#vtipy

Posraně brzo ráno, osamělý rybář drkotá zuby u břehu řeky a čeká, jestli nějaká zabere. Najednou se jeho prut ohne vejpůl a vlasec napne k prasknutí. Rybář se prutu okamžitě chopí a začne navíjet. Po mocném zápasu jeho kořist konečně prorazí hladinu — je to zlatá ryba. Líně se houpe nad vodou, v jednom koutku huby háček, v druhém vajgl. Rybář v úžasu zírá na rybu. Ryba apaticky zírá zpátky.

"Tak jo, hele," prolomí ryba s povzdechem hrobové ticho. "Nebudem to zdržovat. Já sem vole sovětská zlatá rybička, zdarec-"

"Dobrý den," hlesne stále šokovaný rybář.

"-a splnim ti tvoje jedno blbý přání a pudem voba domu. Zazvonil zvonec, pohádky konec, bim bam. Jasný?"

Rybář se konečně oklepe z úžasu. Chvíli mu trvá, než si v hlavě zrekapituluje, co ryba právě řekla, ale když je hotov, zarazí se: "Počkej. Počkejpočkejpočkej. Moment, madam. Já, é, já jako neto, ne abych byl drzej-"

"Dals mi v pondělí ráno hák do huby, kreténe-"

"-promiň- ALE. Ale nemaj to bejt... jakože, slyšel sem ty pohádky. Nemaj ty přání bejt. Víš jako. Tři???"

Rybička si znaveně ploutví promne dokořán otevřené oko. Tohle bude dlouhý den. "Heleďse, madam," procedí unaveně skrz zuby, které nemá, "já sem sovětská zlatá rybička a na tydle kapitalistický vejmysly ti zvysoka seru. Splnim ti JEDNO přání, a ty budeš RÁD, a esli ne, tak se namíchnu a vylezu za tebou na břeh, a to nechceš, protože já sem sovětská zlatá rybička a mám už všechno v hajzlu. Naval přání nebo vypal."

"Dobře dobře dobře!", zvedne rybář ruce ve smířlivém gestu. "Pardon! Dej mi chvilku, dej mi chvilku..." mumlá překotně a usilovně přemýšlí, co by si mohl přát. Vše se mu zdá moc málo, moc riskantní nebo moc pomíjivé. Rybička dohulí vajgla a netečně ho odplivne do řeky. Odnikud se jí v hubě okamžitě objeví nový, opět skoro dokouřený. Rybář se raději neptá.

"Dobře!", zvolá konečně rybář. "Mám to! Poslyš, víš jak je ta. Ta válka, no, ta studená, mezi SSSR a USA? Hele, myslíš ty, že by bylo možný, aby, no, nebyla?"

Rybička si extrémně dlouze povzdechne. "Ty vole," procedí, "já jsem sovětská zlatá rybička. Já jako nevim, co sis myslel, ale todle je na mě STRAŠNĚ těžký, a je pondělí ráno, a neměla sem kafe, a nikdo nemá kafe, protože výpadky zásob, a esli mě budeš ještě chvíli srát-"

"DOBŘE DOBŘE DOBŘE," volá zpocený rybář. "Dobrý! Chápu! Promiň! Tak... tak... tak tohle! Já mám auto-"

"Snobskej hajzle."

"-mám auto, a vono je... no... ŠPATNÝ. A já bych chtěl, aby bylo. Lepší. Žere děsně benzinu, je pomalý, furt se rozbíjí a to ani neni tak starý, rachotí jak debil a sotva se v něm dokodrcám do práce. Myslíš, že bys ho mohla, to, vylepšit?"

Rybička si mne oběma ploutvemi spánky. "A-vrak-a-da-vrak, ó mocný. Jaký auto řídíš?"

"Moskvič 2140."

Rybička se ve své činnosti mnutí spánků zarazí. Chvíli je ticho.

"Ty vole, heleď..." zamumlá po chvíli. Z jejího hlasu je slyšet naprostá poraženost. Podívá se rybáři do očí a v jejím pohledu zví pomalý nákrok k duchovní smrti.

miluju je

nenávidím je

nějakým zázrakem mám neutrální postoj

podrobnější odpověď v komentářích

Otázka pro lidi z Brna: Máte rádi vtipy o Brně (když je dělá člověk z Brna)?

miluju je

nenávidím je

nějakým zázrakem mám neutrální postoj

podrobnější odpověď v komentářích

Otázka pro lidi, co nejsou z Brna: Máte rádi vtipy o Brně (když je dělá člověk mimo Brno)?

miluju je

nenávidím je

literally na ně nemám názor

podrobnější odpověď v komentářích

Otázka pro lidi, co nejsou z Brna: Máte rádi vtipy o Brně (když je dělá člověk z Brna)?

miluju je

nenávidím je

literally na ně nemám názor

podrobnější odpověď v komentářích

Město po půlnoci bylo tiché. Prakticky opuštěné. Vorel, jehož od domovních dveří dělily dobře dva kilometry, se rozhodl zkrátit nudnou etapu co jen to půjde, a vydal se přes park. Po úzkém chodníku kolem tmavých keřů putoval od jedné žlutě svítící lampy k druhé, proplouval temnotou pod stromy. A nikde ani noha, i veverky spokojeně spaly. Tu a tam se ozvalo vzdálené zavrčení motoru. Hukot nákladního vlaku.

Tiché odkašlání, jak si někdo opatrně, aby nevyděsil náhlým zařváním, říkal o pozornost. Chlapík v tmavé bundě, stojící na hranici lucernou ozářeného prostoru.

Noční chodec na to znamení zastavil.

„Dobrý večer. Nezlobte se, že vás obtěžuji, ale neviděl jste někde poblíž nějakého policistu?“ zeptal se muž.

Vorel se rozhlédl i zaposlouchal. Na první žádný příznak nepříjemností. Snažil se ale být nápomocný. Slušné vystupování toho pána ho potěšilo.

„Bohužel neviděl.“

Mužova tvář se ponořila do ještě větší tmy, jak o krok ustoupil, aby na sebe mohla blýsknutím upozornit čepel vyskakovacího nože.

Když se někdy hledám najdu se Zaručeně někde v cirkuse Zlatý trubky tón Koňů milión Maringotka Šelma krotká Slon Tisíc žárovek a jedna noc Lvů je málo komárů je moc Po stožárech v hadrech a cárech Leze leze klaun... Kdo by neměl klauna rád Velectění na krmení Doplatíte doplatné My krmíme třikrát denně Jednou jo a dvakrát ne Vsadíme se s vámi pane O dva hrby velbloudí Štamgastem že ten se stane Kdo k nám jednou zabloudí Ředitel má vztek a paruku Artistky mu nejdou na ruku Zebry vybledly Lvi ho podvedli Zapomněli to co dovedli Slon pak silou svého chobotu Vymáhá si volnou sobotu Jedinej kdo nevinnej tady žije To je klaun Chtěl bych jednou zřít a znát Koho? Smím-li se tě ptát Toho kdo by klauny neměl rád (In Jiří Suchý, Revizor v šantánu, 1970)

...meanwhile Stephen King:

Ve žlutém poli: Život národa a světa se řídí podle Facebooku. Z Facebooku se na nás valí množství informací ve fotografiích, prezentacích a videích, nemluvě už o osobních zprávách... Na obrazovce: 1 pozvánka! Cem vám poslal pozvánku na pohřeb! Zůčastníte se? ANO, MOŽNÁ, NE. Kluk: Mamíí! Náš děda umřel! ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° V černém poli: Populace Německa,…