Petr Svoboda / CEO ShopSys

Dobíhám domů a sundávám boty, které už nevypadají nejnověji. Chytré hodinky mi ikonou oznamují, že bych je měl zkontrolovat. Teď jdu ale do koupeny. Pračka je již otevřena - věděla o mém běhu. Po vložení věcí a zavření se automaticky spouští stejný program jako vždy po ranním běhu - superkrátký sport. Při zavírání si ale všímám oranžové diody označující, že dochází některý z prášků či aviváží. Změnou barvy na zelenou mi však dává pračka najevo, že přes Itče objednává nové zásoby.

Po osprchování přistupuji k lednici a doufám, že je v ní dostatek pomerančového džusu. Lednice obvykle sama ví o svém obsahu díky čipům na obalech zboží, které už dávno nahradily zastaralé čárové kódy. Sama také objednává potraviny, které máme nastaveny v “oblíbených”, jenže Itčovi jsem dovolil provádět automatické nákupy pouze v souhrnu do 4 000 Kč měsíčně. Je již však naštěstí nový měsíc, a Itč tak mohl objednat nové potraviny, které do lednice včera uložila manželka.

Dopíjím džus a kontroluji boty. Kontroluji je v mobilu. Tam mne totiž aplikaci výrobce bot notifikuje o tom, že jsem v teniskách naběhal už přes 900km a výrobce výrazně doporučuje jejich výměnu. A jak jinak - ihned mi nabízí objednání stejného jen inovovaného modelu. Nákup ale odkládám - boty obvykle vyměňuji, až se rozpadají. Stejně mě ale mají "na háčku", protože pro jednoduchost a výhodnou cenu samozřejmě v budoucnu nákup provedu na 1 klik v aplikaci. Nebráním se. “Internet věcí” - jak se dnešní době ještě před pár lety říkalo, mi zjednodušuje život.

Internet věcí dnes

Příběh je samozřejmě vymyšlený - myslíte si však, že je jeho obsah opravdu science-fiction?

Podívejte se, jak je internet věcí neuvěřitelně blízko:

Aplikace na zaznamenávání sportovních aktivit již dávno volí hudbu za vás;

Tlačítko Amazon Dash Button nalepíte např. na pračku a na jeden klik objednáte nový prací prášek;

Lednice, která zná svůj obsah byla představena už v roce 2000;

Některé sportovní boty již mají senzory pro analýzy pohybu.

Internet věcí pomalu ale jistě přichází. Nejspíše se už jen čeká na zrození Itče, který svět věcí, lidí a internetu propojí (a Siri od Applu i Android k tomu mají našlápnuto). Jakmile se tak stane, bude se svět měnit velmi rychle.

Více Barcamp, méně konference

Barcampový formát akcí staví na návštěvnících, jejich výměně zkušeností i názorů. V posledních letech se však české Barcampy (včetně našeho ostravského) stále více podobají komerčním konferencím se stále vyšší mírou anonymity a menší podporou komunity.

Na plánovaném Barcampu Ostrava to chceme změnit.

Unikátní prostor

Sterilní ráz konferenčních sálů chceme nahradit unikátním prostorem - tím bude členitý industriální prostor Provozu Hlubina, který zazářil v anketě Stavba roku 2015. Kromě dvou sálů prostor nabídne příležitost k diskuzím, networkingu i afterparty.

Hyde Park Corner

Na světových Barcampech může mít obvykle přednášku kdokoliv. Pro zvýšení kvality přednášek však mnoho českých Barcampů nechává návštěvníky o speakerech hlasovat ještě před samotným konáním akce. To sice zajišťuje přednášky žádaných přednášejících, ubírá to však šanci přednášet méně známým talentům. Rádi bychom to změnili.

Pro dva přednáškové sály budou o speakerech hlasovat návštěvníci konference jako doposud. V třetím sále budou nadějní speakeři se zajímavými tématy předvybraní organizátory. Novinkou je také čtvrtý sál - v rámci samostatného networkingového prostoru bude vymezen prostor typu “Hyde Park Corner”, kde bude moci přednášet kdokoliv, a zaujmout tak svým tématem návštěvníky, kteříse budou v prostoru přirozeně pohybovat (bude zde občerstvení a posezení).

Prostor na povídání si

Barcampy staví na třech hlavních bodech - jsou zdarma, kdokoliv může přednášet a vybízí k povídání si. I proto v hlavních dvou sálech volíme menší počet přednášek. Delší přestávky dávají více prostoru k diskuzím a networkingu.

Afterparty na místě

Obrovskou výhodou Barcampu bude místo konání afterparty. Prostor Hlubina k tomu nabízí skvělé prostředí, a návštěvníci se tak po skončení přednášek nebudou muset nikam přesouvat. Zábava, diskuse a občerstvení bude přímo v prostorech konání akce.

Sponzoři

Pro Barcampy je klíčové, aby byly zdarma. Náklady nesou sponzoři a organizátoři. Pro úspěch konference nutně potřebujeme další partnery.

Proč by měla Vaše firma Barcamp Ostrava sponzorovat?

- více než 500 návštěvníků (zhruba 2/3 z Moravskoslezského kraje; 2/3 účastníků v IT či podniká) - desetitisíce zhlédnutí záznamů přednášek uživateli z celé ČR (záznamy z loňského ročníku mají celkem 29 000. zhlédnutí) - skvělá příležitost pro hiring marketing pro firmy z Ostravy a okolí - výborná cesta jak podpořit komunitu

Nabízíme 3 úrovně partnerství:

Generální partner (50 000 Kč) Hlavní partner (30 000 Kč) Partner (10 000 Kč).

* Přednášku i workshop bude moci přihlásit kdokoliv. O finálním programu budou rozhodovat účastníci hlasováním (tento systém se velmi osvědčil na brněnském i ostravském BarCampu). Přihlásit přednášku/workshop nám již přislíbili: Jan Tichý, Jan Kvasnička, Martin Matějka, Lukáš Pítra, Karel Novotný, Petra Větrovská, Martin Kasa, Daniel Dočekal, Jan Řezáč, Otto Bohuš, Michal Janík, Filip Podstavec, Jakub Lohniský.

Sponzoři

BarCampy jsou neziskové konference a nelze je realizovat bez podpory sponzorů. Díky nim je možné pokrýt veškeré náklady, zajistit občerstvení, upomínkové předměty či afterparty.

Pomůžete nám zrealizovat ShopCamp?

Nejpotřebnější je finanční podpora. Pro jednoduchost budou možné dvě úrovně finančního partnerství - Hlavní partner (25 000 Kč bez DPH) [aktualizace 22.7.: již plně obsazeno] a Partner (8 000 Kč bez DPH).

[Aktuální finanční partneři: Hlavní partneři - APEK, Heureka, Pricemania, VSHosting, Youstice; Partneři: Sunlight, MonkeyData, Twisto, PPC Guru, InTime, etnetera, AdVisio, Zasilkovna, PragueBest, GoPay]

Přivítáme i další libovolnou podporu: občerstvení, dárkové předměty, mediální šíření, organizační a technickou pomoc apod.

[Aktuální další partneři: Socialsharks, Moravio, Medio, Businesspro]

Pro koho je partnerství vhodné?

Poskytovatelé služeb pro provozovatele e-shopů

Webdevelopeři, agentury internetového marketingu, ...

Internetové obchody s chutí podporovat komunitu

BarCamp formát nám neumožňuje za podporu garantovat přednášku (o ty se bude hlasovat) – vaši publikaci však rozhodně zajistíme (web, rollupy, slajdy mezi přednáškami, děkovačka, videozáznamy přednášek, hlavní partneři mohou umístit i stánek)

Dopadlo to takto:

[Naprostá většina těchto lidí pracuje v IT; někdo přijaté e-maily očistil o newslettery, spamy a automatické e-maily.]

Když jsem [pro jakési „zpřesnění“] výpočtu průměru vyřadil po jedné nejnižší a nejvyšší hodnotě., je výsledný poměr 3,30. Tedy přijde nám průměrně 3,3 krát více e-mailů než odešleme.

Vyzbrojen domněnkou o jakési souvislosti mezi odeslanými a přijatými e-maily a motivován vizí „dělat smysluplnější věci než jen řešit e-maily“ [tedy raději „jíst žáby“] jsem zavedl postupně několik „vychytávek“ s cílem přijímat [tedy i odesílat] co nejméně e-mailů. A tady jsou:

1. Eliminace kopií a skrytých kopií

Čím více adresátům e-mail zasílám, tím je větší pravděpodobnost přijatých odpovědí. [někdo bere za svou „povinnost“ vždy odpovědět; někdo odpovídá, aby se obhajoval před ostatními příjemci apod]. Rozhodl jsem se zasílat zprávy co nejmenšímu množství příjemců a žádným skrytým příjemcům.

Přicházela mi také spousta e-mailů, kde jsem byl v kopii, ale nic se po mne vlastně nechtělo. Na takové e-maily jsem začal odpovídat v tomto stylu s cílem minimalizovat podobné situace v budoucnu:

Ahoj Karle,

byl jsem mezi příjemci v kopii, ovšem netuším, co přesně ode mne potřebuješ. Můžeš mi to prosím upřesnit?

Pokud se ode mne nic nevyžaduje, nemusíš mě příště do kopie vkládat (snažím se snižovat množství přijatých e-mailů).

Děkuji.

2. Oslovení všech příjemců

Vždy v úvodu oslovuji všechny příjemce. Nechci spoléhat na to, že lidé uvidí všechny příjemce v hlavičce e-mailů. Chci jim zjednodušit život a chci, aby zpozorněli, pokud jsou v kopii a zajímali se proč. Příklady:

Oba jsou v „Komu:“

Ahoj Lukáši, Petře,

Dobrý den pane Nováku, ahoj Honzo,

Jeden je v „Komu:“ a druhý „Kopie:“

Ahoj Lukáši, (v kopii: Petr)

Dobrý den pane Nováku, (v kopii: Petr, Romana)

Ahoj Karle, Petře (cc: Romana)

3. Jasné definování co se od každého očekává

V e-mailech se snažím vždy jasně definovat, co od koho očekávám. I v případě informačních/oznamujících e-mailů někdy přidávám pro jasnost informaci, že byl mail „zaslán pouze pro informaci“.

Ahoj Karle, (cc Petr)

v příloze ti zasílám tabulku s průměrným obratem z hostingů českých klientů. Potřebuji od tebe do 30.6. stejný report se slovenskými klienty (v EUR). Pošli jej také Petrovi

@ Petře: Zde máš report českých klientů a Karel ti zašle slovenské, poté vypracuj podklady pro byznys plán dle naší dohody (použij firemní kurz CZK-EUR z interní wiki).

Děkuji oběma!

Ahoj Romano, Dominiku,

@ Romano: prosím, zajisti do konce měsíce odvoz všeho elekt.odpadu, starých židlí a případné servery od Dominika.

@ Dominiku: Romana bude brzy zajišťovat mimo jiné odvoz elektro odpadu, dohodni se s ní na likvidaci nefunkčních serverů, pokud nějaké jsou.

Děkuji oběma.

4. Odhad dalšího kroku

Spousta e-mailů se rozvětví a přitom se větvení dá předcházet. Snažím se odhadnout možné odpovědi a tím přeskočit minimálně jedno kolo komunikace.

Ahoj Tondo,

dodala ti již společnost XYZ potřebnou kalkulaci?

a) Pokud ano, dodej mi ji prosím nejpozději do tohoto pátku.

b) Pokud ne a neurgoval jsi ji, prosím urguj (s deadlinem tento pátek) a poté mi ji pošli.

c) Pokud ne a urgoval jsi ji, pošli mi telefonní kontakt na pana Novotného – zavolám mu na přímo.

Děkuji.

5. Raději telefonát/schůzka

Jsou věci, které se během pár kol odpovědí nevyřeší a zaberou tak zbytečně moc času. V takových případech je mnohem efektivnější telefonát, videohovor či schůzka. Všiml jsem si mého sklonu více a více preferovat e-mail před ostatními možnostmi – a to v tomto případě není dobře. Pokud je předpoklad potřeby delší diskuse, může být vhodné druhou stranu na tuto diskusi připravit (klidně e-mailem, pokud to nespěchá):

Dobrý den, Tomáši,

moc rád bych s vámi probral Vámi dodaný článek. Je to však na delší diskusi a raději bych si s vámi zavolal? Kdy Vám to nejvíce vyhovuje?

1. ST 4.6. v 11:00

2. ST 4.6. v 14:00 (preferuji)

3. ČT 5.6. v 9:30

4. PÁ 6.6. v 15:00

Předpokládám délku hovoru 15-25 min. Není nutné, abyste se na hovor nějak připravoval.

Děkuji.

6. Rychlé domlouvání schůzky

Už jste zažili domlouvání schůzek, při kterém jste vyměnili klidně 10 e-mailů a stále neměli jasný termín a místo? Peklo co? Objevil jsem mnohem rychlejší způsob. Rychlou možnost domluvit termín telefonicky napoprvé nepreferuji – lidé často nemají u sebe diář, jsou v autě nebo, ověřují dostupnost zasedačky, nebo potřebují termín sladit s kolegy. Volím tuto formu:

Dobrý den, pane Šafáři,

v návaznosti na naše diskusi na konferenci XY bych se s Vámi velmi rád sešel osobně a probral detaily naší spolupráce. Navrhuji tyto možnosti (do Prahy necestuji často):

1. (preferuji) ST 4.6. v 14:00, kdekoliv u metra v Praze // určete místo

2. ČT 4.6. v 9-14:00, v netdevelu (Ostrava) // čas určete vy

3. ST 11.6. v 11:00, kdekoliv u metra v Praze // určete místo

4. PÁ 13.6. v 9-16:00, v netdevelu (Ostrava) // čas určete vy

Která varianta Vám nejvíce vyhovuje?

Pokud Vám nevyhovuje žádný termín, zavolejte mi prosím na 774 xxx xxx a pokusíme se najít termín operativně. Mé číslo si také raději poznamenejte, kdyby se cokoliv stalo a schůzku bychom museli posunout či zrušit.

Děkuji.

Držím se zde těchto zásad:

1. Dávám vždy 3-4 možnosti podle svého diáře. [Více než 5 jich nepíši, přestože to diář dovoluje – situaci by to zkomplikovalo, často totiž termíny až do vyjádření v diáři blokuji.]

2. Píši co nejpřesnější čas a místo. Pokud chci možnost rozšířit, připojuji výzvu k upřesnění času / místa druhou stranou.

3. Vždy vyberu jednu možnost, kterou preferuji. V mnoha případech druhá strana zvolí právě tuto variantu.

4. Připojuji další instrukce k dalšímu kroku, pokud žádný termín nevyhovuje. (prosbu o zavolání; návrh 3-4 termínů od druhé strany)

5. Pokud na mne nemá druhá strana mobilní spojení, pro jistotu mobil připojuji.

6. Při hledání termínů mezi více osobami využívám hlasovacího nástroje Doodle (postačuje varianta zdarma; vytvořím návrh termínů a ostatním pošlu link k hlasování o jejich dostupnosti; po všech hlasech vyberu nejvhodnější termín a všem napíši)

7. Záměrně opožděné zaslání odpovědi

[Pozor: jedná se o kontroverzní libůstku!] Přistihl jsem se, že na rychle řešitelné e-maily raději odpovím hned. Jenže pak se mi také často obratem vrací další odpověď a opět se věcí zabývám, přestože to není hned potřeba. Neurgentní věci tedy občas „uměle“ roztáhnu do více dnů právě proto, abych se ve zbytku daného dne už mohl zabývat produktivní prací.

[Jak to myslím?] Když ihned odpovídám na neurgentní e-mail, nastavím, aby se zpráva skutečně odeslala až za pár hodin nebo druhý den. Plynou z toho dvě výhody:

1. Dokud odpověď neodešlu, věc stojí a já mohu dělat jinou činnost. Úkol mám zároveň splněn a nemusím na to myslet.

2. Pokud je odpověď neodeslaná, mohu se k ní ještě vrátit a pozměnit ji či doplnit (to se mi už několikrát hodilo – věci se mění opravdu rychle).

Na OSX na Macu používám pro aplikaci Mail rozšíření SendLater (cena 9 EUR; např pro Thunderbird jsou free alternativy – možná toto) a „opožděné odesílání“ vypadá takto:

8. Nepřerušování, další tipy

Pro produktivnější práci doporučuji další „finty“ – ovšem ne všechny [hlavně ten třetí] se mi daří úspěšně aplikovat:

1. Ihned si vypněte zvukové a vizuální notifikace na každou přijatou zprávu. [To není dobrý nápad v případě, že vám do e-mailů chodí URGENTY, které je nutné řešit IHNED, jinak způsobí finanční škodu – tipuji ovšem, že toto se týká naprostého minima lidí – e-mail na urgentní věci totiž není nejvhodnější...]

2. Doporučuji vypnout automatické stahování pošty (často vyžaduje přejít z IMAP protokolu na POP3) a poštu stahovat po stisknutí tlačítka „odeslat / přijmout“ a toto dělat vždy až dokončíte rozpracovaný úkol. [nebo ještě lépe poštu řešit jen např. 2x denně – např. v 10:00 a v 15:00; to mi ale moc nejde.]

3. Pokud to vaše pracovní pozice dovolí, nezačínejte den otevření e-mailové pošty. Nejdříve udělejte nejdůležitější úkol dne (tzv. „žábu“) [Sám mám ovšem tendenci často ráno poštu „zkontrolovat“ - proto čím méně nových zpráv, tím lépe.]

Je toho najednou tak nějak více

Ve větší firmě se toho více děje, řeší více problémů, více komunikuje, více běhá sem a tam. Záběr kontroly a dohledu se tedy musí výrazně rozšířit - a to mi moc nejde. Naštěstí mám manažery, kterým se to daří. Přesto vidím, že i je to více zaměstnává a pak méně inovují.

Firemní krysí závod

Problémy výše se dají připodobnit “krysímu závodu”, jak jej znám od Roberta Kiosakyho z jeho knihy Bohatý táta, chudý táta. V jeho podání běží jednotlivec krysí závod tím, že se snaží vydělat více peněz, ty pak utrácí. Větším utrácením se mu zvedá životní úroveň, pro kterou musí vydělávat ještě více peněz. Když se do krysího závodu vloží ještě zadlužení je rychlost závodu ještě zvýšena.

Ve firemním verzi to vnímám takto:

1. Firma má skvělou pozici na trhu a okolnosti ji nahrávají (kvalita, know-how, specializace konkurentů, odchody konkurentů ze segmentu apod.) - roste poptávka po jejich službách.

2. Firma chce růstu poptávky využít. Když je vzrůstající počet zákazníků akceptujících její podmínky (cena, harmonogram, rozsah) proč říkat zákazníkům NE? [To možná znáte: máte možnost si vydělat, tak toho vyžijete a pak se přistihnete, že spíte jen 4 hodiny denně a na koníčky není čas ani myslet, natož tak je provozovat.]

3. Aby společnost dokázala odbavit více přijatých zakázek, musí zvýšit kapacity (a pokud nepracuje s externisty, pak musí rozšířit řady internistů). [Můžete namítat, že stačí zakázky skládat za sebe a prodlužovat termíny. Ano – ale to nelze do nekonečna.]

4. Větší firma má větší náklady. Přijímat více zakázek už není příjemný „bonus“, ale nutnost. (stále mluvím o zakázkách nových i zakázkách od stávajících zákazníků). Možná firma najde svou správnou velikost a zde se to zastaví. Spíše ale pokračuje následujícím bodem.

5. Pokud dělá společnost svou práci výborně [OK, oprava - „pokud dělá svou práci nadprůměrně dobře“] nakonec se stane, že přijde další zvýšení poptávky nebo občas přijde rozsahově výrazně větší zakázka – a tím jsme znovu v bodě 1) a běžíme „firemní krysí závod“.

Co je na tom špatně?

Pro někoho nic. Je-li firma správně nastavena, dokáže nabírat a zaučovat lidi, generuje na své práci adekvátní zisk [ba dokonce těží z rozsahu], je vše v pořádku. V pořádku do doby, kdy to všechny ve firmě baví. Firma stojí na svých zaměstnancích, proto mne zajímal jejich názor. Překvapilo mne, jak se blíží mým pocitům a mému vysněnému netdevelu. [zaměstnancům jsem před měsícem poslal dopis podobný tomuto článku a dotazoval se na jejich pohled]

Mé vysněné netdevelo

Své sny a vize jsem si naposledy „pořádně“ pojmenoval v roce 2011, kdy jsme měnili strategii (přestali jsme tvořit krabice a specializovali se na tvorbu e-shopů na míru). Začal jsem tedy porovnávat své sny z roku 2011 s těmi aktuálními a zjistil, že jsou stále stejné. Lišit se začala jen realita (právě oním popsaným „firemním krysím závodem“). Jak jsem si tedy netdevelo vysnil:

Specializace: shop-developer

Nemám rád, hrát si na mistra všeho [a ani se o to pokoušet]. Jsem člověk, který nedokáže štěpit pozornost. Chci-li být v něčem nejlepší, musím si vybrat jednu věc. Dobře – mluvím o sobě a firma může být jiná – jenže stojím v jejím čele a jinak to prostě neumím. Naši manažeři to možná umí, i tak bych to ale musel mít pod určitým dohledem zase já. Chtěl jsem [a zbytek manažerů s tím bylo naštěstí za jedno], ať se soustředíme na tvorbu e-shopů a jejich rozvoj (programování, kódování) a ve všem ostatním budeme spolupracovat s mistry ve svých oborech. A to buď outsourcingem nebo zákazníka s těmito mistry spojíme na přímo. Co mám na mysli? Grafiku budeme „nakupovat“ od předních grafiků; wireframům budeme tvořit kostry (pro funkčnost) a detailní WF necháme tvořit přední UX specialisty; servery již nebudeme kupovat a spravovat, ale pronajmeme si je i s vyšší kvalitou od předního webhostera; internetový marketing necháme na experty a ty propojíme se zákazníky na přímo [jsem přesvědčený o úspěšnosti pomyslného trojúhelníhu: provozovatel e-shop + shopdeveloper + internetový marketer].

Orientace na kvalitu

Mým snem a cílem je výrazně zvýšit kvalitu – výrazně snížit chybovost, zvýšit rychlost oprav, tvořit promyšlenější návrhy funkčností, domýšlet souvislosti, dodržovat stanovené harmonogramy a tak dále. Udělali jsme v tom obrovský pokrok [opravdu jsem si tím jistý - zejména při dlouhodobějším pohledu] a musíme v tom pokračovat. Mám ovšem pocit, že rychlý růst společnosti vyžadoval energii jinde, a tím se tempo zvyšování kvality začalo zpomalovat.

Práce pro střední a větší e-shopy

Vážím si všech zákazníků malých i velkých – vážím si jejich důvěry v nás vložené a odměny, kterou nám za služby platí. Uvědomuji si však, že orientace na kvalitu vyžaduje spousty okolností, které zvyšují režii a tedy i cenu (seniorní pracovníky, vyladěné procesy, databáze znalostí, programátorské postupy, testy, ...). Své služby již nedokážeme poskytovat se sazbou několika stokorun na hodinu, jak by si menší [spíš všichni:)] zákazníci přáli. Prostě to nejde. Buď bude naší prioritou dostupná cena, nebo kvalita. Rozhodli jsme se pro kvalitu. Naprosto chápu a respektuji rozhořčené zákazníky, kteří za - z jejich pohledu - malou úpravu nemohou zaplatit 5000 Kč, když na to budou muset vydělávat týdny. Jenže pro nás to je 5 hodin práce a jinak to prostě nejde. Neznamená to, že nechceme pracovat s malými firmami a živnostníky – znamená to ale, že jejich e-shopy musí generovat potřebné tržby a zisky, aby měla investice do naší práce rychlou návratnost.

Omezená velikost a exkluzivita

Uvědomil jsem si, že chci růst firmy výrazně zpomalit. Chtěl bych pracovat se stabilnějším týmem věrných a proaktivních zaměstnanců, kterých dnes máme drtivou většinu. Chtěl bych méně nabírat a zaškolovat, řešit méně podobných problémů. Namísto toho bych raději zaměstnance dál vzdělával, sdílel jejich znalosti, tvořil větší zastupitelnost [ne pro jejich nahraditelnost, ale pro jejich nižší míru stresu], lépe definoval postupy a odstraňoval chaos. Chceme-li však omezit náš růst, bude to nutně znamenat přijímat méně zakázek. Pod pojmem „exkluzivita“ si tedy nepředstavuji nic namyšleného či nadřazeného – pro mne to znamená, že jen nebudeme schopni a ochotni dělat „vše co přijde“.

Vysoká orientace na stávající zákazníky

Pro velkou část našich aktivních zákazníků je e-shop hlavním (ne-li jediným) zdrojem příjmů. E-commerce trh se velice rychle vyvíjí. Naši zákazníci potřebují neustále inovovat a aplikaci upravovat. Proto jim v určité fázi nemůže stačit krabicové řešení e-shopu. V tom e-shopaře nesmíme brzdit. Musíme jim věnovat větší kapacity, pružnější reakce a kratší termíny. Pro střední a větší e-shopaře je rychlost zásadní a to i za cenu vyšší hodinové sazby. A protože k nám přechází spíše zaběhnuté a úspěšné e-shopy, snad pochopí delší frontu pro tvorbu nového e-shopu pod zárukou dostatečných kapacit pro jeho další rozvoj, jakmile se DNS záznam jejich domény přepne na ostro na ShopSys.

Co chceme v netdevelu změnit?

Má vize, pro kterou jsem v celém netdevelu našel oporu (a soulad s jejich vizí):

Zpomalíme svůj růst co do počtu zaměstnanců. Namísto neustálých náborů věnujeme pozornost rozvoji našich pracovníků. A to těch pracovníků, kteří „chtějí“ a baví je to – taková je momentálně naprostá většina [přesně to mám na netdevelu opravdu rád]. Více kapacit směřujeme stávajícím zákazníkům a méně novým. Vrátíme se k hlavní prioritě - orientaci na kvalitu. Budeme svou práci dělat lépe, psát udržitelnější kódy, úpravy budeme více kontrolovat a důrazněji testovat. Povede to k růstu nákladů a vyšší ceně práce, ale jinak bychom to nedokázali. Už se nechci plácat na stejném místě. Budou zákazníci, kterým se to nebude líbit. Budou ale zákazníci [věřím, že těch bude naprostá většina], kteří to naopak ocení. Nadále budeme zákazníkům předem sdělovat předpokládanou cenu úpravy, aby mohli sami posoudit její přínos/návratnost, a my poneseme riziko spojené s nedodržením tohoto rozsahu.

[Může to znít jako klišé (koneckonců většinu cílů již máme od roku 2011), ovšem k těmto cílům už směřujeme díky řadě započatých úkonů a změn ve společnosti. Nebylo by ovšem férové o nich informovat veřejně, když jsou v běhu a zákazníci se o nich teprve dozvídají.]

Není to jen o mě

Všechny vyřčené názory a postoje mohou zdát jako pouze z mé hlavy a může za to i použitá “ICH” forma. Jenže jak už to bývá, vše je souvisí se vším. Mé sny jsou uvnitř mne, to ano. Pro jejich pojmenování a definování cesty k jejich naplnění bylo ovšem potřeba spousty inspirace a feedbacku. To vše přichází od kolegů, zákazníků, našich poradců, od kamarádů či z trhu. Jsem přesvědčený, že názory a postoje, které zde popisuji jako “mé” jsou ve skutečnosti “naše”.

Ovlivňují nás vinaři a jejich PR agentury, když nám tvrdí, že je víno zdravé? Červené víno má „zdravý“ antioxidant resveratrol – je ho tam ale tak málo, že byste pro „zdraví“ museli vypít desítky litrů vína.

Nechceme však sami slyšet malé „omluvy“ našich prohřešků či „důvody“ proč si prohřešky dopřát?

Výrobci potravin „přesacharidovali„ naši stravu

V dávné minulosti byla naše strava postavena zejména na příjmu tuků, proteinů, zeleniny a ovoce. Dnes je postavena na sacharidech (obiloviny, brambory, rýže). Opravdu se výrobci potravin dohodli, že toto učiní? Nerozhodli jsme se tak my? Rozdíl v přípravě snídaně typu chléb + máslo [ehm, margarín] + salám a snídaně typu vaječina + pestrá zelenina je minimálně 15 minut. Ještě větší rozdíl je v přípravě hlavních jídel, pokud chceme zeleninou nahradit rýži/brambory/těstoviny. A to ani nemluvím o rozdílu finančním.

Maso z konvenčního chovu je nezdravé

Výrobci masa v konvenčních velkochovech krmí zvířata nezdravou stravou, podávají antibiotika a zvířata chovají v nehumánních podmínkách.

A není to tím, že na výrobce je obrovský tlak na cenu masa a pokud chtěli prodejní cenu snížit, museli neustále snižovat náklady?

Výrobci potravin jídla přeslazují, příliš solí, zvýrazňují chutě

Příliš cukrů, solí, zvýrazňovačů chutí (glutamátů) škodí našemu zdraví [pochybuje o tom někdo?]. Výrobci to ví, přesto takto produkty ochucují stále intenzivněji.

A není to tím, že jsme jako zákazníci začali preferovat „sladší sladkosti“, „slanější chipsy“, chuťově výraznější produkty? Představte si jaký je rozdíl v přípravě pravého masové vývaru a v hození kostky Masoxu, pokud recept vývar vyžaduje.

[Na rovinu, stručně a upřímně? Tady to je:] McDonald's nemůže za to, že tloustneme. To my se rozhodli se u něj stravovat. [nebo tu snad ještě někdo věří, že jídlo u McD je zdravé? (vyjma salátu bez zálivky)]

V případě konspiračních teorií proti výrobcům potravin jsem názoru, že obrovskou roli hrajeme my [naše společnost, i my každý jednotlivě]. Kombinace pohodlnosti, tlaku na cenu a v neposlední míře i množství lidí na Zemi [v roce 1987 bylo na světě 5 miliard lidí; v roce 2025 to bude 8 miliard]. A chápu to: na vaření nemáme čas, zdravé potraviny jsou nákladné a světovou populaci je potřeba nějak uživit.

Jiné oblasti konspiračních teorií nemám tolik prozkoumané. Tuším ovšem, že i v jiných oblastech ONI [ti špatní] často využili našich požadavků, chtíčů, motivů k většímu vlastnímu prospěchu. [K mému nedávnému článku: Co když výrobci žárovek snížili jejich životnost, protože byl tlak na pořizovací cenu žárovky a společnosti nechtěli přicházet o zisk?].

Na druhou stranu mohou být občas ony naše požadavky, chtíče a motivy nejen využity, ale až zneužity [tedy byla překročena subjektivní morální hranice] k dosaženích vyšších a vyšších prospěchů JICH [korporací, vlád, ...]. Nechť soudí každý sám.

K vášnivé diskusi jsou rozhodně praktiky výrobců při reklamních sděleních - zda jsou morální či nikoliv. [Opravdu ztužený tuk Flora dělá naše srdce zdravějším? Opravdu je 56g mistička Vitana Hovězího vývaru hovězí vývar? Opravdu jsou cereálie nejlepší snídaní pro start dne?] Ale to je asi problém reklam obecně. [BTW: zkuste si rozložit slovo reklama na RE - KLAMA: opakovaně/znovu (v angličtině re) klamat? :)]

[Kam s tím vším mířím?]

„TI“ špatní tu vždy byli, jsou a budou. Možná je někdy osvobozující ukázat na viníka [a možná nám to takto stačí]. Každý z nás však můžeme mnohé ovlivnit (preferencí při nákupu, podezřívavostí/kritičností vůči tvrzením apod.). [Hlavně ale neupadejme do paralýzy - např. neschopností si při nákupu vybrat „menší zlo“, nedůvěrou vůči všech tvrzení apod.]

Možná by Evropská unie měla opravdu řešit důležitější věci, než zákaz názvu „Pomazánkové máslo“ [když produkt žádné máslo neobsahuje]. A možná jsou tyto regule potřebné, protože my zákazníci nemáme dostatek informací o produktech, které kupujeme. [Už nyní totiž „Vanilkový cukr“ možná žádnou vanilku neobsahuje.]

---

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Centennial_Light, http://www.centennialbulb.org

(2) http://www.csfd.cz/film/336740-light-bulb-conspiracy-the/

(3) zkušenost mě a mé ženy (1000 hodin svícení jsem neměřil, ale žárovek jsem již měnil hodně a i po 1-2 letech; punčochy jsou prý často zničené i po jednom použití)

(4) Má zkušenost, přitom odešel jen "nějaký čip v panelu" [Tome N.:  Jsem Ti rozhodně vděčný za snahu o opravu a za zařízení nové pračky!]

(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Apple_Inc._litigation#iPod_battery_life_class_action

(6) Netvrdím, že takové neexistují.

---