tornado

Stará duše, co po světě sama chodí. Nikdo jí nerozumí ~ nikomu nerozumí. Až ji najdeš, pohlaď ji a už ji nikdy nenech odejít. Samotná totiž zabloudí.

Zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým se cesta neukazuje. Ano, mládí má zápasit, snad i krvácet; padne-li, znovu se vztyčovat! Musí i ledacos ztratit - jenom když stále slyší svůj stříbrný vítr

Potloukali se po světě nepochopení, ztracení – přesto mě jejich život láká. Láká mě chaos a bolest – velký, velký pocity...  a tornádo v hlavě

v horách. Když jdu a nevím kam. Rozběhnout se a nikdy se nevrátit. Dělat věci jen tak. Pohladit kámen, pozdravit strom.