Pátek, den uřvaného štěstí.
Co svět světem stojí, je tu ona touha hledat a určovat symboly štěstí. A v tý živočišný říši jich bylo nalezeno nepočítaně. Tedy nalezeno, žeáno?! Pchá!!! A roztomilejch. A nemusej to bejt zrovna zástupci těch smradlavejch. Ovšem jak líp navázat na to předešlý povídání než odérem tak specifickym jak jen muže bejt. To co následuje jistě potvrdí sto hledačů štěstí ze sta.
Opička, no to je štěstíčko samo o sobě. Ne nadarmo se říká: „Šťastnej jak opice“. Možná ten kdo to vymyslel, opičky a jejich hygienický návyky moc v merku neměl. Zcela určitě taky neznal jiné úsloví: „Smrdí jak pavilón opic“. Tím je o opičim štěstí v jeho živý podobě řečeno mnohé, jen je třeba vzpomenout na zvuky, který tenhle druh vyluzuje. Jak jen to vystihnout? Většinou vřeštěj a řvou, až uši zaléhají? Ne, o řvaní je přece zaběhnutý ono školní: „Řve jak pavián“. Takže pokud opičku pro štěstí, tak leda plyšovou. Navoněnou!
Páv, no ten toho má na svědomí hodně. V tomhle konci světa je symbolem toho, v jiném onoho a kdo ví, čeho všeho a kde třeba ještě taky něčeho jinýho? Samozřejmě, štěstí nosí nejčastějc. Skoro všude. Jak jinak. Kdo tohohle ptáka někdy slyšel vodevřít zobák, nezapomene. A to štěstí, když potřeštěnej soused pořídí páreček opeřenců, prej pro okrasu. Rázem nastává konec vyspávání. I post alkoholovou opičku pávím štěstím zasažení jedinci raději rozchoděj. S klapkama na uších!
S těma ptáka pro štěstí se fakt hledači div neprotrhli. Tak kterýho vybrat na závěr? Jak jinak, než čápa. Nosiče. Novejch životů. Štěstí největší. Jak pro koho. Lidičkové, co se jim tenhle aeroplán rozhodne hnízdit na baráčku, už to úplně tak neviděj. To co z něj padá za exkrementy, to nejsou jen koláčky, jež ze střechy spláchne první dešťová kapka. A ta produkce! Oko majitele pláče. A co teprve, když si pustí zobák na špacír. I v pátek. Bohužel. Pátek, den uřvaného štěstí.
