#plaze

You are eternal. <3

Chillout we Wrocławiu. 

Nasedli jsme do letadla a cekal nas 3,5 hodinovy let. V te dobe jsme jeste nevedeli o tom, ze timto letem prekrocime 180 polednik, a ze se budou dit veci. Po priletu na misto jsme se ocitli na provonenem letisti, kde postarsi pan hral mistni pisnicky na kytaru (ve stylu Somewhere over the rainbow...) a sedel pritom na takovem drevenem podijku, takze jej bylo dobre videt. Pasova kontrola probehla v pohode a jelikoz nam sefka zaridila prvni noc v ubytovani, jali jsme se hledat tuto adresu. Bylo tma a prselo. Proto jsme se dohodli s minibusakama, ze nas tam zavezou, dostali jsme kvetinove nahrdelniky a vyrazili do ubytka jmenem Sunrise Beach Bungalows. Po dorazeni na misto nas s nechapavyma pohledama privitala provozovatelka hotelu jmenem Keren. A trochu pomatenym tonem se nas pta jestli jsme si nespletli den rezervace, ze se ji to stava porad, a ze nic o nas nevi. Proste jsme nebyli v systemu, takze co ted? Keren rika, ja se z toho posunu o 24 hodin jednou zblaznim a my s Adamem jsme nevedeli co rika, kazdopadne po nejakem tom ujistovani z nasi strany, ze tu noc opravdu mame koupenou, ryhle uklidila jeden apartman, sklidnila se a pozvala nas dal, a ze pry jako doma! Utahani jsme zalehli do posteli a s udivem pozorovali zelvi krunyre a ruzne dalsi exoticke artefakty, ktere byly rozvesene ruzne po zdech. Na druhy den jsme si dali snidani, zbalili jsme se a vyrazili jsme prozkoumavat krasy ostrova. Vedeli jsme, ze dle predpovedi ma prset celou dobu co budeme na ostrovech, coz bylo pro nas velice neprijemne, a tak jsme se rozhodli pujcit si auto a nejak takto si zjednodusit zivot. V pujcovne Car Raro jsme si pujcili malou Toyotu za 40 NZD na den a vyrazili jsme s myslenkou jezdit porad dokola podel pobrezi po jedine ceste na ostrove, a tim prozkoumat co se da. Nejprve jsme resili plaze a snorchlovani, kdy nevadilo, ze prsi. Videli jsme krasny podmorsky svet plny barevnych ryb, hvezdic a koralu. Voda byla pruzracna a po chvili se tato aktivita stala nasi oblibenou. Pak jsme se ucili loupat kokosy spadle pod palmou, ale to moc nedopadlo, jelikoz se z pod slupky vyrojilo velke mnozstvi tucnych bilych larev a s odporem jsme ty kokosy odhodili co nejdal odnas. Pak nam jeden mistni kluk co cekal na autobus poradil a od te doby jsme vedeli jake kokosy sbirat a jak je loupat. Jelikoz jsme nikde nemeli zaplacenou zadnou dalsi noc, rozhodli jsme se snizit naklady na auto tim, ze v nem prespime nekde ve vnitrozemi. Na rovinu reknu, ze to byl pekne blby napad. Takove dusno a nemoznost otevrit okno, kvuli komarum cihajicim na tu nejmensi skulinku jsme se neskutecne trapili a te pekelne noci jsme naspali tak 2 hodiny a vypadali jsme fest mizerne. No ale vzpomneli jsme si na takove dve holciny z Ciny z letadla, a tak podle nejakych zakladnich indicii jsme se vydali je hledat. Pomerne jednoduse jsme je nasli a od te doby jsme jezdili ve 4 a byla to supr sranda. Porad poprchavalo a my jsme trhali guavy a star fruity z okolnich stromu a ja blbec vzdy skocil sipku do tech nej houstin a prodiral se k papayovym stromum, abych nam zajistil sladkou svacinu v podobe dozralych papayi. Protoze jsme uz nechteli spat znovu v aute, k veceru jsme vyrazili skouknout jedno ubytko na doporuceni a byla to parada. Emeritovana sekretarka ministra zemedelstvi, puvodem z Nemecka, mela fajn bugalovy s velkou zahradou a nam se tam libilo, tak jsme se s ni dohodli a bylo. Domek byl zarizen ve stylu NDR, coz pusobilo zvlastnim povedomym dojmem. Silonove ubrusy na stolech secvaknute zeleznymi preskami, kvetinove prehozy a strykovane decky. Ingrid zila na ostrove uz dlouho a tak nam poradila spoustu tipu co a jak a nejlip znel vyslap ke skale jmenem Jehla (Needle) Byl to prechod napric ostrovem a nam se ten napad libil. Tak jsme jednoho dne vzali nasi China girls a vydali jsme se na turu. Byl to den, kdy neprselo a ted ve vzpominkach to beru jako nejlepsi den z celeho pobytu. Na vrcholu je krasny vyhled a zijou tam krasni ptaci TAVAKE. Na konci vyslapu nas cekal super vodopad jmenem Wigmore. Po 5 dnech skvele zabavy byl cas se rozloucit s ostrovem, s nizkym preletem letadel, s tunaky lovicimi male rybky v lagunach, s dracim ovocem a bananovym chlebem. Pamatuji si, ze byla streda pozde vecer a po neuveritelnych gmail komplikacich jsme si vybojovali misto v letadle a mohli jsme znovu letet zpet do Acklandu. Znovu jsme prekrocili 180 polednik a po asi 4 hodinovem letu jsme pristali v patek rano, tim padem jsme ctvrtek vubec nemeli, ale diky Keren jsme pochopili, ze predtim jsme meli dve soboty :-)