Dec 10, 2025
anyway thinking about Swee and Rubellite again i <3 emotionally harming an abused modified clone of myself
Loading...
seen from United States
seen from Israel
seen from Israel
seen from Australia
seen from Italy
seen from Malaysia
seen from Russia
seen from United States
seen from Russia
seen from United States
seen from United States
seen from Netherlands
seen from United States
seen from China
seen from United States
seen from France
seen from United States
seen from United States
seen from Germany
seen from Indonesia
anyway thinking about Swee and Rubellite again i <3 emotionally harming an abused modified clone of myself
Anya is live and ready to show you everything. Watch her strip, dance, and perform exclusive shows just for you. Interact in real-time and make your fantasies come true.
Free to watch • No registration required • HD streaming
Čistě pro zajímavost
Tohle byla možná témata maturitního slohu na mojí škole.
Another adoptable I got from Twitter ;w; I love them so much you have no idea-
Will answer questions on these 3 and even do fics involving them
Takový experiment ... budu rád za každého kdo si to přečte...
Cítím chlad...Pomalu se probouzím...Achhh - vyjde z mých úst povzdech, doprovázený obláčkem páry...Pomalu si uvědomuji, že se probouzím do šera jako každý jiný den.Ne nemyslím tím šerem - ranní šero - ačkoli - ano ... je ráno ... a je pořád ještě tma ...Mám na mysli spíše kolotoč mého šedavého žití - kolotoč zdající se tak nekonečný... a tak prázdný ... - s dalším povzdechem vychází další obláček páry...Posadím se... - protřu si oči ... rozhlédnu se ... židle, stůl, poškrábaná parketová podlaha, zdi oblepené zašedlými tapetami, které se po celé šířce pravé stěny odlepují... Ano ... jak sem si myslel - vše při starém. Zvednu se ze staré matrace v rohu pokoje na které každý den spávám. Včerejší nedojedené zbytky číny, z bista naproti, perfektně zdobí můj již tak "překrásný" stůl.Cítím jak mi studená voda stéká dolu hrdlem - jsem rád že jsem si včera nechal pohár vody hned vedle matrace.Ale i tak musím bohužel vstávat. Navlékám si ponožky - sakra zase děravá. Nevadí stejně budu mít boty - pronesu si polohlasně.Vstanu a přicházím k umyvadlu, špinavé zrcadlo již dlouho nikdo nemyl ... tedy aspoň já ne. Olysalý kartáček si netečně leží na hraně umyvadla, hmm ... tak jo ... uchopím kartáček a vymáčknu na něj trochu pasty.Čistím si zuby a přitom se prohlížím v odraze zrcadla, usměji se a zrcadlo mi můj úsměv oplatí. Pokusím se o další tentokrát trochu méně povedený úsměv ... a další ... a další následuje... Podobný úsměv jako každý jiný den. Úsměv který dávám dennodenně lidem okolo sebe. Lidé mi úsměv opětují... jsou jejich usměvavé tváře také jen naučený lidský interakt jako ten můj? proběhne mi hlavou ... není důvod o tom moc přemýšlet... stejně na tom nezáleží ...Vyplivnu zubní pastu s trochou krve z podrážděné dásně... Poslední úsměv pro zrcadlo a odebírám se k věšáku u dveří. Sundám z něj šedivé kalhoty do kterých nasoukám nohy. Zastrčím do nich bílou košili ve které jsem shodou náhod strávil tuhle noc.Hmm ... no což ... pomyslím si když vidím že košili zdobí trocha vyplivnuté zubní pasty nalevo od čtvrtého knoflíčku.Čtvrtý knoflíček je naštěstí už bezpečně pod sakem. Setřu tedy rukou pastu a navléknu si šedivé sako. Přejdu místnost zpátky k matraci a zvednu boty které od včerejšího večera kdy jsem přišel domu odpočívají stále na stejném místě.Utahuji původně béžové tkaničky...... skoro bych zapomněl ... natahuji se pro štos papírů kterému jsem dal již pěkných pár hodin šanci se intimněji poznat s večeří ležící hned vedle. No nic - nevypadá to že by mezi nimi k něčemu došlo. Když zvedám štos zavadím o zaprášený rámeček stojící na stole. Pokládám papíry a namísto nich sevřu rámeček s fotkou v rukou.Po chvilce rámeček znovu postavím na staré místo kde stával bez jediného dotyku. Musím jít ... vycházím ze dveří bytu a snažím se mrkáním zbavit slz ... naštěstí mě nikdo nevidí ... další den v šeru ... další ...
můj sloh na češtinu, kdyby to byla pravda byla bych nejspíš jinde..
Všechno to začalo hodně dávno, když jsem si já a moje kamarádka hrály u nás doma a pod postelí jsme našly váhu, tehdy sotva osmileté jsme se ze srandy vážily a tehdy jsem poprvé přemýšlela o své váze. O tom, že jsem tlustější než někdo druhý. Bude to znít zvláštně, ale teď když přemýšlím o důvodech proč a co se stalo v minulosti špatně, tak tohle je jeden z prvních důvodů. Porovnávání toho kdo je hezčí, kdo je vyšší nebo kdo má lepší hračky mě postupem času přivedlo k sebenenávisti.
Všechny tyhle malé střípky zkušeností co zůstaly v mé paměti vyústily v zimě roku 2015. Ze snahy zhubnout zdravým způsobem se vyklubalo vynechávání večeří pak snídaní a nakonec i obědů. Všechno se tvářilo strašně hezky, mít sebe samu pod kontrolou mě zbavilo pocitu méněcennosti. Neuvědomovala jsem si co vlastně dělám, jak mě oblbuje skrytý démon zvaný anorexie. Každý den jsem vstala zamotaná v číslech, zapisovala jsem si každou snězenou kalorii, můj život byl vlastně už jen o číslech. Pomatuji si den, kdy jsem šla do školy a nemohla jsem vyjít schody, připadala jsem si strašně slabá, ale něco ve mně mi říkalo, že to dělám dobře, že mohu ještě líp. Touha dokázat všem mou dokonalost byla tak moc silná až jsem jednoho dne skončila v nemocnici na kapačkách, bohužel ani fakt, že ležím v nemocnici a rodiče nade mnou pláčou s tím ať začnu jíst nepomohl. Byla jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nešlo ven. A čím dál tím déle jsem nejedla, tím víc jsem se oddalovala od rodičů kamarádu a vlastně i mého opravdového já. Zlom přišel v den, kdy rodiče našli mé prášky na hubnutí, zavolali mě z pokoje do jídelny, já přišla a v klidu jsem si sedla za stůl. Taťka se mě ptal co to je za prášky, samozřejmě jsem mu řekla, že jsou to jen vitamíny, pak přišla otázka na strhlou etiketu, i z toho jsem se nějakým záhadným způsobem vymotala, ale taťka už od začátku věděl co to je, vlastně se ani nedivím, že mi nevěřil, já sobě bych taky nevěřila… Ani nevím jak na to přišel, ale to co přišlo mě nejspíš zachránilo. Začal mi říkat všechny ty řeči, jak se zničím, že jídlo je důležité a další, pro mě v tu dobu, naprosto nepodstatné věci. Musím říct, že všechno mi bylo jedno až do chvíle než se mamka rozbrečela, její bezmoc, její oči v slzách, nic horšího než vidět vlastní mamku jak brečí kvůli vám samotným není. Od téhle chvíle jsem si uvědomila, že když se neuzdravím pro sebe, udělám to pro lidi, kterým na mě zaleží víc než na mně samotný.
Překonala jsem se, začalo to pomalu, třeba jen tím, že jsem si to všechno uvědomila. Ať už jsem začala po jídle zvracet nebo se přejídat tak to všechno byly kroky dopředu a teď vím, že nedovolím tomu malému něčemu, co zbylo někde uvnitř mě, aby mě položilo na kolena. Stále vím kolik má každá sušenka, rajče nebo jablko kalorií, stále počítám a nejspíš i počítat budu. Ale taky vím, že se budu dál překonávat a jednoho dne, to všechno bude pryč, úplně.
Anya is live and ready to show you everything. Watch her strip, dance, and perform exclusive shows just for you. Interact in real-time and make your fantasies come true.
Free to watch • No registration required • HD streaming
Zaujímalo by ma, či aj ty si občas na mňa spomenieš. Ako nám bolo a tak. Či aj ty občas pozrieš môj profil alebo či rozmýšľaš hodinu nad popiskom pod fotku. Zaujímalo by ma, či niekedy aspoň zakopneš o spomienku na nás dvoch a nenaštveš sa - len sa pousmeješ ako bolo fajn.
- spomínam, spomínaš, spomíname pt.3
Formální kalhoty jsem si vzal, jen abych je zpotil a při první příležitosti je ze mě zase vágus.
Dobré jitro!
V nohou mám 5 kiláků na rozproudění inspirace, vylezl jsem z vlažné spršky a teď se jdu vyfiňtit, koupím chálky a jdu.
Maturita může být bžunda, se zdá.
Uvidíme