#hyoho

Ze všech zajímavých věcí, co se za poslední čtyři týdny udály, vystupují do popředí tyhle tři okamžiky:

 1. Protest za Black Lives Matter

V neděli 7. června se přibližně tisícovka lidí shromáždila u městské radnice v Ósace, aby vyjádřili podporu hnutí Black Lives Matter. V životě jsem se protestu nezúčastnila a nejvíc jsem byla ráda za to, že jsem si přinesla vodu, čepku a kamarádku, protože jinak bych to v tom davu asi nedala.

Víc než cokoli jiného si pamatuju přednesy černochů o jejich zážitcích jak v USA, tak v Japonsku, a jak moc se lišily od toho, co zažívají ostatní lidé – lidé, jako já. Celý pochod je zaznamenaný na Instagramu a na konci jsou odkazy. Pokud můžete, pomozte.

2. Sezóna rozkvetlých růží

Přeskočím na úplně jinou notu, protože růže nemůžu jen tak vynechat. Měla jsou možnost je vidět v Suma Rikyu Park (já to místo zbožňuju; celá Insta story tady) a co mě zaskočilo nejvíc, bylo kolik různých lidí se sešlo jenom kvůli květinám: dámy a pánové všeho věku, v obleku nebo na pikniku, sami, na rande, ve skupině. Je krásné vidět, na kolik si právě těch malých věcí lidé cení.

3. Práce na základce

Protože se mnoho ALT (asistenti výuky angličtiny) nemohli v téhle situaci dostat do Japonska, školy na rychlo sháněly dočasné náhrady – a tak jsem se stala dočasnou náhradou na malé základní škole, kde dvakrát týdně pomáhám učit angličtinu ve 3. až 6. třídě (věk cca od 8 do 12 let). Celý květen jsem byla na home office a poprvé děti potkala teprve 15. června, ale přestože jsou to jen dva týdny, můžu s čistým svědomím říct, že se mi ta práce zamlouvá.

Ostatní učitelé jsou fajn, studenti nesmělí, ale taky pěkně zvědaví, nechávají mě hrát na klavír v hudebně a minulý týden jsem přihlížela vítání prvňáčků. Vše, co se školy týče, mi přijde trochu jako obřad, trochu jako slavnost. Ale o tom až jindy.

 A tady pro dnešek končím. Vyhlížejte další příspěvek, je čas na krátký příběh.