#bavorsko

Bavorské ministerstvo školství Schule in Bayern právě hledá stipendisty mladší třiceti let, kteří by na tamních šklách jeden rok pracovali jako asistenti při výuce češtiny. Stipendium je zajímavé v mnoha ohledech 😉 více informací najdete zde:

Rád dokončuji věci… a řekl jsem si, alespoň to bude pro mě trénink jízdy v dešti. Někdy si to natrénovat musím, abych byl připraven na další cesty. Vybral jsem si tedy cestu na jih a dokončení Sklářské cesty až do konce.

Když jsem vyrazil, bylo zamračeno… ale po pár km už začalo mrholit a tak jsem různě zastavoval pod přístřešky a chvílemi čekal, zda to přejde. Nechtělo se mi oblékat nepromok… ale nakonec i na něho došlo. Asi po páté jsem opět zastavil konečně pod střechou na benzince Denk v Neureichenau. Stojím tam a spustil se taková průtrž, že jsem si řekl, že to ani v nepromoku nemá cenu.

Stojím tam už asi 15 minut, na benzince kavárna nebyla… a náhle ke mně přijde nějaký maník z vedlejšího autosalonu, že ať si jdu sednout k nim do kanceláře… a navíc mi uvařil kafé. Na moji odpověď že německy moc nemluvím přepnul do takové jednodušší angličtiny. Zjistil jsem, že je také vášnivý motorkář… a dělá sice v autosalonu, ale byl to obrovský autosalon spojený i s prodejnou motorek Ducati, Honda a Triumph. Bylo to opravdu milé… zdržel jsem se asi 20 minut, až déšť úplně přestal a vykouklo slunce.

Potom už cesta byla super… sice trochu modrá, ale časem uschla… Po krátkém bloudění ve Waldkirchen, kde jsem ze sedla motorky se chtěl podívat do centra, ale zjistil jsem, že to nejde, protože jsou všude pěší zóny, jsem dále zamířil do Pasova, krásného historického města, kde se slévají 3 řeky: Dunaj, Inn a Ilz… ale po cestě jsem ještě náhodou objevil Prahu… tedy tu Bavorskou. 😀

Vyjel jsem nejdříve nahoru na Oberhaus, odkud jsou krásné pohledy na město v údolí, a potom zamířil do centra. Motorku jsem zaparkoval a vydal se na asi hodinovou procházku městem… a že bylo na co se dívat. Zde bych se klidně ještě někdy zastavil… např. během Dunajské cyklostezky, kterou plánuji. V Pasově totiž začíná nejoblíbenější úsek směrem na Vídeň. 😉

Další města jsem už víceméně jenom projel, protože jsem byl už dost ve skluzu. Z Pasova jsem vycházel po 14 hodině a to mě ještě čekal oběd a dalších asi 300 km až domů…

Sklářskou cyklostezku jsem uzavřel u města Cham, kde jsem se dostal kufrováním včera, namířil do po rychlostní silnici směr Furth im Wald a dále na Plzeň a do Prahy… kde jsem dorazil až kolem 9 hodiny večerní… totálně zmořený a v nepromoku, protože v ČR začalo večer opět pršet.

Uff… je to fuška odřídit na morce za den 500 km… nicméně jsem velmi rád, že jsem se rozhodl Sklářskou cestu dokončit, protože je na co se dívat.

Pokud máte 3 dny, vydejte se také… stačí přejít na druhou stranu Šumavy. 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Nebyl jsem tam ale sám, rozdělal si tam stan i nějaký cyklista. Večer mě bylo okouknout několik lidí, co se šli projít do zahrady, ale nikdo nic neříkal, tak jsem zůstal. Ráno mě v 5 hodin probudil zpěv ptáků a tak jsem se pobalil a vydal na cestu.

Sledoval jsem trasu přes Mapy.cz podle záznamu, který jsem stáhl z internetu. Tato trasa se různě křižovala a nebyl tam přesný směr, takže jsem si nebyl jistý, kterým směrem se vydat, a kterým vrátit na to stejné místo. Tohle jsem pochopil, když jsem si u Schönthalu vybral, že půjdu rovně a ne doleva… a po nějakých 50 km jsem se divil, proč mě to navádí na nájezdy na mosty, ale z opačné strany, tam kde byl sjezd a tedy jednosměrka… tak jsem si hned zakufroval a raději se poslušně vrátil na tu odbočku a vybral se už správně větví přes Schönthal.

Hodně se mi líbilo ve městě Furth im Wald, které má krásné historické centrum… a dokonce jsem měl možnost si v 11 hodin poslechnout i jejich zvonkohru… a dále jsem se jel podívat na Dračí jezero. Mít více času, asi bych se i šel vykoupat.

Už kolem 4 hodiny odpoledne jsem dorazil do Philippsreutu. Uvažoval jsem, co dále. Z brzkého vstávání a po 362 km jsem už toho měl dost. Hodně se ochladilo. Další noc v zimě jsem už nechtěl riskovat. Mohl jsem to otočit domů, ale bylo by to dalších 200 km. Naštěstí máme internet. Prohledal jsem Booking, Airbnb i klasické ubytování bez webů a zamířil zkusit štěstí zpět do ČR do vesnice Strážný…

Hned druhý pokus vyšel. V místním koloniálu, kde prodávají vynikající domácí zmrzlinu, jsem nakoupil něco k snědku, povečeřel a kolem 7 únavou zaspal a spal až do rána… celých 12 hodin 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Tato cesta měří přes 650 km, pokud ji chcete celou pojít, proto jsem se na ni vybral na motorce. První den cesty jsem se potřeboval pobalit a dorazit na start… první město Schönsee, odkud jsem oficiálně vystartoval. Byl jsem připraven na teplé slunečné počasí… což úplně nevyšlo… začalo částečně pršet, a proto jsem hledal, kde na noc zůstanu.

První tip byla chatka u Mühlenrundwegu, dokonce s pramenem vody… ale bylo u ní strašně moc hmyzu… asi by mě v noci sežral… tak jsem pokračoval dále… i z důvodu, že jsem chtěl něco koupit na večeři. Bohužel v následujících 2 městech bylo všude zavřeno, i když podle otevírací doby mělo být otevřeno… dokonce i benzinka byla zavřena, to už je co říci. Až potom jsem kouknul na internet, abych zjistil, že zrovna 20.6. mají v Německu státní svátek. Nuž… zůstal jsem bez večeře.

Záchranou se mi stala zahrada u turistického přístřešku Kreislehrgarten, kde bylo dokonce i kvalitní WC pro turisty. Roztáhl jsem hamaku, natáhl na sebe několik vrstev oblečení, protože se kvůli dešti hodně ochladilo, a čekal, jak bez jídla dopadne noc. Nakonec jsem spal asi 5 hodin, protože jsem se budil chladem, a přidával další vrstvy. Klasicky v 5 hodin mě probudili ptáci, tak jsem se sbalil a v 6 hodin vypadl s cílem najít nejbližší obchod a konečně se najíst.

This slideshow requires JavaScript.

Druhá část mé malé výletnické trilogie do sousedních německých zemích. Tentokrát se ještě stále budu držet v Bavorsku a to i na místech, která patří k celosvětově nejpopulárnějším.  (more…)

Šéf CSU Horst Seehofer naznačil možnou rezignaci