#hejno

Na našem letošním školním Masopustu se nelehké role výborně zhostil student ze 4.A6 Matěj Schwarz. Po jeho výkonu jsem mu položila několik otázek.

Jak ses cítil v roli medvěda?

Upřímně, ono to na začátku bylo takové spontánní, ale pak jsem si to docela užil, i když v tom bylo hrozný vedro a jsem teď úplně durch. Rozhodně to byla super zkušenost, kterou doporučuji všem.

 A jak ses k tomu vůbec dostal?

No jak už jsem říkal, bylo to hrozně spontánní, prostě ze sekundy na sekundu. Přišel za mnou pan profesor Stánec a zeptal se, jestli nebudu dělat medvěda, tak jsem kývl, že jo.

 Platí ti za to?

Nějaký klobásky jsem dostal, asi pět kusů.

 Šel bys do toho znovu?

Tak na 60% jo, ale musím nějak nabrat síly do příštího roku. Kdyby se ale našel nějaký dobrovolník, tak bych mu rozhodně nebránil.

Pan profesor Stánec, který na naší škole učí hudební výchovu a jazyky již čtrnáct let, je jednou z mnoha osob podílejících se na hejčínském Masopustu. Byl tak hodný, že si na mě  našel čas a udělal se mnou tento rozhovor.

Kdo začal pořádat Masopust na naší škole?

No, začal s tím pan profesor Dvorský, který vlastně tím Masopustem nahradil nějakou valentýnskou akci, aby tu nebylo tolik těch amerických svátků. Bylo to od něj takové pěkné gesto návratu k našim tradicím. Když máme takovou pěknou věc jako Masopust, vlastně to bylo v rámci takové osvěty.

A teď to pořádáte vy?

On teď byl ten Masopust asi po páté. On začal, pak byla asi rok nebo dva pauza, a teď se znovu obnovil. Pořádá ho Studentská rada a já s nimi spolupracuji. Mám na starosti tu muziku a bez ní by to prostě nešlo.

Daly přípravy hodně práce?

Ano, ale naštěstí je tam hodně lidí, co jsou aktivní a podílí se na tom. Jsou tady herci, muzikanti, taky děcka ze sboru se na tom podílí, i učitelé. Navíc, když už víme, co se má dělat, tak jsme velice rychlí. Dám jeden příklad, to občerstvení, co se nabízelo, ty klobásky a rohlíky, jsem přivezl teprve v 9.15 a v 9.30 už se servírovalo. Ti lidé naběhli s nožíkama a už to bylo.

Jedna velice důležitá otázka, baví vás to?

Baví, baví. I všechny tyhle akce, protože důležité je to, abychom nechodili do školy jenom kvůli tomu učení, ale abychom věděli, že i ve škole můžou probíhat různé věci, jako je Masopust nebo Filmový klub, divadla a muzika o přestávce.

Povedl se Masopust z vašeho pohledu?

Já bych řekl, že se povedl a zároveň to vnuklo nápady na příští rok, že by se to propojil s městskou částí a místními. Průvod by po vyučování pokračoval od Hejčína na Mrštíkovo náměstí, tam je velký sál. Tam by to pokračovalo a mohlo by to vyústit v nějaký improvizovaný ples.

Tak to zní dobře, budeme se těšit.

Během doby, co tu učíte, máte pocit, že těch akcí a aktivity studentů ubývá nebo naopak?

No, myslím, že je toho tak stejně. Byly nějaké noviny, pak zase přestaly a teď se znovu obnovují a s tím souvisí spousta dalších věcí. To je třeba takový signál, že toho bude víc. Ale je to hlavně o aktivních osobnostech.

Oblíbená činnost:

muzika, umění, jazyky, když můžu vyjet z města do přírody

Oblíbené jídlo:

všechno, já mám pořád hlad, ale teď mám hodně rád třeba těstoviny, jak říkají Italové pasta alá carbonara.

Je tu něco, co byste chtěl říct našim čtenářům?

Aby neměli nějakou zášť vůči škole, samozřejmě, že to drtilo nás všechny, i já jsem tím prošel. Ale musíme si to vylepšovat, udělat si z toho něco jiného, než jenom barák, ve kterém nás kantoři ždímají a my píšeme písemky a oni nás sekýrují. Musíme si to ozvláštnit, udělat si to příjemné, protože na to pak budeme vzpomínat. Ne na ty písemky a ty špatné věci, ale na to pěkné.