cesta ale končila uprostřed staveniště. Tak jsme dál nepokračovali a zůstali jen v zátoce se stádem býků. Paradoxně ale po okolních písčitých cestách jezdili kamiony. Většinu času jsme pak strávili spíš ve městech a přepravováním se.

Jsou v Maroku volně pobíhající divocí psi? Jsou. V přírodě, v okolí měst i v samotných centrech. Váš miláček se na volno proběhne jen těžko a i na vodítku to není zrovna med. V národním parku u jezera Sidi Boughaba na Rózu cenil zuby pes spící pod stromem, kterého jsem si ve stínu ani nevšimla. V Meknes jsme utíkali smečce psů, která bydlela jen přes silnici od univerzity. Lidem psi nejsou nebezpeční, ale před jinými psy si území chrání, a proto se vztekaj.

Kromě těch divokých psů, o kterých píšeš, chovají i Maročané psy? Jaký mají ke psům vztah? Strávili jsme tu jen 10 dnů a spíš v severní části, tak se nám to nechce úplně generalizovat. V kempu u Ouzanne majitel choval 2 psy pro radost (vyprávěl nám trochu o své staré fence a bylo vidět, že k ní má vztah) a trochu i na hlídání kempu. Jinak tu psi spíš hlídají kempy, toulají se po městech i po přírodě. Psa na vodítku jsme potkali snad jen jednoho v Tangieru.

8) Kam vyrážíte na jaře? :) Chtěli bychom vyrazit zpátky do Portugalska. To nám úplně učarovalo pohodovým přístupem lidí. Všichni nám vždycky ochotně přispěchali na pomoc, aniž bychom to nutně potřebovali. V Lisabonu jsme chvíli čučeli na parkovací automat a dva lidi za námi přišli, že dneska se nic platit nemusíme. V Sintře kvůli nám chtěli přeparkovat auto, protože si mysleli, že nemůžeme projet, a běželi se nám ještě omlouvat. A navíc to byla jediná země, kde jsme si ani chvílema nepřipadali s životem v dodávce a s chozením bosky jako hipíci. A taky za to samozřejmě můžou krásný pláže, kde nikdo není, nádherná příroda, rychlý a všudypřítomný internet. A portský taky…:)

Jestli chcete sledovat Rózy dobrodružství i dál, určitě mrkněte sem.

Proč zrovna Bad Aussee? No to ani nevím, vybírali jsme podle ubytování a Bad Aussee bylo zrovna moc hezký za dobrou cenu. Byl to vlastně náš jedinej výlet, kdy jsme se ubytovali někde v penzionu. Má to určitě taky něco do sebe. :)

Na jak dlouho jste tam byli? Byli jsme tam od pátku do neděle, po cestě jsme ještě stihli navštívit proslulý Hallstatt. Já tam byla poprvé, ale Mára už to tam znal. Ono totiž kdo nebyl v Hallstattu, jako by nebyl.

Určitě jste tam něco naťapali, můžeš nám tedy krom návštěvy Hallstattu doporučit i nějaký ten výlet? Jasně, takže první výlet jsme absolvovali hned v pátek a byl docela náročnej. A to i kvůli tomu, že jsem s sebou zapomněla vzít jakýkoliv jídlo a my bez jídla prostě nejedem. :D Každopádně jsme popojeli do vesničky Altaussee a od místního jezera jsme začli ťapat. Tenkrát tam bylo ještě parkování zadarmo, ale od tý doby, co vyšel poslední Bond, kterej právě po tomhle jezeře jede na člunu, už to tam nějaký to euro stojí. :D Od jezera je to dost do kopce, pak ale narazíte na nádherný výhledy a naprosto úžasnou krajinu. Přesná trasa je tady: https://mapy.cz/s/2fzT2 a tenhle výlet určitě všem doporučujem, fakt stojí za to!

Další den jsme si dali lehčí výlet a pak jsme se ještě jeli trochu poválet k jezeru Grundlsee, kde to máme moc rádi, končí tam svět a nikdo tam není, totální pohoda. Ale zpátky k výletu - popojeli jsme tentokrát do Tauplitz, což je přes zimu asi moc hezký středisko, ikdyž tam nejsou zas tak velký kopce. Tam jsme nechali auto (výjezd naho stojí nějaký eura, ale ne moc) a šli jsme se projít ke Schwarzensee, což je naprosto úžasný jezírko (fotka nahoře). Cestou takových jezírek potkáte víc, a když je hezky, tak Tauplitz určitě nevynechejte.

Potkali jste na trasách hodně lidí? Skoro nikoho. Byli jsme hodně mimo sezónu a jezdíme tak doteď moc rádi, právě i kvůli tomu, že není moc lidí. Ono tady asi ani v létě nikdo moc nebude, není to turisticky zas tolik exponovaný, ale stejně. Na Tauplitz bylo pár rodin s kačárky, dá se tam udělat i procházka po asfaltu s kočárkem, ale dál po těch cestičkách už jsme nepotkali ani nohu.

Je lepší spát v penzionu nebo v autě? To je na každým, ale za nás určitě v autě... Tam je taková svoboda. Tady nám teda extrémně vyšlo počasí, ale normálně většinou takhle hezky nemáme, takže je super, že se můžeme přesouvat tam, kde je zrovna hezky. Tady bylo ale fajn, že jsem byli pořád v teple (venku už v noci mrzlo) a mohli si vařit, co jsme chtěli. Na druhou stranu Lexie se to zas tolik nelíbilo. V noci tam totiž dost foukal vítr a měli tam takový ty venkovní žaluzie, který se mlátily o okna a Lexie - strašpytel - se toho samozřejmě bála. Takže všechno má svý klady i zápory. :)

Kam přesně jste jeli? Vyrazili jsme do Dolomit, v pátek ráno. Řekli jsme si, že si chceme udělat ještě poslední letní víkend. Nakonec jsme ale chodili i sněhem.

Jakto? No, první noc jsme spali kousek od Passa Falzarega, ráno jsme se probudili do naprosto bezkonkurenčního dolomitskýho rána a řekli si, že vyrazíme na nějakej hezkej výlet. Počasí nám vyšlo fakt na jedničku a Máru napadlo, že bychom si mohli vyšlápnout na třítisícovku.

A jakou jste si vybrali? Vybrali jsme si Piz Boé, což je prý nejsnažší třítisícovka. No a jelikož jsme si v pohodě vychutnávali snídani a moc jsme nespěchali, pod kopec jsme dojeli až po 10. hodině ranní. Nakonec to ale nevadilo, protože jsme se z Passo Pordoi na Sass Pordoi vyvezli lanovkou. To vám hodně usnadní cestu. Odtamtud je to pak nahoru na kopec asi hodinku cesty. My tam byli na začátku října a už (nebo ještě) tam byl sníh. Takže psí radost neskutečná. :)

A Lexie ten výšlap dala v pohodě? Celkem jo, chvílema jsme jí museli pomáhat, ale jinak to bylo v pohodě. Cesta nahoru je kamenitá, kamínky jsou trochu ostrý, tak pro citlivý pacičky doporučujem botičky i na cestu nahoru.

A dolů jste taky jeli lanovkou? Nene, dolů už jsme si to sešli pěšky. Z vrcholu na parkoviště to trvá asi tři hodinky. Dolů se jde sutí, je tam sice cestička, ale my jsme větší část šli rovně dolů.

A co na to Lexie? Lexie šla takhle poprvé a dost jí to bavilo. Na cestu dolů dostala na přední tlapky botičky a ještě že tak. Obě prodřela, ale tlapky zůstaly celý. Na sestupy sutí botičky určitě doporučujem.

Co jste dělali potom? Jelikož bylo ještě docela brzo, tak jsme se rozhodli vyrazit ještě kousek níž. Na Gardu už jsme to stejnak měli asi jen 2 hodinky. Tam jsme se vyspali kosek za městem a druhý den ráno jsme vyrazili do města. Chtěli jsme si dát brzkej oběd a vyrazit domů, ale bohužel tam všechny restaurace vaří až okolo půl jedný, takže jsme moc nepochodili a jeli domů.

Kolik takový víkend stojí? To hrozně záleží. My tím, že spíme v autě, neplatíme nic za ubytování. Takže to vlastně stojí jen benzín a mýta, pokud se jim po cestě nevyhnete. Ty jsou, myslím, něco mezi 20 - 30 euro za cestu tam i zpět. A lanovka stála něco okolo 10 euro na osobu a pes jel zdarma. No a pak už je na vás, jestli si vaříte, kupujete vlastní potraviny nebo chodíte do restaurací. My jezdíme hodně lowcost proto, abychom si takovejch víkendů užili co nejvíc. :)

Druhá část vaší cesty začínala v Bødo, tedy na pevnině po cestě trajektem z Lofot. Kam jste zamířili dál? Tak nejdřív nás čekal polární kruh, kterej se teda v Norsku prožívá o dost víc než ve Švédsku. Je tam centrum polárního kruhu, kde si můžete projít nějakou výstavu - placenou, koupit suvenýr nebo si dát kafe. No a pak už jsme mířili dál na jih a naším dalším cílem byl Trondheim.

Šli jste navštívit město? Jojo, hodně lidí nám říkalo, že města v Norsku stojej za prd, ale nám se ty tři největší, co jsme navštívili, moc líbily. Trondheim okouzlil hlavně svejma nádhernejma uličkama a atmosférou. Všechno tam bylo tak nějak klidný, ale ne nudný. Většina lidí tam jezdí na kole a je tam hodně studentů, je to totiž univerzitní město. A architektura je tam taky moc hezká. My na města moc nejsme, ale tohle nás fakt okouzlilo.

A kam jste zamířili dál? Pak na nás už čekala Trolí stezka, což je asi nejznámnější část norský silnice ze severu na jih. Svojí délkou ani převýšením se nijak neliší od italských Pass, který jsou právě v Itálii na denním pořádku, ale rozdíl je rozhodně v tom výhledu. Nádhernej pohled do údolí, kde vidíte, jak se tam ta silnička klikatí. No to je prostě super. Jo a čím se ještě liší jsou svodidla. Klasický tam nenajdete, mají tam silničku olemovanou kamenama. No a samozřejmě nechybí vodopád. Na ty tady my nejsme moc zvyklý, ale v Norsku už to ani nevnímáte (bohužel), je tam totiž na každym rohu.

A tam se dá jít projít? My jsme to na plánu původně neměli, ale nakonec jsme tam asi hodinku a půl pocourali. Dá se tam jít na vyhlídky, kam chodí samozřejmě všichni, ale i z vyhlídek se dá odbočit a vyrazit na místa, kde už moc lidí nepotkáte. Je to tam ale občas dost křivolaký a jsou tam vrtkavý kameny. Každopádně čím dál jdete, tím hezčí je ten pohled do údolí. :)

Co vás čekalo dál? No pak sjme si řekli, že to máme dost hektický a měli bychom zvolnit a chvíli někde zůstat, takže jsme dorazili do Geiranger fjordu, kde jsme si zaplatili dvě noci. Je to prý jeden z nejhezčích fjordů v Norsku. Má spoustu vodopádu po stranách a do vesničky Geiranger, která je na konci toho fjordu a u který jsme bydleli, přijede ročně asi 600 tisíc návštěvníků. Což už je docela dost. Ale většina jezdí pravděpodobně lodí, vyhlídkovou plavbou trajektem. Přijíždí tam minimálně jedna ohromná loď denně. A proto nedoporučujem si brát kemp přímo ve vesnici, protože ta loď dělá hroznej kravál. Lepší je si vzít cca kilometr od vesnice na takovým cípu u moře - my bydleli v “Kemp Geirangerfjorden Feriesenter” a byl super.

Šli jste tam na nějaký výlet, který můžete doporučit? Na výlet jsme šli, ale moc ho doporučit nemůžem. Ten den, kdy jsme zůstavali ve fjordu, nám zrovna pršelo, snad jako jedinej den z celý naší cesty (jo, jsme klikaři). No a tak jsme si řekli, že se půjdeme kouknout na vodopád. V Norsku moc neexistujou nějaký turistický cesty jako tady u nás, že vyrazíte na 3-4 hoďky na výlet, obejdete kolečko a vrátíte se zpět do výchozího bodu. Buď jdete 3 dny nebo prostě tam a zpátky stejnou cestou. My jsme teda vyrazili na vodopád, ale ani jsme k němu nedošli, protože tím deštěm to dost kouzalo a šli jsme takovou strání, a já jsem prostě posera, tak jsme to radši otočili ještě dřív než jsme někam došli. Pak jsme se jeli mrknout na Geiranger Skywalk, což stojí asi 10 NOKů, abyste tam mohli dojet (cesta na kopec) a pak se vám naskytne moc hezkej výhled. Aspoň co jsme viděli z fotek, protože my měli samozřejmě mlhu.

A další den už jste teda jeli dál? Přesně tak. Den předtím jsme si teda ještě stihli přejet ešus, nejlepší z těch třech, co jsme měli s sebou samozřejmě, ale nevadí... Vyrazili jsme dál směrem na Bergen. Tam jsme přijeli nějak odpoledne a pořád ještě trochu pršelo, tak jsme si našli kemp, tam přečkali noc a ráno už jsme vyrazili do Bergenu.

A jaký je Bergen? No totálně boží. Mně se víc líbil Trondheim, protože moc nemám ráda hodně lidí a Bergen už je celkem velký město, ale Márovi se tam líbilo hrozně. Nádherný uličky mezi dřevěnejma baráčka, přístav jak blázen a navíc z centra vede zubačka za pár korun na kopec Fløyen, kde je nádhernej obrovskej rekreační areál jak pro děti, tak pro dospělý. Ten rozhodně doporučujem navštívit! Jste totiž v lese, ale vlastně kousíček od centra.

A co Lexie a zubačka? Úplně v pohodě, je to vlastně stejný jak jakejkoliv jinej prostředek. Co mě ale překvapilo bylo, že se v Norsku nikdo nestará, jestli s sebou máte psa nebo ne. Nikde v kempech se za ně neplatí, to samý v hromadný dopravě a navíc ani není žádný nařízení, že byste museli mít náhubek. Psi se v Norsku prostě neřeší. Nebo alespoň ne tak, jak jsme zvyklí tady v té “naší” Evropě. Tady platíte za psa všude - v kempu, na lanovce, v MHD - a tam musíte mít navíc většinou náhubek. Norsko je ale v tomhle ohledu úplně jiné.

Kam jste zamířili pak? Po opuštění Bergenu jsme se vydali zase do přírody. Čekal nás Folgefonna National Park a výšlap na ledovec. Byla to celkem dřina, ale vyplatilo se, bylo to tam vážně nádherný. A když pak stojíte těsně pod ledovcem a neslyšíte vlastního slova, jen hukot tý vody, která se z něj valí a uvědomíte si, že je podzim a jaký to tam asi musí bejt na jaře... Neskutečný. V Norsku vám ještě víc než u nás dochází, jak jsme na tý planetě malinký a bezvýznamný. Na vrcholu nás ale bohužel čekalo i nemilý zjištění a to, že má Lexie strženej polštářek. Ale jako hodně. Ona sama je tvrďák a my tyhle věci berem celkem s nadhledem, ale tady jí vážně chyběl velkej kus tlapky, takže jsme jí opatrně svedli zpátky dolů a bylo na místě přehodnotit naše další plány.

A ty byly jaký? No měli jsme na programu samozřejmě ty největší norský ikony jako je například Trolltunga, ale ten výšlap je celkem na 22 km, takže bylo jasný, že to padá. Místo toho jsme ale druhý den vyrazili na kraťounký výlet na jeden z 10 nejhezčích vodopádů Norska - Vøringfossen. Nedovedu si představit ty ostatní, protože byl fakt dechberoucí. Výlet tam je asi na 2 hodinky po takový kamenitý cestě. A po tom, co si ho prohlídnete zezdola, můžete vyjet autem i nad něj a pokochat se seshora.

A co bylo dál? Pak jsme zase nasedli do auta a vyrazili do Osla, kde jsme měli za hlavní úkol koupit Lexie pořádnou botičku, aby s námi přežila konec výletu. O tom ale třeba příště. :)

A jestli jste ještě neviděli video, mrk sem:

No, sněžilo.

Ale taky jsme tam povídali o cestování se psem, byli na 20 km zasněženým výletě na Jizerce a pak ještě na jednom 10 km nočním, kdy jsme si vyšlápli na Bramberk. Na začátku byli pejsci trochu nervózní a tak nějak na sebe pořvávali, ale ke konci výpravy se skoro všichni srovnali a užili si s náma hezkou nálož kilometrů. No a taky si všichni mohli vypůjčit a vyzkoušet vybavení Non-stop dogwear a otestovat tak, jak jim sedí. Šimon Cipro nás ještě stihl zasvětit do světa musherských sportů a ukázat nám, jak protáhnout psa. Takže teď se všichni budem vzorně protahovat, že jo?

Byla to první takováhle akce, takže jsme si to všechno vyzkoušeli a víme, co zlepšit do příště. :) Ale doufáme, že si to všichni užili. A to i díky Martinovi, kterej nám přinesl takovou krásnou bílou nadílku.

Tak na jaře znova, jo?

No, ze začátku dost bledě. Pršelo, sněžilo, foukalo, byla mlha a zima. No prostě nám to letos moc nepřálo. I přes to ale dorazila drtivá většina přihlášených, a tak jsme na trať poslali bezmála 90 týmů. A vrátili se všichni.

Po cestě, jak je už na Psině zvykem, zachraňovali vlčí smečku z průšvihu. Tentokrát osvobozovali vlčata, která se dostala do rukou zlého pytláka, jež je věznil pod zámkem. A do toho všeho byla ještě tma. Nikdo se ale nebál vlka nic. :)

Za odměnu naši švarní udatníci dostali dárečky od našeho parťáka Kaniko - vzorečky granulí a úžasný kulíšky s bambulí! A pak samozřejmě i něco psinového - plátěnou tašku a domácí pečené pamlsky.

Další akce plánujeme klasicky na září - tentokrát trek denní. Tak se na vás všechny zase moc těšíme a doufáme, že dorazíte zase v hojněm počtu! :)

Jo a na video z treku se můžete mrknout tady:

Já fotím v zásadě na 3 zařízení - na GoPro, zrcadlovku Nikon a mobil. Na to poslední nejčastěji. A je to hlavně tím, že mobil mám prostě pořád po ruce. Na delší výlety většinou bereme jen GoPro, protože se nám s těžkou zrcadlovkou nechce tahat, a tak pro ní zbývá prostor jen na krátký výlety, procházky nebo “focení z auta”.

S fotkama už si nějakou dobu hraju a baví mě hlavně jejich editace (používám v zásadě jen Lightroom). No ale nad fotkou je fajn přemýšlet už mnohem dřív. Takže tady máte pár tipů, jak dělat hezčí fotky jen tak na procházce - mobilem, kompaktem, na GoPro a nebo na zrcadlovku.

Jděte do kolen

No jo, nejjednodušší pravidlo pro focení pejsků - snižte foťák do (nebo do konce pod) úrovně jejich očí. Tenhle pohled není pro lidský oko úplně běžnej, proto fotky pak vypadaj zajímavě.

Lovte světlo

Světlo dělá fotku. V zásadě jsou nejlepší dva časy, a to buď za východu nebo západu slunce. Těmhle časům se říká zlatá hodinka, ale ve skutečnosti to je spíš 15 minut. Dělaj se dlouhý stíny, sluníčko je nízko a na focení je to prostě skvělej čas.

Třetiny, třetiny a ještě jednou třetiny

Pravidlo třetin je hrozně jednoduchý a funguje perfektně jak u začínajících fotografů, tak i u ostřílených matadorů. Když fotíte, tak si prostě obraz rozdělte jak horizontálně, tak vertikálně na třetiny (u většiny foťáků a telefonů si to můžete zapnout jako funkci na displeji) a snažte se tu hlavní věc umístit do průsečíků těchto pomyslných čar. To samý platí pro horizont. Zkuste ho příště necpat do půlky fotky, ale do horní nebo dolní třetiny.

Naznačte měřítko

Fotky krásnejch velikejch hor jsou sice prima, ale když je nemáte s čím porovnat, tak to prostě tolik nepůsobí. Proto je vždycky lepší, když máte na fotce něco, co si člověk, který tam s vámi není, může porovnat s velikostí těch hor. Ať už je to pejsek, auto nebo člověk.

Odrazy aka reflections

Hrozně fungující věc, přitom taková blbost, co. Rybnik, jezero, kaluž, je to jedno. Prostě si psa postavte na jednu stranu, sebe na druhou a nádhera je na světě.

Hloubka

Co fotkám hodně pomáhá, je hloubka. Tý můžete dosáhnout úplně jednoduše tak, že si nebudete zoomovat na hlavní věc, kterou fotíte, ale vyfotíte i to, co je před ní. To znamená, že když fotíte hory, tak si vyfoťte i tu cestičku, po který jste na výhled přišli.

To jsou asi nejjednodušší tipy, se kterýma můžete začít třeba hned. Uvidíte, že fotky pak dostanou trochu jinej rozměr. Ale určitě to neznamená, že všechny pravidla musíte pořád dodržovat. Někdy uděláte perfektní fotku ve tři odpoledne s hlavním objektem uprostřed. ;)

Začátek i konec trasy dlouhé cca 20 km je Kokořínský Důl. (parkoviště pod hradem Kokořín) Odtud po červené směr k restauraci "U Grobiána, dále Hradsko, Sedlec až k rozcestí "Bílka". Odtud po modré krásným údolím až k rozcestí pod Pokličkami. Na Pokličky půjdem jindy, my se dáme vpravo po červené k Boudeckému mlýnu a dále po zelené přes Vojtěchov, Jestřebické pokličky až do obce Jestřebice.  Zde se napojíme na modrou a dojdeme zpět pa parkoviště pod Pokličkami. Odtud již po červené zamíříme do cíle. Určitě také stojí za návštěvu hrad Kokořín, kam je to z parkoviště cca 2 km. Pejsci jsou tam vítáni a mohou absolvovat celou prohlídku hradu s Vámi.

Za výlet moc děkujeme Evě Bubeníkové a Lavče. :)

Povězte nám na úvod něco o sobě a Stepsonovi, jak jste se k sobě vlastně dostali, čemu se společně věnujete a tak vůbec. Jsme taková správná trojka z Brna - Martina, Vlasťa a dvouletý stafordšírský bullteriér Steps. A jak jsme se k sobě dostali? My s Vlasťou už před 10 lety při studiích na vysoké škole. A Stepson k nám přibyl v červnu 2015, po mém několikaletém snění o stafbulíkovi (už ani nevím, jak jsem na ně narazila a kde vznikla ta velká láska k tomuto plemeni) a několikaletém naléháním na drahou polovičku. Steps pochází z chovatelské stanice z jižních Čech, pořizovali jsme si ho jen jako domácího parťáka a mazlíka. Jenže pak jsem tomu prostě propadla - potkala ty správné lidi, trenéry, nové přátele. Dneska se věnujeme sportovní kynologii/poslušnosti, aktivně trénujeme nosework, rekreačně hopsáme agility a pro zábavu se bavíme učením všemožných triků. Samozřejmostí jsou pak výlety v okolí a psíčkovo oblíbené plavání.

Budeme si spolu podrobněji povídat o Maria Alm, krásné oblasti v Rakousku. Jak jste se k ní vlastně dostali a proč jste si jí tak oblíbili? Celé to začalo tím, že Vlasťova rodina pořídila před lety malý apartmán v blízkosti Maria Alm, aby měla zázemí na časté letní a zimní dovolené na horách. A tak jsme pravidelně začali jezdit do této oblasti i my a moc si to tam oblíbili. V létě v okolí najdete mnoho turistických tras, jak jednoduché procházky od jedné horské hospůdky k druhé, tak i náročnější výstupy. Spousta z nich se dá dobře zvládnout se psem, protože na rozdíl od italských Dolomit nebo Julských alp ve Slovinsku tady najdete mnohem méně ferrat (německy klettersteige). O výšlap se psem si přímo říká Hundstein, který je se svými 2117 m n.m. nejvyšším travnatým vrcholem v Evropě. 

A na Hundstein chodíte kudy? Z vesničky Hintermoos vede turistická trasa až k vrcholu Hundsteinu. A jsou dvě možnosti, jak se na něj z této severní strany dostat - zaparkovat v Bachwinklu na konci cesty před začátkem turistické trasy a vydat se téměř 1100 výškových metrů nahoru po širších štěrkových cestách. Nebo pro lenivější je možnost svézt se lanovkou na Schwarzeckalm a ušetřit si tak skoro 400 výškových metrů při výstupu i sestupu. Na vrcholu Hundsteinu je i hezká hospůdka (pozor na zavírací dny!) a kousek pod vrcholem pak malé jezero Hundstein see, kde se můžou ochladit unavené psí tlapky.

Určitě to tam máte prochozený a znáte to tam jako svý boty.. Můžeš nám teda, krom Hundsteinu, doporučit nějaké top výlety v létě a top výlety v zimě? Prochozeného tam toho máme opravdu hodně, postupně se na naše oblíbená místa z dřívějška vracíme i se Stepsem. V létě je pro méně zdatné turisty skvělá procházka z Maria Alm přes Natrun až k Jufenu, kde najdete nádhernou restauraci s hotelem Jufenalm. Atrakcí je zdejší obora s jeleny a jinými zvířaty (skvělé na socializaci pejsků), ale alm slouží hlavně jako základna lukostřeleckých tras. Za 10 €/osobu si můžete půjčit vybavení na lukostřelbu a vyrazit na lov umělých zvířat. Pro nás je to tam taková srdcová záležitost a dovolená tady by pro nás bez návštěvy Jufenu nebyla vůbec kompletní. Hodně pohodová je i panoramatická vycházka z Dientenu směrem k Arthurhausu, s možností svézt se zpět autobusem. A krásná trasa je ze Saalfeldenu okolo kostela ve skále Einsiedelei, přes travnaté louky plné krav a vřesu až k pohádkové hospůdce Steinalm.   Pro zdatnější lidské i psí turisty doporučíme pár výstupů na dvoutisícové vrcholy - Taghaube (kam jsme se chystali letos, ale výlet nám zmařilo jedno vosí štípnutí u alergického Vlastíka) a Lauskopf. Pokud si chcete dát opravdu do těla, tak určitě nevynechejte náročný výstup na Riemannhaus, kde je možné po domluvě předem přespat i se psem. Do hodinky cesty pak najdete i další oblast s vysokými horami - Groβarltal, kde jsme loni bez potíží i se Stepsem pokořili vrchol Schuhflicker (2214 m n.m.). 

V zimě je oblast posetá zimními vycházkovými trasami (plánovat můžete tady http://bit.ly/2vdybYR ), naše oblíbená je potom od chaty Kronreit do lesů směrem na západ. Poslední zimu tam byly nádherné závěje, které byly díky velkým mrazům pokryté úžasnými ledovými krystaly. Pokud si chcete užít trochu srandy, můžete i se psem vyrazit na sáňkování - najdete v oblasti několik míst, kde si můžete sáňky buď pod kopcem vzít a vytáhnout si je sami nahoru, nebo si je na vrcholu za malý poplatek půjčit. Možností je několik - Jufen, Kronreit nebo Grüneggalm. Pro běžkování se psem pak můžeme doporučit okolí Arthurhausu, kde jsou psi vítaní. Na ostatní upravované běžkařské trasy v okolí Maria Alm je potom vstup se psem zakázaný.

Vzhledem k tomu, že tam jezdíte do apartmánu, tak se vás to asi netýká, ale v některých rakouských střediscích se k ubytování dostává nějaká sommer card a jsou na ní zlevněné lanovky atp. Víš o něčem takovém i v Maria Alm? Ano - existuje Hochkönig card (http://www.hochkoenig.at/en/holiday-salzburg/card.html ). V létě s neomezenými cestami lanovkami, hiking bus z Maria Alm přes Dienten až do Mühlbachu zdarma a dalšími bonusy ve formě volných vstupů nebo velkých slev. V zimě stejná karta nabízí taky nějaké slevy, ale není to už tak zajímavé jako v letní sezoně.

Jak často do Maria Alm jezdíte a kolikrát byl už Stepson s vámi? Berete ho i v zimě s sebou? Do Maria Alm jezdíme už dlouho, Stepson s námi byl poprvé v jeho 5 měsících. Obyčejně jezdíme 1-2x ročně v létě a 2x ročně v zimě, a pejsek jezdí s námi vždycky. Je na horách úplně ve svém živlu, za což možná může rakouská krev v jeho rodokmenu :-D Ani v zimě není cestování s ním komplikace - ráno pořádná procházka, potom si jdeme užít na půl den sjezdového lyžování a po obědě už míříme ven i se Stepsem. I zimního vyžití se psem nabízí okolí Maria Alm spoustu - například značené zimní vycházkové cesty (winterwanderwege) nebo kousek cesty autem pak upravované běžkařské trasy přímo pro běžkaře se psy.

Tato trasa měří cca 20 km. Dá se hodně upravit, vede zde několik turistikých stezek. My šly delší okruh, takže jsme šly po modré a následně od Lbína červené trase. Většinu cesty jdete lesem nebo přírodou. Je zde ale několik úseků, které vedou přes menší vesničky.  Vody po pro ochlazení pejsků při cestě moc není moc, kromě menšího potůčku. Nejnáročnější je začátek a to Křížová hora, poté se jde již skoro rovně, nebo z kopce.

Příjemná trasa lesem podél řeky Jizery se spoustou krásných vyhlídek. Potěší také možnost občerstvení v hotelu v obci Spálov. PS: nenechte se odradit poněkud průmyslovým vzhledem města na začátku trasy, dále už bude opravdu jen krásná příroda.

Tento okruh vás zavede lesními cestami okolo hradu Valečov na Drábské světničky, které ocení především milovníci skalních vyhlídek. Možnost občerstvení v restauraci Krásná vyhlídka s jak jinak než krásnou vyhlídkou na Ještěd a okolí.

Autem dojedeme přes Petrovice do obce Luftkurort Lückendorf, kde je v centru pěkné parkoviště. Odtud již vyrážíme po modré (vlevo nahoru kolem Haus Elli). Zde pohodlná vrstevnicová cesta až k vyhlídce Scharfenstein. Dále po žluté na Töpferbaude. Krásné místo - vyhlídky i možnost občerstvení. Cestu zpět máme rádi opět po žluté, kde za rozcestím Scharfenstein vede cesta krásnýmí skalami a vyhledy na Kurort Oybin. Než sejdeme na silnici, můžeme se dát doprava k vyhlídkovému místu Sudetenblick. Odtud to máme zpět k autu cca 1 km (vedou tam všechny značky).

Jakou trasu jste zvolili a co všechno jste na po cestě viděli? Vyráželi jsme ve čtvrtek kolem poledního z Prahy, směr Havl.Brod, vyzvedávali jsme tam totiž štěně chrtíka. Chvilku jsme na něj čekali, ale to byla naše jediná komplikace. Dál cesta směr Jihlava-Vídeň probíhala až překvapivě pohodově. Protože se nám nechtělo kupovat dálniční známku, od Klagenfurtu jsme na Bled pokračovali po vedlejších silnicích.

Kde jste spali? Byli jste někde ubytovaní / kemp / auto? V Bledu jsme se už kvůli výstavě ubytovali v hotýlku. Garni Pension Pibernik můžu jedině doporučit, je to menší rodinný hotel v zahradě, na okraji města, pro pobyt se psy ideální. Po výstavě v Bledu jsme pokračovali k Bohinsjkému jezeru, do kempu Zlatorog. 

A tam už začínala turistika? Kam jste se vydali? Nejprve jsme prošli krásné okolí jezera Bohinj a trochu se rozkoukali. Okolo jezera je mnoho možností nenáročných procházek. Přímo z kempu je přístup na krásné pláže, voda je průzračná s příjemnou teplotou. Protože páníček je tak trochu horolezec, bylo jasné, co nás čeká a nemine :-) Takže večer naplánoval cestu na Črno jezero a ráno jsme vyrazili. Cesta přímo z kempu měla trvat něco kolem dvou hodin. Po hodině náročného stoupání jsme se bohužel museli otočit a jít zpět dolů. Cestičky se totiž čím dál více zužovaly a postupně přešly ve skály, pro psa naprosto nevhodná trasa... Naštěstí byla během sestupu možnost odbočit a jít se podívat alespoň na Izvir Savice. Nechtěli jsme se smířit s neúspěchem a vymysleli plán B. Výšlap na kopec Komna (1525m)  byl naprosto bez problémů a trval nám necelé dvě hodiny. 

Další den jsme se šli podívat na vrchol kopce Orlova Glava (1682m), který se tyčí přímo nad kempem. Cesta vedla pro sjezdovkách a trvala nám tři hodiny. Začalo pršet, takže zpět do kempu jsme jeli lanovkou. Doporučuji číhat na první místa ve frontě a zabrat si místo u okna, jezdí docela dost lidí. Pes by tady měl mít náhubek, ale já ho nevzala a vše proběhlo v pohodě... Komu se dělá na lanovce špatně, ať jde radši dolů po svých, i já jsem asi měla jít :-D

Kolik stál kemp? S pejskama problém nebyl? Kemp je rozdělen na tři zóny, my byli v té střední a platili jsme 13,50 os/den. Psi můžou všude a nic se za ně neplatí :) Příjemná byla taky wifina po celém areálu, zrovna tak zadarmo.

Když se ještě vrátíme k Bledu, tak to je teď dost populární turistická destinace. Nebylo tam přeplněno? Turistů tam bylo dost, ale ještě to šlo. Možná i pro to, že na výlet okolo jezera jsme si vybrali pátek, navíc před hlavní sezónou. Nejvíc lidí bylo na straně jezera blíž k městu, podél silnice. Na odvrácenější straně jsme se úplně v pohodě vykoupali a dokonce jsem pouštěla Clasii na volno ( i když se to asi nesmí :-D)

Jak často jezdíte takhle na výstavy do zahraničí? Vždycky to spojujete s nějakou turistikou? Moc často ne, nejsem úplně výstavní nadšenec :-D. S turistikou jsem výstavy nikdy nespojovala, ale přišlo mi to jako fajn nápad zpravit chuť jak sobě tak feně. Třeba z Maďarské výstavy v Komárom jsme se vrátili zpět do Čech, na čundr po Chřibech. Zrovna tahle výstava je sama o sobě zajímavá, protože se koná v pevnosti a i se psem se můžete projít po opevnění, kam je jinak vstup zpoplatněn. V dubnu jsme byli v Salzburgu no a odtamtud je to zase kousek do Schladmingu, takže jsme si ještě stihli zalyžovat. Na štěstí se nám v Bledu podařilo získat poslední potřebný titul, takže tím je spojování turistiky s výstavami pravděpodobně u konce :-D

Byli jste krom Slovinska ještě někde jinde? Chtěli jsme jet ještě k moři do Chorvatska, jenže začalo dost pršet a mělo pršet i dál, tak jsme to zabalili a jeli na chatu na Šumavu. Po cestě jsme se zastavili u Lago del Predil, ale už se dost honily mraky, takže jen na kukačku.

V kempu jste spali ve stanu? Ve stanu, my spíme uvnitř a Clasinka v mojí předsíňce :-)