Jablka a švestky uvĂtaly mÄ› jako ztracenou dceru.
Dobrý den, sousedé,
DobrĂ˝ den, kolemjdoucĂ,
ZdravĂm se s obyvateli Vojkova a pĹ™ilehlĂ˝ch vesnic.
Dopoledne doÄŤetla jsem Kunderovo Nesnesitelnou lehkost bytĂ,
TakĹľe kravám u cesty nahlas vyprávĂm o dualitÄ› ÄŤlovÄ›ka
a závidĂm jim, Ĺľe ony v ráji vlastnÄ› do teÄŹka ĹľijĂ.
BÄ›hem poslednĂ návštÄ›vy jsem prošla vÄ›tšinu okolĂ.
Dnes proto pokrĂ˝vám poslednĂ kus pole a vesnici s rybnĂkem.
PĹ™ekvapenĂm je mi hospoda. Jediná široko daleko. A otevĹ™ená.
Porovnej si to s otevĂracĂ dobou potravin v okolĂ a pochopĂš,
jakou lásku pro pivo tento světakraj pěstuje. Nemalou.
MalĂ© pouÄŤenĂ z vĂkendovĂ˝ch cest pro dalšà generace:
Vozit do zářijovĂ© krajiny kupu jablek je jako nosit dĹ™ĂvĂ do lesa.










