#hochstuckli

Sattel-Hochstuckli, Drehgondel

Cesta ve mně generuje myšlenky. Sedím vepředu. Dostala jsem limonádu. Dívám se ven. Přemýšlím. Usmívám se a chvíli mračím. Chvíli mě ovládají myšlenky, chvíli výhledy, chvíli emotivní hudba Ludovica Einaudi. 

Jak popisuje Murakami způsob odpočívání vyšetřovatele Ušikawy, nechávám myšlenky volně plynout, přeskakovat, zanořovat se, jak zrovna přicházejí. A jako by se běžné myšlenkové cesty obohatily o skrytá zákoutí a i vytvořila nová propojení.

Často se dívám na střechy. Mám ráda střechy. Místa skrytá běžným pohledům. Místa, odkud je hodně vidět. Sním v hlavě paralelní životy. Jako by bylo moc možností pro jeden život. Vstřebávám do sebe atmosféry kolem, příběhy cizích lidí. A v porovnání s nimi se snažím uvědomit si svůj vlastní. Ben říká, že si během focení práce svých kamarádů uvědomuje, jak to děláme my. Tak bych pojmenovala tento stav. 

Když si v hlavě shrnuji Zürich, myslím nejdřív na řeku jako unikátní veřejný prostor.

Dorazila jsem po šesté večer. Bára přijela na nádraží na svém holandském kole. Zürich jí sluší. Jdeme k řece. Převlečeme se do plavek, dáme si pivo. Od obhajob jsme se neviděly, asi 5 měsíců. Sedíme na ručníku na trávě, máme si co vyprávět. Dopijeme a jdeme plavat. Ani nemusíme plavat. Unáší nás Limmat.

Řeka v Zürichu není jen pro modrou klikaticí na mapě, která rozlišuje části města. Je krásně čistá a městu tak dodává dojem zdravého a fungujícího organismu. Přes řeku Limmat vedou lávky a také schůdky k vodě. 

Téma Zürichu – unášet se proudem. V Limmatu neexistuje koupání na místě, je to koupání v proudu. Lidé se unášejí proudem na velkých nafukovacích kruzích skrz město a ještě dál.

Město je plné fontánek a pítek s chladivou pitnou vodou.

Skočila jsem šipku z mola do zurišského jezera a zalehlo mi ucho.

Jen 50 min vlakem z Zürichu. Vystoupíme, Bára a já. Jdeme na hike. Když se člověk prochází horami, převyšuje ho něco mnohem většího než je on sám. Jsou tu krávy a plno borůvek, jahod a malin. Vysoká tráva, květinky, komáři a taky hnusní pavouci. Do kopce dýcháme. Po rovince mluvíme. V chatě odpočíváme. Výhledy na hory nás nepřestávají upoutávat a naplňovat radostí.