#davoj

Na začátku příběhu se dozvídáme, že Vojta se nastěhoval k Davidovi a u Davida už bydlí nějaká žena, kterou Vojta zná ale né moc a je to asi Davidova přítelkyně. Davidův vztah s onou přítelkyní je kladný, líbá se s ní a vypadají šťastně i když spolu asi nejsou dlouho a jde to vidět díky menší ostýchavosti. Přesuneme se v čase vpřed a jejich vztah se rozpadá, David se s přítelkyní pohádá a přítelkyně se odstěhuje z bytu pryč. Lada to všechno slyší a je jí to líto. Asi další den se baví Vojta s Davidem a snaží se ho utěšit. ,,Znovu jsem někoho ztratil." říká smutně David, Vojta mu dá ruku přes rameno ,,Tak si to neber Davide. Máš Evu a Ladu... a mě" odpovídá Vojta s útěchou, pohladí ho po líci a obejme. ,,Mám tě rád Davide." ,,Vždyť já tebe taky." Jsou stále v objetí. Zpozoruje je Lada a zavolá Evu. ,, Podívej se na ně." pronese Lada s láskou jakou má matka k synům, dívajíc se na ně přes okno (v mém snu vypadá Davidův byt z většiny jinak a Lada s Evou se na ně dívají z kuchyně vlastně z okna, které je naproti oknu k ložnici, kde jsou ti dva, přes vnitřní roh). ,, Víš, Vojto, záleží mi na tobě více, než si myslíš. Asi to nedávám moc najevo. Mám tě rád." ,, Já asi zase nedávám na jevo že..." Vojta se zastavil pustil se z jejich objetí a vykročí ke dveřím, ,,Co nedáváš na jevo? Vojto!" ,,Ale nic. Zapomeň na to." David ho chytí za ruku aby ho zastavil, jsou teď na takovém bodě v pokoji že na ně nejde vidět z okna. Ve Vojtově hlavě to víří myšlenkami. ,,O-on mě zastavil?! Ne, nemůžeš mu to říct. Nesmíš! Co teď? Nemůžeš utéct bude to vypadat divně navíc budeš vypadat jako zbabělec." mluví Vojta sám se sebou. ,,Vojto. Co mi chceš říct?" pronesl David s nesmírným klidema něhou. Vojta se na něj vystrašeně dívá, v jeho hlavě nastal absolutní chaos, ale přes všechen tento hluk nejvíce křičí hlas jeho bývalé přítelkyně Štěpánky: ,, Řekni to. Řekni mu to! Vzchop se zbabělče!". ,,Miluju tě!" zakřičí nakonec Vojta. Rychle otevře dveře a udělá dva rychlé kroky vpřed, David ho však chytne ze zadu za límec a stáhne do polibku, při tom zavře dveře. Polibek trvá nečekaně dlouho. Když skončí, David se jen usměje a pohladí teď už Jeho Vojtu po líci. ,, Konečně" říká si David v duchu. Konečně je to jeho Vojta. Po tom dlouhém čekání. Po těch společných případech. Miluje ho, miluje ho z celého svého srdce, jen to dobře skrýval. Po těch letech bez ženy už se umí tvářit že ho nic netrápí, i když to občas jeho nejbližší poznají. Postřehne , že Vojtovi vyhrkly slzy a tak mu přiloží čelo na čelo. Ladě s Evou už je divné že jsou na tom místě tak dlouho aniž by jeden něco řekl. Sice nerozuměli co to Vojta zakřičel ale připadalo jim to podezřelé. Právě když se namáčkli více k oknu, David zastřel žaluzie. Přistoupil zpět k Vojtovi. ,, Taky tě miluju. Nebreč." usměje se a otře mu slzy. Sedne si na postel a roztáhne ruce jako nabídku objetí. Vojta ho svým prudkým objetím položí na postel a leží na něm. David ho hladí po zádech a zajede pod košili. ,,To jako vážně? Před chvilkou jsem se ti svěřil a ty už zajíždíš do intimity? Ale takhle to většinou nefunguje, podle statistik trvá lidem klidně i několik let než k tomuto dospějí. Například v-" ,, To je volovina ty pako" zastaví David Vojtu uprostřed věty a usměje se. Svlékne mu košili a následně i kalhoty, pak se svlékne i on sám. Vášnivě se líbají a skončí v sobě (a z nějakého důvodu je Vojta nahoře, zajímalo by mě proč to tak moje snící mysl vytvořila). Lada s Evou už jen na sebe trochu vystrašeně hledí a obě dvě přemýšlí co se za těmi žaluziemi děje.