#srdce

na to abyste s ním mohl žít

3. června 1940, Příbram – 5. března 1965, Praha

pomalu upadat do zapomnění,

pak zavládne ticho, zdi strnou,

podlaha mlčí,

pozorně naslouchej

ozvěně srdce, jenž křičí.

V mé prázdnotě se rozléhá

a vpíjí se mi do kostí,

válka mezi rozumem

a touhou být v tvé blízkosti.

Však tentokrát tu šanci dám jen sama sobě,

vydám se vstříc novým dnům,

kdy zas budem šťastné obě.

Musím tě nechat jít, říkám,

a přitom myšlenka na tebe mě svírá.

Musíš mě nechat jít, říkáš,

a přitom už jinou v náruči svíráš.

Jen upřímné srdce vidí dál než oči.

199

Je lepší na ten svět Očima nehledět Víčka mít přivřená Jak moudrá stařena Naslouchat pocitům srdce

Zvuk noční krajiny Psí štěkot z dědiny Strachy a úzkosti Zalezou do kostí Představy zrychlují dech