natalie bis

ráno trávím pod proudem ve sprše,

po tom co jsi s naléháním opět odešel.

dopoledne počítám vykouřené cigarety,

hlavou bručí mi myšlenky co děláš Ty.

mezi salátem a odpolední kávou,

jen a pouze kroutím nad sebou hlavou.

za sluncem rozpolcena odcházím,

doufám, že při západu na Tebe narazím.

místo polibků uvítá mě vítr,

jako by mi Tě z hlavy vytrh.

za měsíčního svitu mizím,

ulehám vedle Tebe, ale Ty jsi mi již cizím.

- Báseň pro panenku

Pořád čekám, až vejdeš do dveří,

na chvíli kdy na mě s vášní narazíš.

Bloudím po tvrdém chodníku nohy mé odřené, líce bledě natřené.

Ta bolestivá touha jako korzet,

dech ve sklenici opět.

Zmizík kouzelný pompejím káže,

drahá má přeskoč všechny louže.

Pokání hořké za úplňku ostré,

nevíš kam a jdeš na antré.

Prý ztracená na věčnosti jsi,

dej si raději další opojný drink, pokud opravdu chceš tančit si.

Lížeš poslední zbytky sladké pačule,

v srdci i hlavě on opět panuje.

Víš, že přeješ si, aby dveřmi vešel jiný,