Příspěvek do Blaarghu číslo 23 - Vyměnil jsem vesmíry
Přesně tak. Zaměnil jsem poklidné trucoviště v Nejmoravě za mamáhotel Šalingradského satelitu. Přechod byl pozvolný, doprovázený častým dojížděním, téměř každodenním. Konečné slovo přišlo před Vánoci. Bylo rozhodnuto dlouho předem, ale tehdy jsem odešel definitivně, bez jiných, než osobních závazků. Nadšeně jsem si je (závazky) samozřejmě ponechal, společně s výsadami, které to přináší. Předně je to každé třetí kafe, které je jediné opravdové kafe v celé Nejmoravě a přilehlém okolí, zdarma. Úžasný způsob, jak vylepšit libovolnou návštěvu Nejmoravy. Dále pak mám privilegium otravovat kamarády svou přítomností a to i přes noc. Jak jinak. Když už mě tu chcete, tak i s bačkůrky a celou parádou. Nedaří se mi samozřejmě kamarády vidět tak často, jak bychom si navzájem přáli, ale ti neodvážnější se stejně vydají za mnou do Šalingradu, tak jaképak copak. Zbylí budou odsouzeni k náhodně dohodnutým setkáním. Vesmír jsem vyměnil z velmi prozaického a nevyhnutelného důvodu, a totiž, že Harvard není místo pro mě, ani pro nikoho soudného. A navíc, všichni jsme slíbili Míšovi Kuličkovi, alias docentu, kandidátu věd, profesoru Xavierovi, že se budeme pilně učit, aby na nás mohl být hrdý a abychom mu ten prestižní ústav pro nadané mutanty řádně reprezentovali. A stejně jsem chtěl zpátky do Šalingradu. Ne za maminkou. To bych zvládl; poctivě bych ji o víkendech navštěvoval. Nicméně jsem tam skončil. Ale dočasně. Kroutím se statečně a vytrvale. Až se vykroutím, dám si vědět, abych na sebe náhodou nezapomněl. Teď jsem tedy tu. Myslím tím tady, ne tam. To by nedávalo smysl. Tuhle, vidíte? Koneckonců, záleží na úhlu pohledu, ne? Poctivě kašlu na havrany, i když jen dočasně. Na havrany se nedá kašlat věčně. Ty potvory jsou hrozně mstivé. Takže havrani přijdou, jen jim dejte čas. Je přeci jaro, ne? Na jaře havrani sídlí v Severní Marce. Až si ve škole přestaneme hrát na to, že jsme studenti a ještě k tomu poctiví studenti, povím zase něco o havranech. A povím o tom, jak je do mě pravidelně bušeno. I když to je asi větší zábava zažít, než o tom číst. Nakonec je to mnoho slibů. Nejlepší sliby jsou do budoucna. Ty má člověk stále možnost nesplnit. A známe své lidi. Své chlupaté, opeřené, zubaté lidi.
