Cesta začíná!
Píše se 8. 1. 2019 a mě čeká velmi brzké vstávání. Blééé. Ve 2:30 ráno budík, ve 3 odjezd na letiště a pak hurá směr New York s rychlou zastávkou na přestup ve Frankfurtu. Cestou se toho moc zajímavého nedělo, střídavě vlastně jen jídlo, spánek a nějaké ty filmy.
Po příletu nás ale čeká zábava jménem - “prosíme, půjčte nám auto!” My se bohužel moc nebavíme, protože to chvíli vypadá, že budeme muset řešit alternativní verzi cesty do Richmondu. Původní plán byl půjčit si auto, dojet k Nimishe (studentka Richmondské univerzity, která žije v New Yorku a minulý semestr studovala v Praze), u ní přespat a v dalších 2 dnech se přesunout směr Richmond. Nechtějí nám ale přijmout debetky, takže náš skvělý plán má trošku trhlinu. Dostáváme informaci, že debet karty lze přijmout pouze v případě, že bychom měli koupený odlet z letiště, kam budeme auto v Richmondu vracet. A že toto pravidlo platí pro všechny půjčovny. Letenku samozřejmě nemáme, my v tom Richmondu chceme zůstat. A tak začínáme plánovat další varianty, ale naštěstí nás napadne zkusit i jiné autopůjčovny, a to nehledě na varování ohledně karet. Tam auto obratem dostáváme, sice o cca 200 dolarů dražší, ale stále nám to vychází jako jedna z nejlepších variant.
Další dobrodrůžo nastává při samotném osídlování auta. Nejen že sebou máme asi tak milion zavazadel a tak hrajeme tetris, ale i samotné nastavení sedačky řidiče nám zabírá přibližně dvacet minut :-D (zachránit nás musel až zaměstnanec autopůjčovny - zmáčknutím kouzelného tlačítka, které jsme se těch 20 minut pokoušeli zmáčknout). Pak se ještě rychle seznámit s automatickou převodovkou a už hurá za Nimishou. Vítá nás velmi potřebným obědem (či co za denní chod to vlastně je, za dnešek už je to asi třetí oběd :-D) a pak už jen kecáme a pomalu pošilháváme po čase, protože už se těšíme do postele :-).
