#lfupol

Dnes poprvé za celu psychologii jsme měli pacientku, řešili jsme kognitivní behaviorální terapii. Paní neříkala moc veselý příběh, ale každé její slovo jsem hltal. Neuvěřitelné jak psychické záležitosti se dokáží somatizovat a jak vše se vším souvisí. Děti jsou odrazem rodičů a ani si neuvědomíme, co vše si od nich přenášíme. Až když jsme ve sračkách, musíme většinou provést cestu zpátky do dětství, abychom našli příčinu. Jako suchá teorie v hodinách psychologie na střední to znělo poměrně abstraktně, ale v dialogu, který vedla paní primářka s pacientkou vše dávalo smysl.

Přímo ze školy mířím do Billy na nákup. V regálu vidím Top Topic a právěže je s Billa kartou o 7 Kč levnější, ovšem já Billa kartu nevlastním. U pokladny paninka přede mnou použila Billa kartu na svůj nákup. Klepu jí na rameno a ptám se, zda by nechtěla použít svoji Billa kartu i na můj nákup, ona řekla ne a odešla.

Tak jsem se po dlouhé době opil. V pátek jsem byl na policii vypovídat a od pana kapitána rovnou směr Olomouc. Zde jsem měl večerní sraz se čtvrťákama, kteří se mnou budou v sobotu na Dni otevřených dveří u nás na LF. Celá akce probíhala ve sklepě jednoho domu. Víno jsem pil jako vodu, hráli jsme Activity, víno došlo, dokoupili jsme, hráli jsme Activity. O půl druhé už byla většina lidí kantáre a já neměl kde spát. Azyl mi nabídla Barča Macíková, která byla natolik úžasná a ve 2 ráno uvařila těstoviny.  Dále jsme řešili nějaké deep věci a o půl třetí šli spát. Ráno vstávám 7:30, oblékám si džíny a mířím na tramvaj. Doma na mě čeká nutella a sprcha, v 9 nám začíná program. Lidé byli vcelku milí, učili jsme první pomoc, občas jsme byli i vtipní. Po roce a půl v tomto ústavu jsem navštívil anatomické muzeum a jeden pán nám strkal do rukou vizitky jeho svatebního salóóónu, že máme dát vědět :D Také máme úplně úžasného plastového pacienta Simíra, který se umí potit, brečet, mluvit a spoustu dalších dovedností.... A také k nám zavítala plastová těhule Maruška, na které si budem zkoušet porody. No krása....