moje výkřiky do tmy

Proč mám pocit, že bych do tvého světa stejně nikdy nezapadla?

Někdy mám stavy, kdy jdu po ulici, zastavím se, kouknu se do slunce a usmívám se jak idiot 

Taky vás hrozně štve, když je vám ze života na nic a povzbuzujou vás lidi, kteří mají v životě všechno?

Jsem už hrozně unavená z toho zfoukávání řas a nesplněných přání.

Někdy jedu okolo těch hrozně luxusních restaurací a vidím vevnitř páry, jak mají nějakou romantickou večeři při svíčkách a říkám si, že bych to chtěla taky. Pak si ale na tebe vzpomenu a uvědomím si, že by mi úplně stačilo s tebou sedět někde v nonstop mekáči ve 3 ráno.

Prosím touži po mně. 

Vím, že bychom se k sobě nehodili. Vím, že bychom se možná pořád hádali a vím, že by to s tebou bylo sakra těžký. Ale i přesto to všechno bych si tě vlastně vždycky vybrala. Jak moc je to smutný?