Píšu víc a líp..
asi tedy hůř žiju.
Víc piju a kocoviny zvládám sama
Život bolí, ale coby
A co by se nedalo zvládnout bez naděje úniku?
Tak po nocích plánuji jiný život
Tisíc kilometrů daleko
Jednosměrné cesty,
jako záchranné vesty!
Jediná naděje, která nebodá
Morální kocoviny a pocit viny za každé pozdravení,
za každý nádech..
Trýznivé pohledy ve tvých zádech
a proudy bolesti,
jak stáda koní
V uších mi zvoní
telefon
nezvedám už týden
A možná příště až někam přijdem
Tak bude to naposled
Naděje
Jednosměrné cesty,
jako záchranné vesty
A přesto všechno věř mi,
že chtěla jsem mít
jen na chvíli klid

















