Nicolas Claudelle

A o to víc nechápu nesmyslnost mých emocí které se ve mě vřou a točí jak v pračce, nebo jako kdyby mé já bylo na divoké vodě co sjíždí na vorech závodníci. Až na to že nemam loď a nejsem závodník, jen mlet o kameny a unášen svými emocemi.

Lepší je že věci okolo mě se mění a já vím že tomu ještě tak dost bude. A budu se muset změnit s nimi. Je že mám paradoxně strach z toho že to nebude stejné, a bude to jiné.

Co když se věci změní a já zůstanu za nimi? Co když nebudu rozumět tomu ,, novému světu"? Co když mi budou chybět lidi z toho starého?...

...Člověk...

Přichází noc, byť dny jsou delší. A já ve dne vidím snad o to míň. Aktuálně nepoznám rozdíl mezi slepou uličkou a zrcadlem.

Zapaluju tu svíčky jak kdybych je kladl na hrob něčemu pro mě váženému co už zde není.

Zdráhám se napsat... Zdráhám se dát vědět, a přes škvíry v jedničkách a nulách se snažím pozorovat co se děje byť sám se příčím ale část mě chce tu škvíru prorvat jak lavina.

Už je pozdě. Půjdu spát. Doufám, že se ti bude dobře usínat.

When you shoot me

We gootta face the painful truth

That

When I'm driving

With you on the seat to me