#singer-sonwriter

Lily & Madeleine - Back to the River

From The Weight of the Globe EP, recorded at White Arc Studio with Paul Mahern, to be release in January. Video by Stuart Hotwagner and Nicole Lehrman. 

Keren Ann jsem poprvé slyšela na CD který se jmenovalo Café de Paris. Takový ty atmosférický mixy, který si odvezete z dovolený na památku. Tenhle byl minimum kýče a taky Carla Bruni. Track od Keren Ann se jmenoval Jardin d’Hiver a protože jsem frankofilní a její něha se mi líbila, koupila jsem si její CD Keren Ann (sama sebou pojmenovaný).

Hezkej minimalistickej design bylo jediný, co se mi v tu chvíli líbilo. První zklamání – celá deska byla v angličtině. Druhý zklamání – vůbec jsem to nechápala. Tehdy mi bylo 13 a strašila mě víc než Enya, která mi připadala šílená.

Teď bych Keren Ann s Enyou nesrovnávala. Když sem se po čase vrátila k jejímu albu, začala jsem jí milovat. Je to totiž HUDBA. A je to hudba, která vám má co říct. Stejně jako Ann, která si píše texty. Je to opravdový. Žádný witchousový starání se o správnej make up a počet ▲, který je to jediný co po pár poslechnutích zbude (Neodsuzuju všechen witch house, ale většinovou módní vlnu dělání witch housu.).  Ann je lehce dopadající tíha. Umí vytvořit atmosféru.  Je éterická (It’s All A Lie) a zároveň rázná (It Ain’t No Crime).

Celý album je jemná ukolébávka, která neni uchopitelná hned, ale bude zneklidňovat svym sdělením o rozbitý lásce a světě. Zvláštnim způsobem. Track kterej teda pořád nechápu a vyškrtla bych je Caspia. Dost nezdařený zakončení.

Neni to její první ani poslední deska. Je vydaná v roce 2007, takže retro. Letos vyšlo nový album 101, který bych možná měla díky aktuálnosti uvést spíš, ale neni pro mě tak silný jako předchozí (I když má skvělý tracky jako Run With You, Song From A Tour Bus a Strange Weather). Protože předchozí album je podle mě osobní zpověď ne náhodou sama sebou pojmenovaná.