Josef Kubát v Hydeparku ukázal, co znamená spojení "středoškolský profesor"
V pátek 30. 3. 2012 byl hostem Hydeparku ČT24 Josef Kubát, předseda JČMF, která nedávno oslavila 150 let svého založení. Svým projevem bohužel přesně ukázal, co je na výuce matematiky špatně a co znamená výraz "středoškolský profesor".
Elitářský přístup host naplno projevil kategorickým tvrzením, že jako učitel na gymnáziu učí matematiku, ne počty. Až příliš se při tom spoléhal na (ničím nepodložený) axiom, že do třetí třídy se učí počty, od čtvrté žáci dělají matematiku. V nejužším smyslu by se dalo říct, že o počtech se dá mluvit tam, kde žák počítá numerické příklady, taková definice je však až příliš arbitrární. Pokud ji přijmeme, musíme připustit, že ještě donedávna například prvňáci počty nezačínali (jeden z prvních matematických pojmů, který je potkal, byla množina jablíček). Josef Kubát v celém pořadu opakovaně zdůrazňoval, že matematika tříbí myšlení; s takovým tvrzením by byla nejkompatibilnější širší definice počtů jako tupého aplikování nadrilovaných algoritmů. Pak ale musíme říct, že učitel i na gymnáziu učí většinou počty, ne matematiku.
Jeden příklad, kde se rozdíl projeví: V matematice je naprosto běžné, že řešení problému uhodneme nebo odhadneme, a zpětně dokážeme, že splňuje požadavky. Na střední škole je takový postup nemožný.
Nelze Josefu Kubátovi vyčítat, že jako kantor má svůj předmět rád. Přesto se vyskytlo několik otázek, které ukázaly, že má o něm některé pomýlené představy.
Podle J. Kubáta měsíc zameškaný v zeměpise nebo dějepise doženeme za dva večery ale v matematice to nelze: Samozřejmě, je to možné, v závislosti na studijním úsilí žáka. Musíme ovšem uvážit, v jaké kvalitě se asi ten měsíc látky v dějepise žák naučí, a srovnat to s podobným "rychlostudiem" matematiky. Pokud by toto byla hlavní přednost matematiky, je nejhodnotnějším předmětem na střední škole tělocvik. Zameškané hodiny například nácviku techniky skoku vysokého tam žák nemusí dohnat (a často nedožene) třeba nikdy.
Matematika pomáhá rozvoji myšlení solidními zápisy: Zde je potřeba rozdělit tvrzení na dvě: (1) Pomáhá rozvíjet myšlení a (2) dělá to solidními zápisy. S (1) by se dalo souhlasit, matematika opravdu může rozvíjet myšlení, těžko ale ta středoškolská, plná tupého aplikování algoritmů. Tvrzení (2) je ale velmi podivné - zápis si přece pořizuji potom, co jakékoli myšlení skončilo. Dá se říct, že rigorózní zápis předchází omylům plynoucím z nedokonalosti lidského myšlení, to ale naprosto neznamená, že by ho rozvíjel.
Bohužel, nejhorší výkon podal pan učitel v otázkách týkající se přímo matematiky. V otázce na Poincarého domněnky pouze mlžil, správně však podotknul, že o tom mnoho neví. Bohužel, v následující otázce, týkající se nejmenšího nekonečného kardinálu totálně vyhořel. Zcela suverénně na ni odpověděl, ale jeho odpověď by u zkoušky vyvolala pouze smích a pěknou nedostatečnou známku, viz video:
Samozřejmě, že alef nula nemá s reálnou přímkou nic společného.
Tím definitivně ukázal problém českého středoškolského kurikula (nejen v matematice): Je zahleděné do sebe a naprosto ignoruje svět okolo. Předpokládal bych, že učitel matematiky bude znát, aspoň povrchně, partie matematiky vyučované na vysokých školách. Ale pan učitel nejen že vůbec nevěděl která bije, navíc se pokusil látku takzvaně "okecat". Těžko pak může studentům vyčítat lenost, když sám předvedl lenost studovat to, co jen trochu přesahuje jeho denní chleba. V přímém přenosu.
