Jak jsme dolovali stříbrnou formu
Prolog k nedělnímu dobývání drahých kovů ve středověkých kulisách obstarala Iveta a Petr v barokních kulisách Kuksu. Iveta přijela jako obvykle pozdě a za odměnu si s Petrovou pomocí mohla na pár hodin nasadit korunku. Ještě, že se začíná i končí u nemocnice, dle dokumentace to vypadá, že si Iveta vzpomněla jaké to je si hrábnout.
Jirka s Veronikou zabrousili do západních Čech, aby cestou na víkend oběhli Krkavec a cestou z víkendu Chrást. Jirka, v rámci tréninku na 1000mil, si před svým pokusem potrénoval jako vodič. S kočárem. Oblečen do mínusových teplot.
Jenda a Zuzka svěřili diktátorské duo babičce a vyrazili na první rande po 15 měsících. Na červené k Černolickým skalách se docela bloudí, tak proč to nezkusit s končícím dnem? Korunka stoupání pražské prvorepublikové buržoazie na hlavě nové majitelky odrážející poslední paprsky zapadajícího slunce byla romantickou tečkou podvečera babického lovu.
Ve městě stříbra byli mnozí z nás naposledy při exkurzi na základní, možná střední škole. Bohužel, v našem oddíle to znamená dávno. Okružní etapa 27 slibuje výhledy na všechny zajímavosti. Ať již ty morbidní, architektonické, přírodní, nebo nekonečné šachty pro ty, kteří po výkonu nebudou moc chodit ani kanály.
Velikost skupiny pražských šlechtičen a šlechticů se v průběhu týdne často měnila, až přestalo dávat smysl dávat pozor, kdo jede. Poslední, kdo odřekl, byl Lukáš. Že mu nějaký sabotér v noci prorazil autem plot a zastavil se až o chatu. Ta stojí v Českém ráji a ten je blízko Turnova… nechceme nic naznačovat, ale dost nás těší, že nás konkurence bere tak vážně, až se uchyluje k sabotážím.
U startu jsme ráno zavětřili podivné chvění ve vzduchu a pravda. Sotva jsme se na sebe podívali, zastavil vůz s běžci OB Kamenice. Popřáli jsme si, přátelsky, bloudění maximálně 20 minut a sledovali, jak se odebírají na start.
Vyrazili jsme ve třech vlnách. Pavel první, Zuzka s kluky (Martin, Lukáš, Michal) za ním a pak Honza s Tádou. U těch se čekal kvalitní výkon a taky jim nejdéle trvala předstartovní příprava. Trasa je to jednoduchá, držte se žluté, stojí v popisu. Trasa je však i poučná a to nejen díky výhledům. Ověřili jsme si experimenty, že turistické značení je tvořeno pro rychlost pohybu chodce, nikoli běžce. Každá skupinka svých pár značek přehlédla a tak si poučnou exkurzi středolabskou tabulí prodloužila.
Na trase jsou krásná místa, například stromořadí před Přítoky, kolem Menhiru, s výhledem na chrámy města stojí za to. Jakoby jej někdo přenesl z Toskánska.
Do cíle jsme se dostali všichni. Korunka nám nakonec do klína nespadla, tedy spadla, ale pouze ta stříbrná. Chlapci uzavřeli top10, nicméně větrníky, nanuky, míša řezy, cappuccina či kousky pizzy naznačovaly uspokojení z výkonu. Závěrem výletu ještě Michal pozvedl kulturu města koncertem Amy Winehouse na opuštěném pianu na náměstí a tak nás k domovu opět vyprovázel potlesk. Kam pojedeme dolovat body příště?
Cestou zpátky domů do civilizace hlavního města jsme mohli obdivovat sebetrýznění Ivety na etapě, které je autorkou. Na dobrou noc si trochu toho laktátu dopřál Karel s Luckou na 5km oderské roviny.
A nezapomeňte, nic nemá kratšího trvání, než korunka na Trailtour. (třeba Zuzka o tu svou právě přišla...)
areudirty
titsay
romaincrisis
tangentwithtanner