Michaela Horynová

Mám horečku. Skrz okno pruhy světla lehají si na postel, zvýznamňují mé ruce. Mám horečku a slunce se dnes snaží jen pro mě koncentrovat, nevyšilovat a předvést nejmocnější kouzlo, poslední velké číslo roku. Mám horečku a plíce se otiskují do matrace. Je vlažné teplo, bude listopad.

Z hlavně vystřelila opeřená koule bez křídel, dlouho neletěla a začala se nořit do pádu. A s přitisknutými stehny k čelu zakřičel člověk. Palcem v opozici listoval katalogem života, se zaraženými mikrostřepy štěstí v očích se začal ptát po původu. Takže bůh je genetický inženýr?

Zatímco jsem čekala v Praze, můj muž myslel na mě, na naše nekonečné konce a opětovné začátky, na úlohu tahu štětce na plátně, na své písně rozmáchlé rukou kouzelníka.

Zatímco jsem čekala u Karláku, len na topení se natáhl o dva centimetry, tchynin jazyk snil o květu a paže kaktusu se rozpřáhly k objetí.

Zatímco jsem čekala v Café Neustadt, Šumavou zněly hromy, včely kutálely kapky po křídlech a koruny se plnily nektarem.

Zatímco jsem čekala na Petra, všechny životy tikaly, všechny kroky se přibližovaly.

Queer poezie spolu s Marií Ferynou, Markem Torčíkem a Brnem!

♥ Více info ZDE  ♥

Stojaté vody hradecké se ve čtvrtek 14. 9. pohnou. Všemi směry. vernisáž ✔️ - koncert ✔️ - autorské čtení ✔️

- facebooková událost -