#jirous

Sedim v okně, ptáci řvou, vzdušnou linkou se ke mně nesou existencionální verše dalšího z nepochopených básníků undergroundu. V kapse sedm korun, cigára došly už včera. Bobeš hraje na harmoniku sprostonárodní písně. Utýct neni kam. Myslim na Prahu. Na všechny ty povrchní buržoustský držky. Na presso z kávovaru, na lehký kamelky a vychlazenou malou plzeň do skla.

Jirka vypráví kde všude seděl a jaký maj ve věžení knihovny. Líbilo se mu tam. Ukazuje mi jizvy po tom, co si několikrát podřezal žíly. Kousek od spánku má malou díru do hlavy. Neustále se mi tam stáčej oči a přemýšlim nad tím, jestli to co vidím je kus odkrytý lebky. Dala bych si rizoto s houbama. Láďa ukazuje kérky. Tahle je z Borů a tady tu mi dělal kámoš na Pankráci. Opodál zvrací mladej pankáč pod stůl. 

Před stejdží poguje jinej pankáč s luxusně vyvedeným čírem a vedle něj se vlní obézní hipízačka. Patřej k sobě. Uvažuju nad tím, jestli jsou pankáči míň povrchní než my ostatní. Všude kolem samej androš. Týpek se zornicema velkýma jak moje hlava mi čepuje pivo. Myslím na kamarády, co asi dělaj. 

Přestárlý metalák neustále vyplazující jazyk svlíká svý černý triko s pentagramem na zádech a odhaluje kérku Harley Davidson. Musim se smát. Jediná má místní spojka Milan mě neustále přesvědčuje o tom, že se poseru a jak budou při jeho čtení lidi řvát. Všichni se z toho poserou. Věřim mu.

Sockuju o další pivo. Začínám zapadat. Vyžilá padesátka sedící vedle mě mi vysvětluje, jak jsme my mladý na hovno a že základem všeho jsou omáčky. Jirku s jizvou to evidentně vzrušilo a domlouvá si večerní kopulaci. Padesátka se směje, chraptí a sípá. Zase myslim na rizoto. 

Volá kamarád, že by možná dorazil a žádá si reference. Popisuju a nezdá se, že by ho to   vybudilo. Nevadí - vystačim si. Začíná hrát kapela Čočka, po ní přijde na řadu kapela Chudák paní Popelková a já si jdu pro další pivex. Opodál paří tatínek, evidentně si dal nějakou srandu a v ruce mu poskakujou dvě děti. Baví je to. Uvažuju nad tim, proč mě máma - stará pařmenka nebrala jako malou na fesťáky a cejtim se znevýhodněná.

Vyrušuje mě jednadvacetiletá dredařka s duhovou ofinou. Řiká, že je Alžběta a podává mi jointa. Prej neví kam utýct, že je asi míň pankáč než si myslela. Usměju se. Odpovídám, že jsem na tom podobně a že jsem navíc od včerejška švorc. Objednává mi střik a že se to nějak vymyslí. 

Kapela zpívá o tom, že přijede Václav Klaus, dav jásá a ty nejveselejší se válej v bahně. Kluci kolem rozvěšují výstavu fotek z Magorova pohřbu. Obří mánička s fousama od piva tančí ploužák v rytmu bigbeatu s malinkou paní a vedle nich tančí Hirošima ve spodním prádle a policajtský čepici. Uklízim se do hospody.

V hospodě narážím na křesťana z Budějic, kterýmu lehce nahulená vyprávim svůj příběh. Dostávám pětikilo a panáka. Lidi si prej maj pomáhat a Bůh mu to oplatí. Okej. Sunu se na bar, potkávám dvoumetrovou máničku, na každym prstě tři stříbrný prsteny. Okamžitě se nepochopitelně dostáváme k tématu můj otec, o kterém toho vím pramálo. "Jó Tauber? No ten už je deset let po smrti! Uchlastal se! Ty jseš jeho dcera?! Hele Pepiku, Tauberova dcera! No víš, ale já Tauberovi šukal holky, takže je dost možný, že jseš moje dcera! Mám po republice už dvacet dětí." Dávám si panáka. Pak další dva.