Introspektivní esej o pomalém zrání člověka v době, která se tváří jako spěch. O tichých posunech, vnitřních krajinách, odvaze být obyčejný a o hloubce, která vzniká mimo viditelné milníky. O pomalém zrání člověka v čase, který se tváří jako spěch Někdy mám pocit, že svět kolem nás se stal zvláštním druhem kulisy, která se neustále pohybuje, i když my sami stojíme na místě. Jako by se vše…

Literárně‑filozofická esej o paměti jako živé síle, která nás formuje, o místech, jež se vracejí jako refrén, a o tichu, které umožňuje přepisovat vlastní příběh. Text o návratech, zapomínání a odvaze proměňovat sebe sama. Obsah:O paměti, která nás tvoří, a o tichu, které nás přepisujeTělo jako nosič časuMísta, která nás nikdy nepustilaVzpomínky jako rituályCo si vybíráme zapomenoutPaměť jako…

Reflexivní esej o čekání, setrvávání ve špatném a tichých vnitřních proměnách, které se odehrávají v čase. O neutralitě času, odvaze, trpělivosti a návratu k sobě během období zdánlivého bezčasí. Zatímco čas plyne: o čekání, omylech a tichých proměnách Existují věty, které se v člověku usadí jako prach na starém stole. Ne proto, že by byly okázalé, ale protože v sobě nesou tichou, neokázalou…

Reflektivní esej o tom, proč je naše zvláštnost zdrojem autenticity, svobody a vnitřní síly a proč stojí za to ji vědomě oslavovat. Oslava vlastní zvláštnosti: Esej o kráse, která se nedá napodobit Existují chvíle, kdy se člověk zastaví uprostřed běžného dne a uvědomí si něco prostého, a přesto zásadního: jsem jedinečný. Právě tehdy začíná oslava vlastní zvláštnosti. Ne jako fráze, ne jako…

Esej o tichém světle lidí, kteří nemění místnost, ale člověka. O přítomnosti, pravdivosti a vnitřní proměně, která zůstává dlouho po setkání. O lidech, kteří rozzáří člověka Existují lidé, kteří rozzáří každé místo, kam vejdou. Jejich příchod je jako rozsvícení lampy v potemnělé místnosti — náhlé, viditelné, okamžité. Všichni si jich všimnou. Jejich světlo je efektní, někdy až okázalé, a…

Esej o tom, jak román Noční vlak do Lisabonu od Pascala Merciera otevírá cestu k dílu Fernanda Pessoy a k hluboké introspektivní proměně. Literatura jako prahové místo mezi pamětí, identitou a návratem k sobě. Noční vlak do Lisabonu a tiché dveře k Fernandu Pessoovi Esej o cestě, která nezačíná na nádraží, ale v člověku samotném. Tento text je inspirován knihou Noční vlak do Lisabonu a…