#skladacka

Vloni na podzim jsem si půjčil k testování skládací elektrokolo Crussis e-Tramp 3.0. Chtěl jsem ho podrobit standardnímu městskému testování, ale přichystal jsem si pro něj i jeden speciální a náročnější úkol. Reklamní agentura, ve které jsem ještě vloni na podzim pracoval, pořádala večírek pro klienty v Ořechově u Brna – jízda v transportéru, střelba na cíl, rozborka a sborka samopalu AK-47 a tak dále. A po téhleté zábavě samozřejmě přišla zábava tradičnější v podobě rautu. Přestože se neopíjím, mám-li potom jet na kole, představa být celý večer na suchu a odjet z večírku autem mi připadala natolik nudná, že jsem nedokázal odolat pokušení absolvovat cestu z Ořechova do Bystrce na kole. Kór když je skládací a není tedy problém ho na akci dovézt z práce autem.

Crussis? A kruciš! :)

Krátké představení kola v několika málo číslech. Vypadá (světe, div se) jako klasická skládačka, má kola velikosti 20 palců a stejně tolik i váží (v kilech). Převodovka má sedm stupňů a motorová asistence pět. Baterie jsou pěkně schované ve středovém rámu kola, takže jsou při rozkládání a skládání kola úplně v bezpečí, nemohou odnikud vypadnout. Složené kolo se nosí relativně dobře na krátkou vzdálenost, ale není to extra pohodlné, nebo jsem během testování nepřišel na ten správný úchop. Když ale uvážím jeho velikost, není problém dojet kamkoli (případně ho za řídítka dovézt), pak složit a buď přehodit do auta, nebo nastoupit do vlaku nebo do výtahu jedoucího do kanceláře.

Oficiální prezentační video Crussis

Od jednoho majitele nejznámější skládačky na světě jsem slyšel, že “to kolo jezdí mnohem líp, než jak vypadá”. A to stejné lze říct i o Crussis e-Tramp. Když pominu svůj nezvyk na malá kolečka (moje vlastní kolo má osmadvacítky), tak se ovládá moc dobře. Opět úplně nechápu lehčí převody, ty se snad na elektrokola montují pro případ, že dojde baterka a elektrocyklista musí dojet pouze na svůj vlastní pohon.

Co mě na elektrokole překvapilo – přední a zadní světlo nevyužívají elektriku z baterie, ale je nutné je naplnit bateriemi. :) Jsem zvyklý na dynamo a tak mě obtěžuje myslet na to, jestli se mi náhodou právě nevybily baterky. Ale z hlediska výrobce to chápu dokonale – je mnohem jednodušší osadit kolo světly na baterky, než je složitěji propojovat drátky. A obzvlášť u skládačky, kde se takový drátek může lehce překroutit nebo přetrhnout.

Cesty po městě

Klasické testování – kopec nahoru do Masarykovy čtvrti a k Biskupskému gymnáziu se skládačce moc povedl. Nebyla sice svižná jako s Winorou, ale plynulé to bylo, necukalo to a zážitek příjemný. Indikátor stupně nabití baterie funguje v závislosti na aktuálním zatížení, to znamená, že do kopce ukazuje klidně dvě čárky z pěti, ale vzápětí z kopce zase plných pět. Na to je potřeba si zvyknout.

Tradiční foto u Biskupského gymnázia

Srovnávací cestu do práce, kterou jsem bez elektropohonu dával za cca půl hodiny, jsem na e-Trampovi zvládl za 22 minut (po cestě je pět semaforů, takže o čisté úspoře osmi minut lze hovořit jen v relativní rovině). Nejvíc jsem si samozřejmě vychutnával tu plynulost, nezvyklou rychlost a minimální námahu při cestách do kopce. A vzhledem k tomu, že jsem měl kolo půjčené na necelé čtyři dny, jsem se těšil na hlavní část mého testování.

Cesta do města

Čtvrtek odpoledne nakládám kolo do firemní dodávky a jedeme spolu do Army parku do Ořechova, kde se večírek pro klienty má konat. Hodilo se i při objíždění jednotlivých atrakcí v rámci příprav, Army park není zase tak moc rozlehlý, ale kolo bylo rychlejší a pohodlnější. Tak, a teď zkrátím nudnou pasáž o střílení samopalem a řízené degustaci vín a přeskočím rovnou k času 22:13, kdy se (podle mého záznamu v aplikaci Runtastic) začala moje noční jízda.

Zapnul jsem přední a zadní světlo a nasadil si čelovku. Do města by integrované osvětlení stačilo, ale v místech, kde je absolutní tma a kde to úplně důvěrně neznáte, je lepší se pojistit. Mezi Ořechovem a Nebovidy jsem navíc při sjezdu z kopce zajel až po uši do husté podzimní mlhy, takže jse (m radši zpomalil. Brzdy chválabohu fungovaly perfektně.

S výběrem trasy mi (jako vždycky, když nemám svou vlastní proježděnou variantu) pomohla aplikace Cycle Streets, ale protože jsem neměl držák na telefon, a taky proto, že baterka v mém telefonu už dávno není stoprocentní co do výdrže, po příjezdu do Brna jsem zaimprovizoval a místo abych hledal napojení z Nového Lískovce na cyklostezku číslo 1 vedoucí do Bystrce (vím, že tam je, ale mám ji projetou z dolního konce od Riviéry) jsem to vzal po staré silnici vedoucí z kopce k Anthroposu. Odtud už po důvěrně známé cyklostezce až domů.

Kolo jsem parkoval v garáži skoro na vteřinu přesně hodinu po vyjetí z Ořechova. Ujetá vzdálenost 22,65 km, průměrná rychlost 22,40 km/h, maximálka 44,53 km/h (té jsem dosáhl právě na kopci z Nového Lískovce do Pisárek). Naopak nejpomalejší jsem byl podle kompjútru těsně před Brnem a právě jsem si vzpomněl proč. Zastavoval jsem tam na čůrání a taky jsem si fotil kolo s cedulí BRNO. :)

Příjezd do Brna

Jezdec čůrá, kolo čeká

Kdo si skládá, nezlobí

Za tři a půl dne, kdy jsem elektroskládačku Crussis e-Tramp 3.0 testoval, se mi s ní podařilo nalítat 94 kilometrů. Na mou pr…, no řekněme radši na můj vkus má trochu sportovnější sedlo, ale pocítil jsem to jen při té dvacetikilometrové noční jízdě. Takže kdo potřebuje skladnou a skládací elektriku a na GoCycle má hluboko do kapsy, můžu tohleto jezdítko vřele doporučit.