#czechboy

Sněhové vločky padají z očí na papír,

Noc píše hlavou dolu jako netopýr,

Nachový vlásek přetrhl poblouznění,

Krása se skryla v lásce k osamění,

Ve stínu, ve sněhu, za noci lednové,

Zapadlo v závějích mé srdce ledové,

Soud mého rozumu nekončí přiznáním,

Nekončí oblevou, jarem, či svítáním,

Šlehá mě mrazem, dusí mě pod ledem,

Podvádím a tím jsem já podveden,

Pranýř patří mně, milostnému štváči,

Temná je půlnoc od smíchu k pláči,

Příčetnost tříští se v nádheře šílenství,

Milenky samoty dotyk je nebeský,

Proč měl bych jim lhát,

Že jsem tady sám,

Když tebe mám rád,

Když tebe tu mám.

Když horká noc se přikrádá,

Naděje bytí chýlí se do stínu,

Zábava blyští se v sklenici tramínu,

Divokost z nitra už mne ovládá,

I snad vlku mám teď blíž než do lidské podoby,

Tiší mě hluboký nádech před skokem do vody,

Její pohled táhne mě do hlubin,

Vstříc její fantazii, rychle, ne pomalu,

Dlaní na krku tisknu ji do peřin,

Tříštím se o ni jak slaná voda o skálu,

Vlní se mi na klíně má malá mořská víla,

Já vpíjím ji tak pod kůži svá umělecká díla,

Její mokré tělo teď na tom mém tak září,

Svou lásku v moje dotyky neschová v sličné tváři,

Podvazky potrhá má snovost šerosvitná,

je tak krutá a jako moře nenasytná,

Tělo už se ji třese jako osika,

Rozbřesku myšlenkou marně utíká,

Teče mi skrz prsty jak čas, co se jí krátí,

Padám v ni postupně jak svěží rosa,

Odchází neslyšně, odchází bosa,

A v ranní mlze navždy se mi ztratí.

Město spí a je pochmurno,

Pokojem prostupuje tiché nocturno,

Kříží své tóny v povědomém hlase,

Padá v mou matraci, ty jsi tu zase?

Pojí nás hříšné přesvědčení,

A noc nám svléká oblečení,

V náprsní kapse schoval jsem vzpomínku,

Ve skříni tančící kostlivec visí na ramínku,

Za tohle brzy skončím vedle něj v hrobě,

Mé nebe leží jen pár čísel v tobě,

Když mne jizva na rtu zebe,

Miluju se s Ní skrz tebe,

Tak nech mé oči zavřené,

Já myslí jinde jsem,

Živím jen mrtvý sen,

Obrazy jinou jsou chycené,

Ty, krásko, uvnitř mého žaláře,

Stejně tak krásně dýcháš mi tváře,

To je mé sobectví ve vší skvělosti,

Vypij všechno z mé přednosti,

A pro mě za mě, měj to tak stejně,

představ si jiného, reálně, věrně,

Jen udrž se v mém tempu,

Přes srdce napni plentu,

Jen zůstaň při mně v opojení,

Tmu sejme z nás vyvrcholení,

Jen spolykej ten smutek,

Tak zase další čtvrtek?

Ta, která umírá poslední,

Dlouho mě vězní v zasnění,

Ve tmě mi svítí, i se s ní snoubí,

Jizvy mé hladí a rány hloubí,

Ta povznáší i svazuje,

Stejně hřeje i spaluje,

Když na srdci mám závěje,

Tíží mě vlastní naděje.

Má zpověď-víno, ty-pravda na dně sklenice,

Tvůj úsměv-zapsaná inspirace, mé pero-poezie ulice,

Mé prsty-kytara, tvé tělo-píseň,

Má vůle-kompas, Odyssea-tvá přízeň,

Mé rýmy-vlci, ty-měsíc,

Tvůj pohled-kulka, mé srdce-zajíc,

Můj vztek-pěsti ve tmě, tvůj dotyk-svítání,

Tvá vůně-sbírka básní, má ztráta-její vydání,

Mé ego-Titanic, tvá slova-ledovec,

Tvůj nápad-vtip, já znovu-pitomec.

Hlava, srdce, základ,

Pohled, dotek, náklad,

Nádech, výdech, bodnutí,

Vzpomínka, slza, polknutí,

Cítím něco, něco neurčitého,

Přivoním něčeho nesplněného,

Esence poněkud štiplavé nostalgie,

Mrazení v zádech ztracené energie.

S soumrakem svléknuté cáry černého prádla,

Požárem spálená šedivá mýtino,

Pod střepy ustlaná uvadlá květino,

Proč ses mi do mysli jak lupič vkradla?!

V bolestech lineš se, mé paměti vůně,

Nech mě být! Proč jsi tak líbezná?!

Proč tančíš pod nosem mi tak moc svůdně?!

Proveď mě časem, má noci bezesná.

Má drahá melancholie,

Má levná deprese,

Verše jsou vždy jen terapie,

Když už se múza usnese,

Konec přichází nepozvaný,

Nenáviděný i milovaný,

Čas běží a já pospíchám,

Už dohořívá papír,

Pomalu už se rozplývám,

Z hrudi mi trčí rapír,

Kodrcám se a krvácím,

S úsvitem v zem se navracím.

Mé inkoustové srdce rožní se až po jílec rapíru,

Jsem básní psanou ve spěchu na doutnajícím papíru,

Jsem pochybnost i víra, jsem všechno,

Jsem nádoba i díra, jsem všechno,

Jsem útěk i návrat, jsem všechno,

Jsem klid i závrať, jsem všechno,

Jsem den i noc, jsem všechno,

Jsem málo i moc, jsem všechno,

Jsem pláč i smích, jsem všechno,

Jsem pláž i sníh, jsem všechno,

Jsem venku i v ní, jsem všechno,

Jsem sám i s ní, jsem všechno,

Všechno jen o lásce,

Lásce snad v cokoliv,

Vše dal bych v sázce,

Abych ji získal jakkoliv,

Asi mi chyběla jakkoliv,

Asi bych udělal cokoliv,

Abych miloval každičkým coulem,

Nebyl nepochopen ve tmě schoulen,

Abych byl milován, jaký jsem,

Má denní můra, můj noční sen,

Mé trpké pocity,

Obavy o city.

Citlivej rak,

Už je to tak,

Jen plním prázdno po otci,

Otevírám se na konci.