Na fotbal jdu takhle v sobotu,

v kapse hladím hlavy zbuje.

Usedám na místo, tu,

rozhlížím se, zda-li další bučič tu je.

Zbuj je jak antická agora,

cesta je k němu otevřená je,

Soused ucítil a hned na mě volá,

už tahá dým ze zbuje.

(zde je pasáž, která se nezachovala, ale jde asi o 6 řádků, dále báseň pokračuje: )

hráč je dobrý, má u nohou míč,

(znáš dealera - máš zbuj)

hráč je nejlepší, dává gól, si piš.

(zapaluješ a dým už je jen tvůj)

- Carl Zbuy, 1931

poznámka k dílu: Toto dílo Carla Zbuye jsem objevil v jedné méně známé enciklopedii anglických sportů. Carl byl zřejmě velkým fotbalovým fanouškem, jeslikož jeho citace se objevuje v kategorii fotbal (str 462, vydání z roku 1931). Autor enciklopedie ho do své knihy zařadil, jakožto básníka, který si vážil anglického fotbalu a využíval své geniální obrazotvornosti k přirovnání tohoto sportu k jeho dalším zálibám, jakou byl třeba zbuj. Konečné přirovnání je přímo specifické pro Zbuyeho díla.

Paříž je jako zbuj.

Jednou se jí nadechneš

a už s ní nemůžeš přestat.

Když nemáš ani špetku zbuje,

neboj, nejsi v tom sám,

vždycky na tom někdo tak je,

já ale vždy u sebe zbuj mám.

- Carl Zbuy

něco málo o autorovi: Carl Zbuy byl anglický spisovatel a básník, jehož velikou vášní byl zbuj, což se samozřejmě promítalo do jeho velkolepých děl.