A takhle ležím v mokré trávě s otevřenýma očima a přesto kromě temnoty nevidím nic, ani záblesk naděje... Ale slyším, slyším jak kousky mého rozdrceného srdce plují po hladině moře tvořeného myšlenkami, narážejí do sebe a věřím, že se jednoho dne zase spojí v jeden celek a uleví se mi.


















