[cz] Moc, geografie a kyberprostor: Úvaha nad Foucaultovou esejí "Subjekt a moc"
Foucaultův koncept vytváření subjektu a produkce mocenských vztahů vnímám jako výzvu pro soudobé myšlení v sociálních vědách. Zejména pro aplikované sociální vědy je důležité kriticky reflektovat svou vlastní produkci a reprodukci mocenských vztahů, narušit vnímání a interpretaci společenských jevů pouze z pozice silnějšího (mocnějšího), či uvědomit si, co s sebou nese hledání univerzálního diskurzu.
V českém prostředí nebývá v sociální geografii foucaultovský koncept moci příliš diskutován, ač by zde jistě nalezl vhodné uplatnění. Možná je Foucault stále vnímán spíše jako provokatér, než jako důležitý myslitel 20. století. Ať už je převažující skutečnost jakákoli, považuji za důležité vnést foucaultovskou diskuzi o moci do sociální geografie. Protože pochopení uplatňování mocenských vztahů v prostoru nám pomůže lépe nahlížet na svět, ve kterém se prostřednictvím kyberprostoru kvalitativně výrazně proměňuje myšlenková vrstva společnosti.
Foucault uvádí, že „moc se vykonává pouze nad svobodnými subjekty, a pouze potud, pokud jsou svobodní“. Ukazuje tak, že svoboda není něčím, co by leželo mimo oblast moci, ani není protikladem moci. Svoboda je součástí moci. Moc se projevuje jako „jednání působící na jednání“. Je-li moc součástí a podmínkou "vládnutí", které „znamená strukturovat pole možného jednání jiných“, pak se vládnutí musí realizovat nad svobodnými subjekty, které mají možnost svobodného výběru v rámci svého pole možností. Tím Foucault upozorňuje na motiv, který se vlastně táhne celým jeho dílem. Tím motivem je "jinakost" a její pozice v systému společnosti.
Foucault ukazuje, že určující vlastnosti, na základě kterých se "jiné" odlišuje od normálního, jsou stanovovány a reprodukovány z hlediska moci. Jinakost není objektivní vlastností reality, jak by se mohlo zdát z pohledu diskurzu normality. Moc předkládá jinakost a normalitu jako ontologickou charakteristiku, "praktikami dělení" určuje hranici mezi kategoriemi normálního a jiného. Tímto způsobem vzniká celkový základ pro diskurz moci, který bych nazval "příběhem o normalitě". Ideálem a hlásaným žádoucím cílem tohoto příběhu o normalitě je dokonalý řád, který nedovolí žádné náhodnosti, totalita, která v zájmu normality odstranila ne-řád. Ne-řád je však souputníkem svobody, jakkoli pole možného jednání může být zúženo. Vidíme, jak "příběh o normalitě" ve svých základech neustále obsahuje rozpor: Svoboda, která může odporovat, je podmínkou a integrální součástí fungování mocenských vztahů, které produkují příběh o normalitě.
Poznání rozporu mezi mýtem, na kterém se mocenské vztahy zakládají, a legendární "potřebou nepřítele" se znovu stává zdrojem odporu. Domnívám se, že právě toto "pokrytectví moci" se prostřednictvím kyberprostoru stává lépe viditelným. A je tomu tak hlavně díky vlastnosti kyberprostoru uchovávat a pamatovat si důkazy, aby byly později postaveny usvědčujícím způsobem vedle sebe velmi čitelnou, či dokonce atraktivní formou.
Celý text ke stažení v PDF: Kučera, P. (2011): Michel Foucault: SUBJEKT A MOC (Geografie, kyberprostor a moc)
Text vznikl v rámci semináře Komunikace a moc, pod laskavým vedením prof. Marcelliho, FHS UK, jako interpretace Foucaultovi eseje Subjekt a moc, která vyšla ve sborníku Myšlení vnějšku (ISBN 8023924540).
