#nebojmalicka

A: “And he fall in love with me. I was almost his first girl in his entire life.” B: “U had andaffair?” A: “We kinda date...? Or something... He is single.” B: “I understand how somebody fall in love w u. U r wizard.”

A: “He wrote me beautiful letters and called me fairy. He is really sweet and smart. So tell me please!”

B: “Tell you what?”

A: “About those things...”

Někteří lidé Vás objímají a nechtějí Vás zabít.

Některé rohlíky tvrdnou rychleji.

Některé parfémy nevoní.

Některé cesty nemají cíl.

Některá rána nejsou těžká.

Jo, tak tohle se mi vážně nikdy nestalo. NIKDY.

Pamatuju si, když jsem byla v deváté třídě a chodila se učit do knihovny, hlavně proto, abych nemusela být doma, tak jsem se tam potkávala s klukem, který chodil do stejného oddělení a obkresloval si obrázky. Jednou jsem mu nechala lísteček, jestli by se nechtěl sejít v pondělí v sedm u knihy značky 36743.

Já tam byla. On ne. Pak jsem ho potkala s “nejhezčí holkou” z vedlejší základky. Tupá jak tágo, blbá jak štoudev.

Kolik mu mohl bejt... patnáct? A líbí se mi, jak se říká, že se kluci v tomhle věku nedívají na nic jinýho než na prsa. Proč? Asi archetyp, ne?

Proč děti neučíme,(proč se všichni neučíme!) aby se dívali na to, jaký knížky jsou v batohu, než kolikátky prsa v podprsence?

Jestliže mi na to někdo odpoví, že je to evoluční a historický vývoj, tak s tím běžte do prdele. Není. Pokud jsme zvládli absolutně potlačit na několik tisíc let naši opravdovou strukturu, bytost, ducha a ztratit sami sebe, tak zvládneme i přeprogramování z fyzických pudů na mentální napojení.

Teď mi došlo, jak velkou kravinu jsem napsala... no což. Aspoň se mi utříbily myšlenky.

Utříbení:

Fyzické pudy? Jednoznačně ano! Ale bylo by krásné, kdyby byly opřené o mentální, ne fyzickou, atraktivitu.

Ahoj,

tak zase jednou sdílím kus sebe. 

Nějak často teď uklízím, i když by mi vyhovovalo udržovat pořádek kontinuálně. Ale alespoň, že uklízím.

Tohle triko, co mám, s obličejem Jima Morrisona a nápisem The Doors, bylo v Hradci jednu dobu dost slavný. Jeho historie je skvělá. Koupil mi ho kamarád mojí staré lásky v konfekčním obchodě za dvacku. Je fantastický do teď. Všem jsem se v tom triku líbila a byla jsem “ta holka s vlasama a s Jimem”, protože moje okolí očividně moc holek s vlasama neznalo... K osmnáctinám jsem dokonce od sestry (která není vůbec moje příbuzná, ale lidi nás měli za dvojčata) k němu dostala i prsten s tou samou fotkou.

Má na sobě dvě díry vepředu pod nápisem. Moje máma si myslela, že jsou od cigaret, což bylo vlastně lepší, než ji vysvětlovat, že jsem je vyrobila nehty, opilá na ulici v podpatcích a pouzdrové sukni, když jsem si ho svlíkala, abych svedla svýho kluka.

Tohle triko je fantastický. Je jako podzim. Něco co miluju nejvíc na světě. Těším se, až si ho budu moct znovu oblíknout. Podzim i to triko.

Podzim, podzim, podzim, podzim! Jak já miluju podzim!