#yearabroad

Whereas this sums up my trip to Geneva...

But it’s a sacrifice I’m willing to make. I have a few weeks left in this country that I have spent the last several months in, before I’m supposed to go back “home”. But before I go, I’ll make sure to cherish the friendships I’ve made, revisit the memories, go to my favourite coffee spot around the corner, and cuddle the old cat that drops by everyday one last time. And then I’ll leave it all here, and hope that I can come back and visit the part of me that I left behind

Here is a short summary of 5 reasons why I decided to do a year abroad. I hope you like this little insight.

1 The language

Even though my English is already good and I´m able to talk about a lot of topics fluently there´s still so much to learn during the time in the US.

2 Meeting new people

I´d describe myself as an extrovert as I really like to be around (new) people. Doing a year abroad allows me to talk to a lot of new people every day. I also think you can form really strong connections during this year with for example your host siblings (if they are around the same age as you, which is the case in my host family).

3 My dad

My Dad had a really big impact on me for signing up because he also did a year abroad when he was around the same age as I am. He always told us about it when I was younger. I always was really fascinated by the fact that you would just leave and then come back and possibly be a new person.

4 The US

I think that everyone is somewhat fascinated by the USA and in the past it was always my dream to live there. The openness of the people there I just think is great and I think you can learn a lot from them.

5 Spain

At the end of June, I am moving abroad for a year, which means leaving my family home I grew up in.

However, as I move abroad, my parents are also moving house - abroad.

It is difficult coming to terms with the fact that when I leave, I will unlikely ever be in my home again.

I am unsure how to react - do I consciously appreciate every “last”, or do I pretend as if there were no “lasts”, to spare myself the mental and emotional effort?

Do I allow myself to dwell on the happy memories of my childhood spent here, for a bittersweet experience, or do I bombard myself with exciting prospects for my new room, my new home, all the things I have yet to see?

I think, as with all things, the right answer lies somewhere in the middle.

Some days I will be sadder, more nostalgic, and wish to be transported back into the four small walls of my childhood bedroom, which watched me cry, laugh, work, sleep and grow up.

Ab Anfang Oktober werde ich an der Hauptuniversität Wien studieren. Ich bin nur eine von mehreren Studierenden die jetzt überall auf der Welt sind, und viele von uns schreiben Blogs. Obwohl es toll ist, über die Jahre von anderen zu lesen, wollte ich nichts wie ein Tagebuch schreiben. Stattdessen, habe ich mich entschieden, meine zwei größten Leidenschaften mit euch zu teilen: Kultur und Geschichte, und Wien ist die perfekte Stadt dafür!

Die Wurzeln der Stadt Wien liegen in der Antike, und bis zum früheren 20. Jahrhundert war die Stadt ein Kulturzentrum Europas. Kunst, besonders bildende Kunst, zählt für einen großen Teil des heutigen Tourismus der Stadt, mit weltbekannten Sammlungen in den mehreren Kunstmuseen.

Wien wurde auch geschichtlich relevant als Hauptsitz der österreichischen Habsburger (eine der mächtigsten Dynastien Europas) ab den 16. Jahrhundert bis zum Ende des Ersten Weltkriegs. Wegen des erfolglosen Eroberungsversuchs der Osmanen, bekamen die Wiener etwas, das bis heute eine zentrale Stelle in wienerischer Geschichte und Kultur hat: Kaffee.

Wegen Kaffee, wurden Kaffeehäuser geöffnet, die auch in Paris und London eine wichtige Rolle in der europäischen Aufklärung spielen würden. Ich weiß, es klingt unglaublich, dass etwas so einfach so eine große Rolle für eine Hauptstadt spielen kann. Hoffentlich, während des Jahres und mit den Beiträgen zu diesem Blog, werden die Gründe dafür deutlicher werden. 

Deshalb (und auch weil ich ein bisschen Alliteration liebe) ist dieses Blog 'Kunst & Kaffee' getitelt - ein paar Beiträge über wienerischer Kultur und Geschichte. Ich hoffe, dass es euch gefällt genauso viel wie eure Blogs mir gefallen!

Bis bald!

Au Pair program plusy a mínusy

Dneska mi přišel certifikát ze školy, tím pádem mám hotovo pro letošní rok. Mít hotovou školu je podmínka, pro úspěšné dokončení, nebo prodloužení programu. Pokud jste četli můj příspěvek z minulého měsíce, vítě, že jsem se ještě pořádně nerozhodla, jestli chci prodloužit. Jsou rozhodnutí, se kterými jsem hned hotová a pak jsou věci, u kterých bych se rozhodovala tak dlouho, než by bylo pozdě. Když nad tím, tak přemýšlím, tak jsou to vlastně věci, u kterých tak nějak vnitřně víte odpověď, jen je to těžké rozseknout a učinit finální rozhodnutí, protože jednak není cesty zpět a za další je to na celý další rok. Dalších 365 dní bez rodiny, kámošů, točenýho piva, pořádné výplaty a dalších 365 dní staráním se o cizí děti a rodinu, která se ale po čase stane vaší skoro vlastní - pokud máte štěstí. No a já se rozhodla ….. prodloužit. Když nad tím tak přemýšlím, tak samozřejmě, že se mi nelíbí žít opět s “rodiči” a kapesným, ale na druhou stranu mi tenhle program dal strašně moc. Viděla jsem zase o kus světa víc, udělala jsem si přátelé z mnoha zemí, kam se teď můžu jet podívat a zůstat u nich na nějakou dobu, stejně tak mě udělá radost, když oni přijedou a já jim budu moct ukázat mojí domovinu. I když místní kultura není úplně taková, jakou jsem si ji malovala, Amerika je země možností, takže jaký si to člověk udělá, takový to má. A možná, že mě ještě uslyšíte si stěžovat, protože teď mám “pohodu” s puberťákáma, ale to nezjistíme, pokud to nezkusím, že?