No dobře, Řekyně nejsem ani trochu, i když si to sami Řekové občas myslí, ale na místní poměry jsem si za ten rok a kousek už zvykla. Ze svojí návštěvy doma tedy trochu odhaduji, co by u nás mohlo řecké turisty překvapit.

“Tak osvěžující zeleň! Tolik trávy a krásných košatých stromů!”

“Oni mi v restauraci nepřinesou vodu automaticky? A ještě si ji musím kupovat??” 

“Proč všichni čekají na přechodu na zelenou?” 

“Ta Praha má krásně čisté ulice a tolik zajímavých budov všude. Kutná Hora jakbysmet!”

“Ta okurka, rajče a paprika ze supermarketu nemají vůbec ale vůbec žádnou chuť. I když k tomu přidám řeckou fetu a řecké olivy (které v Bille mají :-) ), bude to mít k řeckému salátu na míle daleko.” 

“Tady jsou superzorganizovaní, na všech zastávkách autobusu jsou jízdní řády a mapy městské hromadné dopravy.”

“Tenhle národ je asi z většiny v depresi, skoro nikdo se neusmívá, prodavači v obchodech nejsou moc přátelští, a přitom tu nemají takovou ekonomickou krizi...” 

“Mají tu krásné kavárny, tady si s tím interiérem opravdu dají záležet. Ale chybí jim tu takový ten hlučný život přetékající do ulic, tady někteří okonce chodí do kaváren pracovat na počítači nebo si číst...”

“Rybník???” 

“Třetí den v kuse prší. Jak je to vůbec fyzikálně možné?”