#1.9.2015

On January 9th, 2015, Shofie Mahowyn and Rhen Maverick tied the knot, and thus began the story of The Mahowyns. They’ve been married for three actual years at this point, and that’s pretty dang amazing to me! @rhen-ffxiv is my dearest friend, my anchor, and a bright spot in my sometimes dark days, and I am truly blessed to have met such a wonderful person to adventure with in Eorzea and beyond. Rhen has helped me so much with my art, and helps me improve all the time. He helped shape Shofie, and sometimes I wonder how wildly different these parts of my life would be without him, but I definitely don’t want to change a thing. Shofie adores Rhen with all her tiny heart. May they have many more years together, and many more amazing stories and good times!

We are stronger, together. Always.

Ani jsem ráno nešel do školy, protože jsem se účastnil programu přivítání prvňáčků. Což pro mě znamenalo “tajtrlíkovat” na podiu za všeobecného “fidlování” navlečený v místním folklorním kroji. Ne, že bych folklor nějak miloval, ale když jsem ve prvňáky výtajícím týmu neměl téměř žádné vrstevníky tak se z tancování stal opravdu opruz. Takže tohle mi (už tak z 1.září a ranního vstávání zkaženou) náladu nezvedlo. Ještě když jsme za to nedostali ani tu “tradiční” čokoládu. Do školy jsem byl zvědavý na pár nových spolužáků. Respektive spolužaček. :( Ukázalo se však, že nemám být moc na co zvědavý a že je to pořád na jedno brdo. Jedna z mála věcí, které mě ten den ve škole potěšily bylo to, že jsme se první den nepohádali. Fajn. Pěkný rekord. Po škole jsem jel do blízkého města ještě zakoupiti si některé pomůcky. Vyskytl se však problem v mé finanční situaci, která ne, že by byla nějaká otřesná, to ne!-Nemůžu si stěžovat.-Ale momentálně pro mě jaksi nebyla úplně dostupná, jednoduše řečeno finančních prostředků/peněz jsem v té chvíli jak jsem později zjistil opravdu málo. Vystačilo mi to jen na pero a nějaký blok s tvrdýma deskama. Málem jsem neměl ani na to abych dojel domů. A tak jsem se odebral k babičce, protože k nám měla jet a tak, prostě se mi tam nechtělo čekat hodinu v parku na lavičce. U babičky jsem si odpočinul a potom mě hodila. domů.

Tak nakonec to 1.září nedopadlo tak špatně...