#ginadamico

Smrtonoši v mikinách, co nosí USB kosu

OMG! To bylo absolutně boží! Fakt. Celé knize můžu maximálně vytknout jeden jediný divný odstavec ke konci knížky, jinak to byla brilantní jízda. Osobně se občas utápím v příbězích, které jsou předvídatelné a plné klišé. A občas mě to unaví, a tak hledám něco originálního, co mi vytře znak. A téhle knize se to teda zatraceně povedlo.

Lex je potížistka. Nemá žádné kamarády, ve škole vždycky vyvolá rvačku, je permanentně naštvaná na celý svět a absolutní opak svého dokonalého dvojčete. Když jí hrozí vyloučení ze školy, rodiče ji za trest na prázdniny pošlou ke strýčkovi Mortovi (na farmu uprostřed ničeho) v naději, že ji těžká práce ve chlívku a dojení krav trochu zklidní. Jaké je Lexino překvapení, když ji u autobusu vyzvedne postarší fanatik na motorce, který, jak se později ukáže, nejenže nemá žádnou farmu, ale navíc má kupu tajemství. A rozhodne se Lex zatáhnout přímo doprostřed všeho toho zmatku.

Celé město (čítající nyní s Lex celkem 80 obyvatel) je totiž plné (říkejme jim) smrtonošů (Grim Reapers). Lidí, co se starají o transfer duše z mrtvého těla do posmrtného života. A Lex, jak se zdá, je přirozený talent. Nebudu vám prozrazovat, jak celá tahle věc funguje, protože to je na té knížce snad to nejlepší, všechno to společně s Lex objevit. Zmíním snad jen, že smrtonoši nosí černé mikiny s kapucí, na cesty k duším používají kosu a v knize se několikrát mihne mrtvý Edgar Allan Poe. Já vím, epic!

Příběh postupem času nabere na akci, když začnou smrtonoši narážet na lidi, kteří nejeví žádnou známou příčinu smrti, mají bílé oči a vypadají, jako by prostě přestali žít. Do tuhého jde ve chvíli, kdy se neznámý vrah zaměří i na ně samotné. A Lex je do toho samozřejmě namočená až po uši.

Čtěte celou recenzi v magazínu Knižní vesmír