Trochu intimní zápisníček

Ten čas dost letí 😔

Odpolední phočko na sapě je pro mě hluboce zakořeněný rituál, který mám už asi osm let. Vždycky když jsem měl noc s alkoholem a ONS, tak jsem následující ránko hezky dal dlouhou horkou sprchu, rozloučil se s holkou, a razil jsem to na dobré jídlo. 💞

Dneska jsem přemýšlel nad svojí smrtí. Hodně lidí to vidí jako depresivní věc, ale já si myslím, že to je vlastně fajn. Musí to být ale stylový. Nemusíte se mnou souhlasit, ale myslím, že je lepší si vymyslet vlastní možnost jak umřít než třeba umírat někde nedůstojně na eldéence mezi lidmi, kteří to mají stejně. Regulovaná strava, léky a nesamostatnost. To není pro mě. Kdybych si měl vybrat, tak bych umřel třeba v padesátce. Vybral bych si nějaký pěkný letní den, a zařídil bych si sex s nějakou krásnou ženou na nějakým pěkným místě. Dost jsem přemýšlel o nějaký Kalifornii. Udělal bych si ten den pěkný hned od rána. Procházka po pláži, oběd, a pak večeře, sex, a pak bych se s ní rozloučil nějakými pěknými slovy. Nic dlouhýho. Sehnal bych si na ten den pěkný auto, třeba porsche 911 bez střechy a vydal bych se na rychlou cestu někam mezi hory, kde bych si při jízdě užíval poslední jízdu při zapadajícím slunci. Až by slunce zapadlo, tak bych to rozjel na plný plyn a poslal to ze skály i s sebou. Bylo by to jen tak rychlý, jak rychlý by bylo auto, a výhodou by bylo, že by to zároveň bylo i mou rakví. Zní to tvrdě? To posuďte sami, ale já mám radost, že mě to napadlo zrovna tohle. Teď je mi třicet, ale rozhodl jsem se to napsat už teď, pro případ, že bych na to za těch dvacet let zapomenul.

Otevřel jsem si lahev a přemýšlím nad tím, jak jsem prožil posledních deset let. Je mi už necelý měsíc 30let, a zatím jsem nepoznal nic moc jinýho než jenom namotávání holek, sex a špetku cestování. Němci mají pro to pěkný slovo. Schürzenjäger. Nepřemýšlím nad tím moc, ale když ano, tak si říkám, jak to vedou asi ostatní lidi. Funguje to opravdu tak, že se dva potkají, a řeknou si něco ve stylu "hele, Veroniko, líbíš se mi, budem spolu chodit?" a Veronika řekne třeba "hele, Honzo, taky se mi líbíš, takže ano", nebo jak to funguje? Jako znám pár lidí, kteří to takhle měli, ale myslím, že ten proces je daleko složitější... nebo možná, já to dělám složitý. Nevím. Občas i přemýšlím nad tím, kolik z těch holek, který jsem měl, by mě vlastně chtělo. Myslím, že moc ne. Jestli jedna, tak by to bylo hodně. K mý smůle by to určitě ani nebyla ta, kterou bych chtěl já. Když si ale třeba vzpomenu na Irinu, na holku, kterou jsem měl posledně, tak vlastně musím říct, že ji bych si do toho vztahu představit uměl. Zajímavá holka, skromná, a její máma by mě měla ráda. Když nad tím takhle dál přemýšlím, tak si říkám, jestli to holky, například ona, umí vycítit, co jsem, jaká energie ze mě kdy šla, co jsem prožil, a zkrátka co všechno mě tvoří když píšu a mluvím česky. Kdybyste se v takových věcech někdo vyznal, tak mi dejte klidně vědět. Budu rád za každý pohled. Ne že bych se z toho ponaučil, ale jeden nikdy neví.

Kdyby vás náhodou zajímalo jak se má trochu intimní zápisníček.

Na co čekáme???

Povím Vám storku. čtyři roky zpátky jsem měl one night stand s holkou a během sexu nám prasknul kondom, takže jsem se do ní udělal. Chvilku jsme přemýšleli, co dělat, ale nepanikařili jsme. Mně osobně se moc líbila, a tak jsem v zápalu noci navrhl, ať si do telefonu napíšeme, co bychom dělali, kdyby se otěhotněla. Ona napsala, že by dítě chtěla, ale bála by se, protože by chtěla rodinu mít úplnou. Já jsem napsal, že kdyby otěhotněla a dítě si chtěla nechat, tak ji v tom podpořím a budu moc rád, kdybychom vybrali jméno a hlavně, kdybychom potom byli spolu. Když jsme si to vzájemně pročetli, tak jsme se bavili o případným jménu a na to jsme měli ještě několikrát sex, kde jsme se o ochranu nijak už nestarali. Bylo to krásný? Bylo. Pak ale odjela a já nevím, co s ní bylo dál. Hádám, že dítě ale nebylo. Teď ale, po těch čtyřech letech, jsem ji hodně omylem nalezl na FB. Už vdaná ve své rodné domovině v Kazachstánu a čekající dítě s někým jiným. Žádost o přáleství jsem nedával, a upřímně bych ani nechtěl se do jejího života nijak vměšovat, rozhodně ale jsem ale chvilku trávil tím, kdy jsem si říkal, jaký by bylo náhodou bylo, kdyby tentokrát to dítě přišlo. Bylo by pěkný žít spolu a vybírat, kam by za pár let šlo do školy. Takhle je z toho akorát vzpomínka a přání, aby ji ten osud, který si plánuje, vyšel stejně tak dobře, jako jsme si ho tu noc plánovali my.

Teď má díky fotkám na mě každý hromadu představ, ale nikdo nezná reálné pozadí věci, reálného trochu intimního zápisníčka. Příběhy, které se nedaly nakoukat. Stránky, které musely být před napsáním prožity.