#druhedite

 Bedlivě jsem zapisovala kdy a kolik toho syn vypil, kolik měl denně počůraných plen, jak často a jakou barvu měla stolice. Vypravit se ven znamenalo hodinové vybírání vrstev oblečení a následná konzultace se stejně “postiženými” kamarádkami.

Po narození dcery, která přišla na svět přesně za dva roky po prvním porodu, jsem najednou zjistila, že děti jsou od přírody vybaveny k přežití. Když nechtějí jíst, tak nechtějí, hlady stejně neumřou. Že ani sebepřísnější kojící dieta někdy prostě na prdíky nezabere, takže je úplně jedno, co jíte (chci tím říct, že opravdu nemusíte jíst jenom dva dny staré rohlíky!). Že vydrží zacházení svých starších sourozenců i neohrabaných přátel. Je jim jedno, jestli je overal ze sekáče nebo značkového shopu, protože se na obojí blinká stejně dobře. A když venku mrzne, stačí je oblíknout do něčeho, v čem by bylo teplo i mně samotné.