#babinec

Hmmm, a co jako?

Ono je vlastně jedno co máš před objektivem

Je to vlastně pravda. Nedělal bych tenhle job, kdyby mě vážně nebavil. Koneckonců kdo normální si vybere obor, který je pro spoustu lidí pouhá zábava, za kterou mám ještě tu drzost si nechat platit. Jo miluju svoji práci! Ale není to kvůli tomu, že by snad měla výhody v podobě benefitů v naturáliích. Aspoň u nás to takhle díkybohu nechodí, nikdy nechodilo a dokud budu aspoň trochu při smyslech ani chodit nebude.

Osoby, které neustojí trochu šovinistické nadsázky prosím, aby si raději přečetly nějaký jiný článek :)

Měl jsem už před objektivem ženský, krajinky, chlapy, auta, šperky, obří letadla, stydlivý daňky na pastvě dokonce i chcíplýho zajíce. Ale zásadní rozdíl v tom moc nevidím… Objekt jako objekt. Má nějakej tvar, nějaký barvy. Teda až na to, že z obcování s mrtvým zajícem člověka nařkne fakt málokdo :) Ono je vlastně jedno co máš před objektivem. Jinak už za ty léta, co koukám na svět skrz objektiv, nevnímám. Ale výhoda mrtvýho zajíce je jednoznačně v tom, že ochotně poslechne a vydrží hodně dlouho v jedný pozici, což se o lidech nedá s takovou jistotou tvrdit :)

Focení s Luxury Woman není řehole před nudným papírovým pozadím

Je to pár dní co jsme dokončili video pro značku Luxury Woman, která právě spouští nový web Boudoir Maraton, za jehož technickým řešením stojíme také. No zpátky k videu. Potřebovali jsme ukázat, že focení nemusí být nudná řehole před ještě nudnějším papírovým pozadí v nějakém špinavém aťasu za pár korun, ale může být s tím správným týmem velká zábava. Co to znamenalo pro mě? Jednu neděle a jeden čtvrtek na konci února strávit v absolutním babinci. Ženský mám rád, ale tohle už je trochu dost převaha. Hodně nefér. Ženský mají totiž jednu “krásnou” vlastnost. Prakticky nikdy nezavřou pusu a furt mluví a mluví :) To prostě leze krkem. Obzvlášť, když je potřeba aby jak se říká “držely ústa a krok” :) Jenže ženu ani květinou neuhodíš a přece o ni neohnu stativ, ne? Takže nezbývá než to strpět.

Nebýt mého věrného spolubojovníka v genderovém boji – Mikeše, dozajista bych se pod palbou štěbetání fotografky Katky, vizážistky Báry a modelky Kristýny asi v půli dne zhroutil a šel si skočit z balkónu naší office :) No mít kolem sebe tři ženský prostě nemusí být pokaždý výhra, ale klientky Luxury Woman budou dozajista v babinci jak ryba ve vodě. Naštěstí se Mikeš rád mazlí a žádná z holek nemá alegii na chlupy, takže mohl občas strhnout pozornost na sebe a nechat mě vydechnout. Ale je pravda, že je to pořád lepší než kdybych měl točit nějakou megeru, co na mě bude celé dny házet blesky a kštít síru. Takže ano, bylo to hodně příjemný natáčení/focení. A negativní dopady zvládla ukorigovat cigaretka o rauchpauze a ve večerních hodinách růžová pilulka potlačující bolest hlavy :)

Záběry bychom měli. Ale co dál?

Teď je na čase vykopat toho zakopanýho pudla a ukázat ho světu. Ty dva dny natáčení jsem se celkem krotil, protože jsem věděl, že mi jde o cca minutu až dvě dlouhý video. Takže jsem zjistil, že mám ve skoro 300 klipech bez pár sekund jenom hodinu materiálu. Ten je potřeba projít a vyselektovat úplně nepoužitelný věci a z těch použitelných pak nejpoužitelnější. To je hnedka půl dne času, kdy není záhodno na mě mluvit a nechat mě pracovat. Ve chvíli kdy je vyselektováno, vidím ty záběry řekněme tak počtvrté nebo popáté. No a najednou už i to sebelepší natáčení není tak zářivý a happy. Nemyslíte? Nebo vám to pořád připadá jako nejlepší job světa?

Pak přichází ta část, kterou někteří “tvůrci” dost podceňují. A zcela upřímně někteří na ni úplně kašlou. Sestřihat video fakt není jen o tom nasypat klipy na timeline a spustit render. Hodně si zakládám na tom, aby střihy seděly s hudbou a mělo to rytmus. Katka z Luxury Woman, díkybohu není ten typ člověka, který mě nutí střihat na slepo s tím, že tam pak prostě nějakou hudbu “přilepíme” dodatečně. O starost míň, a jedno plus pro dobrý video splněný. Sice mi trochu štěbetala do některých záběrů, ale naštěstí nic zásadního. Sestřiháno bychom tedy taky měli. Další plus pro video a já už ty záběry viděl tak 30krát všechny. Jupí!, Zábava až na půdu :) Obzvlášť když na ně pořád ještě čumím bez barev, bez kontrastu. No upřímně. Černobílý filmy mě nikdy moc nebraly.

Už jenom dobarvit a dotitulkovat

Barvení mě baví. Mam moc rád barvy. Nerad se na svět koukám černobíle. Takže když jde o moje vlastní výtvory, kde mě neváže čas ani rozpočet, dokážu den spekulovat nad barvou nesmrtelnosti brouka v jednom půlvteřinovým záběru. Každej máme nějakou úchylku a tohle je ta moje. Nenabarvenej záběr od nás nesmí. Ať je to video nebo jen fotka na instagram. Představa, že od nás vyleze něco nenabarvenýho je mi příjemná asi tak, jako když v Big Bang Theory zasedne Penny Sheldonovi jeho místo a sáhne mu na jídlo. Takže pokud jste náhodou naším potenciálním klientem, který mi chce v budoucnu zkusit říct “To nechte, takhle to stačí”, nedělejte to. Sice vám nejdřív slušně zkusím vysvětlit, že nenabarvený hnusy nedělám, v druhé fázi vás stejně tak slušně odmítnu, ale až zajdu za roh budu mít chuť si servat obličej a roztrhat ho na maličký kousíčky :) Bezbarvý a podivně postprocesovaný videa (začínající hipsterští filmmakeři mi snad prominou) jsou prostě hnus a nikdy nic jinýho nebudou :) Na konec jsme videu museli dodat pár titulků. Aby to nevypadalo, jako když si pustíte zprávy z burzy, rozhodli jsme se, že uděláme ze slov taky trochu “herce”. Jedny si třeba visí pod schodem, další vtáhne do obrazu Kristýna svým svůdným pohledem a do jiného si zase jen tak mimoděk kopne a válí se při tom na posteli.

Hotovson. Konec srandy. Jak dlouho, že jsem se bavil?

Nechápejte mě špatně. Nestěžuju si na svoji práci. Ani omylem. Je zábavná, ať už děláme záběry krásných žen, “ošklivých” chlapů, úžasných aut nebo toho už zmiňovaného mrtvého lesního ušáka. Ale hodně dlouhou dobu mě na ní štvalo, že skoro všichni chlapi vidí jen to pozlátko v podobě “očumování polonahých ženských těl”. Už mě to přestalo trápit. I když se to opakuje dál a dál, přestal jsem to vnímat. Raději ten čas věnuju přemýšlení nad nesmrtelností brouka nebo psaní blogu.

Takže pánové, udělat svůdný video je skvělá zábavná práce, ale je to docela dřina, při který si fakt s modelkou nemám náladu užívat…

Kolik času že to zabrala výroba té minuty svůdnosti? To máme dva dny natáčení, a další dva dny práce s daty. 4 dny, aby vznikla minuta. Pořád vám to, pánové, připadá jako dreamjob? Ono to koukání na holky (dámy neurazte se) časem taky omrzí a zůstane prostě jen čirá radost z toho že dělám práci která mě baví. Ne kvůli koukání do podprdy ;)

Moc děkuju Katce, Báře i Kristýně, za to že mi i přes svojí zjevnou převahu nevykecaly díru do hlavy a nechaly mě žít bez psychických následků :)

- Cray -