#casaroja

V pátek se nám po krátké pauze zas otevřou garážová vrata domku “Casa Roja”, kde v zahradní vývařovně pod vedením kuchaře Gity jsou připravovány ty nejlepší vegetariánské varianty peruánské gastronomie.

“Casa Roja“ – domek, ve kterém bydlím od svého příjezdu do Peru – plní primárně funkci ubytovny pro zahraniční studenty. Před čtyřmi lety se manžel paní domácí rozhodl proměnit nevyužité kouty zahrady domku ve vegetariánskou restauraci - tak trochu na tajňačku, jak zde v Peru bývá zvykem (šedá ekonomika tvoří je v této jihoamerické zemi velkým tématem, neformální zaměstnanost se zde dle mnoha zdrojů blíží k 70%!!). Byť Gita umí skvěle vařit, nezvládá vedení restaurace, respektive mu vzhledem k pracovní vytíženosti nezbývá čas, aby se o to alespoň pokusil. Personál restaurace tvoří středoškoláci, což není úplně šťastná volba. Kapacita restaurace? Odpověď na tuto otázku nezná ani sám pan domácí - jednoduše řečeno: kdo zaklepe na garážová vrata se může usadit. Nicméně na garážová vrata se od počátku klepalo víc, než by sami majitele očekávali. Místa k sezení se tak tvořila nejen v zahradě domu, nýbrž v kuchyni, obýváku, jídelně…Situace byla lehce neúnosná. Nefungující personál, přetažený po nohách sotva chodící kuchtík, čekající dav hostů, nakoupené talíře rozprostřené po celé kuchyni…

Po čtyřech letech se vyčerpaný a silami zbavený Gita rozhodl restauraci zavřít. Paní domácí mi to oznámila s velkým smutkem. V tu chvíli přišel moment, kdy jsem musela nabídnout pomocnou ruku…

Žádná restaurace se zavírat nebude!

“Casa Roja“ je místem, kam lidé rádi chodí. Pro Gitu je vaření smyslem života. Za čtyři roky se garážová vrata otevřela stovkám hostů, kteří každý den po 12. hodině zavítali do zahrady domu a spolu s dalšími sdíleli krásu času oběda.

Zahodit čtyři roky práce, ztratit stovky spokojených tváří a proměnit onu zahradu domu v posmutnělý kousek zeleně.

Po zavření restaurace přišla vlna solidarity. Desítky lidí nabízeli rady, mezi nimi i odborníci z gastronomie .Já jsem taktéž přiložila ruku k dílu a Gitovi osvětlila systém rezervací - kapacita restaurace musí byt jasně daná, nejen proto, aby kuchař věděl, zda-li má připravit 5 nebo sto obědů ale taktéž, aby milí středoškoláci se nám nehroutili, kuchyň nepropadla totálnímu chaosu a hosté nehundrovali..

S pomocí máš všech, kteří máme restauraci rádi a kteří oceňujeme Gitovo nadšení pro gastronomii, jsme přiložili ruce k dílu a přesvědčili pana i paní domácí, že zavřeni restaurace by byla ta nejhorší možná varianta řešení.

Po dvou týdnech příprav, obměn personálu, zlepšení oné pokulhávající logistiky se garážová vrata znovu otevřou v pátek po 12. hodině polední.

Zahrada domu se nepromění v onen posmutnělý kousek zeleně. Ještě, že tak..