California Dreaming

Takže několik poznámek pro nezasvěcené. Já Ashtanze říkám jóga pro indické vojáky, tím tomu dodávám na mužnosti a náročnosti a vylučuju se tak z těch pomalých jóg. Se Sandrou v Praze cvičíme dvě hodiny, začínáme hezkým Ohm na zemi v pozici lotosového květu, pak Sandra zaspívá modlitební písničku, u které se přidávám i když vůbec neznám slova a při koncové Shanti, Shanti sloce mi většinou přeběhne mráz po zádech, takovej ten příjemnej, jako že všichni jógové božstva jsou v tu chvíli s náma a člověk se šťastně usměje. Pak cvičíme, Sandra většinu cviků předcvičuje a říká je srozumitelně v češtině. Jako:”Pravá noha devadesát, levá dopředu, tělo do strany, natáhneme ruce a s výdechem se přehneme...” Většinou si každý dýchá sám jak chce, vinijasa (to je takovej klik, pak pes nahoru a pes dolu) se dělá po asi dvou cvikách, no někdy mi to příjde, že to tam Sandra hazí sama náhodně, dle toho jak nás chce potrápit, každopádně je to vobčas. Máme provázky kam nedosáhneme, a vůbec je to v pohodě. Na konci si lehneme do Savasany, což je každýho nejoblíbenější poloha, hraje k tomu bezvadná písnička, která vás uplně rozplizne do země a já skoro vždy usnu, ale pak příjde Sandra, dotkne se nás krásně na třetím oku a člověk je úplně krásně zresetovanej. Pak se zas Ohmuje, což je moc fajn, protože najednou jsou skoro všichni v jedné tónině a je to děsně harmonický, pak ta básnička v lotosovym květu, Shanti,Shanti, mrazení v zádech, zbalit, zaplati se $6 a jde se domu. Je to náročné, to ne že né, páč občas prej když máme ještě spoustu času, tak nám Sandra ukazuje ještě různý havěťoví pozice, jako kobru, vranu, jeřába, ježka v klubíčku, pták na bydílku, zapadající měsíc nad řekou či vomastek na pánvi. Vše je to ale velmi, velmi příjemné, dokonce se tam dá krásně i žertovat, věřím, že jim tam teď chybím. A je to kousek od IPku, dochozí vzdálenost, naprosté plus.

Tak a teď ta americká verze. Zaprvé jsem tam jel po dálnici až do Culver City asi 45 minut. Po dálnici. Píši to ještě jednou, aby se to do vás vsáklo. 45 minut po D Á L N I C I. Culver City je část města, asi jako Karlín. Takže nejel jsem někam do San Francisca, to město je fakt obří. Už jsem zaplatil online jednu hodinu, která je popsána jako vedená Ashtanga a stojí $20 !!! Tolik jen k tomu, kolikrát si to budu ještě moc dovolit...za tři dvouhodinovky v Praze, jedna hodina a půl v LA. Když jsem příšel do “cvičebny” kde je asi 30 stupňů, tak první čeho si všimnete je, že tu nejsou šatny, protože američani zásadně chodí oblečení již ve sportovním. Bylo tam pár přihrádek a jedna plenta, jako v obchodě s oděvy, na převlečení. Pozdravil jsem se s menším svalnatým, californským jogínem.

Mluvil takovým sugestivním tichým tónem, s upřeným pohledem do očí, s úsměvem od ucha k uchu a vlažným podáním dlaně, který ve mne vždy vyvolává pocit, že ty lidi jsou psychopati. Nemám to rád. Mno když jsem se uvelebil, na své nové podložce, co jsem si ještě předtím jel koupit do Santa Monicy, protože nikde blíž REI nemají, tak to začlo. Vůbec žádnej posez v lotosovym květu, ale museli jsme stát, div ne na jedný noze a on začal říkat něco v hindštině nebo v čem a ty ostatní to pak opakovali. To je teda lepší sedět a meditovat....  Vůbec to nebyla hezká písnička jako zpíva Sandra :(. Vůbec neřekl nádech a Ohmmm, ale rovnou divně ohmoval a než jsem stačil říct švec, šlo se na první sestavu. Jenže on všechno řikal v Hindštině! Všechno i ty nohy! já věděl vod pohledu, že to bude divný a ještě počítal dechy, a chtěl aby nikdo nepředbíhal a neopožďoval se. Při jednom “psovi hlavou dolu”, ke mě zezadu přišel... a tak divně si na mě nalehnul...to když příjde takhle Sandra, jo, to vám řeknu, to je jiná, to má takovou světlou energii. Ale tenhle týpek nalehnutej na moje záda svou hrudí a říkající tichým hlasem one, two...něco hidsky....brrr, chapete, že? 

Mno a pak se ukázalo, že to fakt chce stihnout za tu hodinu a půl a že tu vinijasu, ten klik, chce dělat po každý noze. Takže ze mě v těch 30 stupních lilo jak z konve. Když jsme dělali ty pozice ve stoje, tak mi tu nohu držel. Přistoupil ke mě nebezpečně blízko a držel mi nohu jak trotlovi a pak když mi ji držel skoro nad ramenama, mi řekl ať ji zvednu z jeho dlaně. Gr*)%#(%#* ! Jak říkám na zemi se dělala ta vinijasa po každý noze. Pak když jsme leželi tak se k tomu přidával ještě kotoul dozadu. Spásně jsem čekal na poluhu mrtvého muže, protože jsem úplně mrtvej už byl. Když jsme to všechno docvičili, začli jsme se zase modlit ve stoje se stejnou neharmonickou odpovídající mantrou. Když konečně přišla poloha mrtvého, tak nejen že se nic nehrálo, ale nikdo mi třetí oko neotevřel. Každopádně to tady berou hrozně vážně a každej chce bejt ultra super jogín. Asi si vezmu jogamatku a příště cvičím na střeše za poslechu nahrávky Sandry.

Nahoře ten nový, dole ten původní, políčko MAES označuje co bylo naměřeno, MAX je maximální možný limit a AVE je průměrný a GP je Gross Polluter (pokud jste přes tohle nejenže FAIL, ale taky jste Smraďoch)

Takže to máme a teď výprava na DMV což je Oddělení Motorových Vozidel. Tam jsem poprvé vystál frontu, asi hodinovou, když jsem dostal upozornění, že tam mají mé nové značky, co jsem si pořídil.  Jenže paní mě po té čekačce poslala domu, protože jsem neměl ukončený ten převod. Takže jsem šel dělat ten Smog Test. Pak jsem šel do Autoklubu Jižní Californie (AAA a nečte se to AAA ale TripleA) kde práci DMV dělají rychleji. Jenže byla sobota a prachy brali jen cash a to já nenosím ani tady, ani v Praze. Takže mě po hodině čekání zase vyhodili. Tak a dneska v úterý jsem šel na DMV znova do Hollywood area. Když jsem si vyzvedl lísteček po čekání v jedné frontě, měl jsem číslo 88 a na tabuli svítilo 34. Takže slušnejch 54 lidí předemnou. That sucks. Takže jsem tam čekal asi 2 hoďky a pak najednou to bylo během 15 minut hotový. 

Takže summa sumárum do dneška to je cca i s cenou pořizovací $3500. Mám to auto rád...ale za $4000 dolaru by byla nějaká slušná ojetina.... Co je k dispozici v LA na inzeratech muzete videt zde: Craiglist.

Na place AHS furt někdo mluvil o Gaga. Já ani nevěděl kdo tam hraje, zajímalo mne hlavně jak se to točí. Říkal jsem si, že to bude nějakej slang kterému zase nerozumím, ale ukázalo se, že je to opravdu Lady Gaga. Představil mne Michael Goi, bývalý president ASC slovy “Stephanie, to je Martin Preiss z Asociace Českých Kameramanů, nejlepší český kameraman, teď žije tady v LA…” Američani mají tendenci všechno zveličovat… Podala mi obě ruce, což jsem pocítil jako zvláštnost, nejsem zvyklý dostávat obě dlaně na jednu ruku. Následovala zdvořilostní fráze a úsměv :) A to je vše, tak jsem se seznámil s Lady Gaga. Pak jsem jí nabídnul ještě židli, když stála opodál, ale odmítla. Jo a pak jsem vlastně poprosil o to selfie. “Ale nikde to nezveřejňuj, měla bych děsnej malér…” řekla Stepanie, určitě myslela, že by měla malér doma, protože se fotí s takovým fešákem jako jsem já…mno máte smůlu Lady

Tou druhou a možná větší hvězdou je Kathy Bates, kterou znáte z filmu Myseri nechce zemřít, za který dostala Oscara nebo jako Nepotopitelná Molly z Titanicu. Takže Oscarová herečka. Ta na mé představení konstatovala, že se těší až semnou bude moci něco točit. Che sem si řekl v hlavě, to nejdřív v LA naprší a uschne…mno díky El Ňíňu, zatím prší :). Pak vyprávěla jak její první film je Taking Off od Miloše Formana, vzpomínala na Ondříčka a Passera.

Jdete si tak mezi budovama, přívěsama a budkama a zahnete doprava a najednou New York.

To víte, je to kašírka, ale vypadá to bezvadně. Takže všechny ty scény v New Yorku, jsou vlastně tady. Nahoře u střech mají taková lana, které natáhnou šifony přes ulici aby tam nebylo sluníčko, v New Yorku slunce moc není.

Malby na zdech ateliéru máme na Barrandově taky, ale tady to nějak dostává jiný rozměr. Spousta české kinematografie je hodně kvalitní a často mnohem kvalitnější než americké (ty starší kousky a věta jen pro nenasrání domácích), ale tady cítíte ten dosah místní kinematografie, tady se neoslovuje deset miliónů lidí, tady se sahá na stamilióny, tuhle dámu znají skoro všichni na celém světě. A bylo to tady, na tomhle místě, kde se to natočilo. Epic.

Nalezl jsem ateliér číslo 10 a i přes zákaz na dveřích, kde se stále píše, uzavřený plac, žádné fotografie pouze autorizovaní pracovníci, jsem vešel do studia. Pravda je, že nevím kdy je tam security a kdy ne, ale dneska jsem chodil po různých ateliérech jen tak. Tak žhavý to nebude...nikdo nic nekontroloval. Asi spolehají, že cedule je dostatečně odrazující. Což pro slušný lidi určitě je.

Vešel jsem a začal hledat Michaela. Přijel jsem díky tomu, že jsem to nemohl najít, nedal jsem si dostatečnej předstih a byla před branou zácpa a pak jsem to nemohl zaparkovat asi o 45minut pozdě, což je dle mého průser. Řádně jsem se omluvil a kál jsem se. Taky velikost toho pozemku a než jsem našel ten ateliér mi zabralo hodně času. Ještě nezačali točit, crew call byl až ve 2pm a Michael byl trošku nabroušenej, takže jsem dostal hned z první ruky vysvětleno, jak to v Hollywoodu vůbec nefunguje, což bylo dost bizardní. Michael je velká postava na tomhle natáčení, je na projektu od první serie jako kameraman a poté, když byl problém s režiséry si ho Jessica Lange vyžádala aby natočil několik episod jako režisér. Nejen tedy, že byl presidentem ASC, ale je velmi ceněn jako kameraman a režisér na téhle show. Takže se mi stěžoval jak nevědi co bude, že scénáře nejsou ani 2 hodiny před natáčením, že nevědi co budou točit a že neví ani kde je režisér. Že mají dnes jen osmihodinový den, protože minule přetáhli. A v tu chvíli přišel asistent režie a oznámil mu, že herečku budou mít až za tři hodiny, protože skončila na druhém štábu teď a má ty tři hodiny na převlečení. “Takže vidíš, nic tu v Hollywoodu nefunguje”.

Se směnama to je zajimavé, dneska mají osm hodin proto, že minule přetáhli. Normální pracovní doba kameramana tady je 10 hodin, za 12 hodin máte 1.5x vašeho hodinového nasazení a přes dvanáct hodin jedete double 2x. Ale v praxi se tu točí 14 až 15 hodin, což je prý levnější, než přidat jeden natáčecí den. Mezi “crew call” musí mít kameraman 11 hodin odpočinek, pokud by produkce zavolala dřív, říká se tomu force call a to producenti úplně nesnášejí, protože potom kameraman celý den pracuje za double tedy dvojnásobek. Takže se často stává, že se to posunuje. Většinou se pracuje pět dní v týdnu. Sobota a Neděle jsou volné. Ke konci sezóny, nebo druhý štáb pracují pak šestidenní týden. Všechny konverzace na place před začátkem byli o tom jak je možný, že nemaj herečku, jak teda jako bude ten den, do jakýho segmentu spadaj a jak to vlastně bude příští týden. Celkem normální diskuze ve fabrice. Jako u soustruhů.

V celém ateliéru jsou postaveny pokoje a různé místnosti v hotelu. Michael začal připravovat detaily na napichování očí na nějakou tyčku, což jsou inzerty ještě z minula. Nasvítil to jednou lampou, chtěl použít LensBaby, ale nebyli součástí tohoto kitu, tak vzal půlený proxar pak rampoval s frame rate a úhlem závěrky nahoru dolu.

To jsem vám zapoměl říct, celá tahle show pro televizi FX je natáčená na 35mm film, Kodak, 3perf 16:9. Mají dvanáct (12!) Panavision Milenium kamer což je prý levnější, než mít dvě Alexy. Dneska točili dvě na prvním štábu a dvě na druhém. Vše je děláno v kameře. Když chtějí černobílý obraz, točí na černobílý materiál, když chtějí 16mm look, točí na šestnácku používali i 8mm, některé věci jsou BleachBypass a další lahůdky. Tady se mi líbí.

Nejdřív se zkouší s herci bez kamer, jen dialogy a umístění. Pak se dělá zkouška pozic, kdy za každým hercem běhají druhý asistenti kamer a podle toho kde se zastaví nalepí značku z tejpy. Každý má svou barvu. Tejpičky mají připravené na kousku plastové desky, takže je to fofr (budu teď vyžadovat) když to mají omarkované jdou se herci dolíčit a dokostýmovat. Mezitím zaujmou jejich místa standini, ti pozorovali celou zkoušku a dokážou zopakovat přesně co dělali herci v jakou dobu. Na ty se svítí a nastavují kamery. Když se to nazkouší se stendinama a jsou všichni happy, jde se zkoušet postavení s herci a poslední úpravy. A pak se to dvakrát (2x!!!) maximálně třikrát natočí. A je to. Denně dělají 4 5/8 nebo 8 stránek, nebo také jednu. Jízda se nestaví, na zem se položí dřevotřískové desky a na ty se dají desky z PVC. Gripák má na řidítkách monitor a tak stále dorovnává, pokud se herec moc předkloní, nebo zakloní atd.

Jsou tu drobné vychytávky, které zjednodušují život jako tyhle předstřihané filtry srovnané dle velikostí a síly.

Vozejček na sandbagy, který se u nás v telce taky furt nosej ručně.

Hezkej vozejček s flags, nets a charlie bars.

Přenosný, elektronický, malý, bateriový! , hazer. Ta věc je velká asi jako žehlička. Zakouří prostor pokoje úplně v klidu a nemusí se to furt vodpojovat a zapojovat do zásuvky a čekat až se to nažhaví....

Plno rámů v pohotovosti k použití, vše popsáno a stačí vytáhnout a vložit. Mimochodem to tady dělají dvě skupiny lidí. Jedni jsou osvětlovači (sparks) a druhý jsou gripáci. Osvětlovači nosí jen lampy a zapujou je. Gripáci nosí stativy, odkrejváky, flags, nets atd. Vše co dělá stín nebo moduluje světlo. Ale šlo jim to perfektně dohromady.

Stropy dekorace v ateliéru jsou na lanech a tak se dají kdykoliv zvednout. Stěny bývají na motory a tak když je nepotřebujete, tak to mechanicky zvednete ke stropu a točíte dál.

Plac svítil za okny dvěma 10kW Mole Richardson lampama. Nad nima si všimneme odkrejváku proti spilu a před oknem je Heat Shield. Raketa PAR podporuje zdroj světla. Vzádu je další 10kW Mole a ještě 5kW mole do strany, vpravo pak ještě raketa.

Od kamer nevedou žádný dráty, vše je wireless, takže to taky dost rychle odsejpá když se mají někam přesunout. Nikdy se nečekalo na světla či kameru a všichni dostali dostatek času si vše vyřešit. Byl jsem svědkem při jednoduchém setupu se AD zeptal Gaffera kolik času potřebuje, jestli to bude 20minut nebo víc, gaffer řekl 5 minut (protože to fakt byli jen dvě lampy). Všichni mají vysílačky, vůbec se tam nekřičí a všichni všechno dělají přes headsety.

Píšu ty články dlouhý, tak tenhle rozdělím napůl. A udělám cliffhanger aby jste se těšili na pokračovaní:

Takže příště, na konci Ledna:  jak jsem se potkal se Stephanie neboli Lady Gaga a hereckou legendou Kathy Bates a co mi řekli do budoucna...

Takže po vyměně oleje, říka technik, někde tu něco teče, ale všechno je hrozně od bordelu, takže vám takhle neřeknu kde přesně. Možná posilovač řízení, možná převodovka...Chtělo by to umejt motor aby se zjistilo odkud to teče. Abyto člověk viděl jasně...V koutku mozku mi naskočí...”hmm pamatuješ jak jsi tenkrát na Zealandu s timhle autem projel vlnama v moři a nešlo to hoďku nastartovat...a to bylo auto s karburatorem, tohle má vstřikovaní a katalyzator...Ale což, řekl jsem si, jsi v Murice a tady to přece uměj...

Další den jsem jel do myčky, Car Wash Silver Lake... domluvil jsem, že umytí, zvenku, šamponování vevnitř, uklizení všeho bordelu, všech i těch posledních kousku pod sedadlama a kompletní umytí motoru $150. Za 2 hoďky se vrátim, auto září novotou, ta špína která byla například na volantu, to vám ani nemůžu ukázat, to bylo strašný, jako kdyby to nikdo 20 let nemyl. Motor září novotou...trosku s obavama do toho sedam .... dokonce startuje a jede. Hura! 

Ok, jedu vyměnit pneu, to taky je potřeba. Palka opět. Ale díky kamarádce Carolíně celkem vyboxovaná sleva. (Zavoláte někam a usmlouváte cenu, pak zavoláte jinak a řeknete, že tihle vam dávají takovou slevu a oni to o 5% stáhnou ještě níž) Naštěstí to je asi 15min daleko. Najedu na dálnici a uprostřed dálnice, duc duc a chcíplo to. Aj aj....Nastartuju, držím v otáčkách, ale na Hollywood blvd to zase stopne. Naštěstí dojedu, zaparkuju, dám přezout. Ale za hoďku co se musim toulat po okolí, mi volají, že to nejde nastartovat... Příjdu, je přezuto, zavíračka už je blízko, mechanici zkouší cokoliv a najednou....nic, nestartuje. “Nechte to tu do rána třeba to vyschne”. Takže sedám na Uber a jedu domu :-/. Další den, mi volají, že to nestartuje, ať si to odtáhnu někam kde to zpravěj. Nejdřív volám chlápkovi co mi to prodal, toho to nezajíma, dál se skouším dovolat do myčky, tam projistotu dělají do telefonu, že jim nefunguje sluchátko “Halo, Ola, como...e?” naštěstí jsem si udělal pojištění. Pojištění je tu na lidi, ne na auta, což samo o sobě je WTF!!! Ale mam triple A neboli AAA což je celkem velká společnost. Mám věrnostní kartu a ta dovoluje odtah na vzdálenost 7mil zdarma. Akorat musim u toho auta bejt. A jsou rychlý a pružní. Takže za 5 minut mi volají, že odtah už je na cestě a kde jsem já. Takže ja musím sednout do Uberu a omylem ve stresu vybírám Uber Select (vyšši verzi privatního Uberu) a místo sedmi dolaru platím asi patnáct.

Týpek to naloží a kam jako máme jet? Pojeďme do tý myčky a složme to tam u nich ať si s tim dělají co chtějí. Tak tam jedeme, přemluvim týpka ať 7 minut čeká, zavolám španělsky mluvící kamarádce a ta to domlouvá, protože když mě viděli, nějak zapoměli anglicky. Po 10minutách doumlouvání nás posílají doprdele, že sem odtamtud odjel a že pro ně je vše ok. Když jsem později kontroloval všechny trubičky co tam vedou alespoň 8 bylo vytrženejch ze svejch konektorů, takže byl zázrak, že to jelo. Takže jedem za Elektric Hugem. Nebojte, už to čtění zkrátim.

U Elektrikáře Huga se už zase stmívá. Celej den jsem strávil řešením auta a zatím stále nefunguje. Zběžně Hugo nemůže nic najít, tak se na to podívá zítra. Diagnostika, to znamena před opravou, je 90 dolaru.  A opět Uber domu a pozor, tady to je jako když jedete z Benešova do Lysé, ne jako z Žižkova na Vinohrady! Za tři hoďky volá Hugo, je to na 100% power transistor, najdi to, kup to a přivez ráno. Na internetu nic takovýho není! Až do dlouhém hledání najdu, že teď se tomu říká Ignition Control Module ICM, 70 dolaru. Ráno jedu Uberem do Autozone a pak Uberem za Hugem. ICM je na mem autě zcela nesmyslně umístěn skoro pod motorem tak, že se k tomu nedá dostat a člověk musí vymontovat alternátor, odstranit pravé kolo atd. Takže cca 5 hodin strávím pozorováním Huga jak to opravuje. A když to dá všechno dohromady a vítězoslávně řekne natoč to...tak...nic.

Hugo je bezvadnej týpek, akorat odmítá napsat, že je ta chyba způsobena vodou. Po další hoďce zkoušení konečně auto startuje. Další komponent je Ignition Coil, neboli startovací cívka, dává slabou jiskru svíčkám. Namontuje mi tam náhradní a ať jsi jdu tuhle koupit, dalších 70 dolaru. Účtuje si 200 dolaru za diagnostiku a opravu, což beru jako fér, protože fakt jsem u toho byl když na to makal.

Nebojte ja to nakonci sečtu.... Každopádně když to Hugo nastartuje, zezadu teče trošku chladící kapaliny. Herdek šuviks. “S tím nemůžeš jet, to musíš hned opravit” a posílá mě na opravdu Radiátorů. Což je asi 5 bloků ještě víc in da hood, neboli v takový podivnější čtvrti. 

Tam přijedu a všude je to divný, černoši se zlatejma řetězama, latinos v bílejch natělníkách potetovaný až k hlavě. Drahý auta v chudý čtvrti. Úplně se necejtim ok. Řeknu co mám za problém, příjde předák, koukne na to a říká: “Jo to se tady musí celý vyměnit, tady to bude problém, je to až v zádu, co když se to bude muset svařovat...mno... to bude tak na 3 hodiny práce... 250 dolacu”, cože? “Tak berte nebo nechte bejt” a zase mám pocit, že bych to dokázal spravit sám, ale STRACH mě zase ovládne. Tak se upisuju.

Už když si beru další UBER do kavárny nedaleko, týpek co to opravuje je napůl hotovej, vyndal všechny trubky ‘co bylo tak těžký vyndat zpoza motoru’ a akorát je vyměňuje. “Za jak dlouho budete hotovej?” “Tak za hoďku” ok. Za hoďku se vracím a auto akorát ready. Ukazuje mi dírku velikosti špendlíku, odkud to teklo. Doslova to trvalo přesně hodinu. Jdu do kanceláře, tam my vystavují účet na práce 2,5 hodiny á 60 dolaru + díly a výměna a vyčištění chladící kapaliny. 250 doláčů. Protestuju, diť to trvalo jen hodinu a né 2 a půl, dejte mi slevu, protože kdybych tady byl o hodinu dýl a trvalo to 3,5 hodiny, tak mi to naúčtujete, right? Jo to bysme vám naúčtovali. Takže když vaši týpci pracujou na mém autě o hodinu míň a můžou se pak věnovat něčemu jinýmu, tak přece je dost nenormální mi to účtovat. Atd atd. Takže po hádce dostávám slevu 20 dolaru a zaplatím 230.

Takže suma sumárum:

Výměna oleje 40,- Myčka 150,- Nový pneu a geometrie 400,- Odtah 9 dolaru navíc. (mile = 9 dolaru) Uber: 68 dolaru za 8 jízd Díly: 140,- Hugo: 200,- Radiator hajzlici 230,-

Suma sumarum 1237 dollaru... blizim se puvodni porizovaci cenne auta. :/

Tatadadá Isuzu Trooper 1989, tentokráte s elektrickými okénky, fungující klimatizací, radiem a zahrádkou :)

Peníze na auto tenkrát na Zélandu a teď...

Najdi deset rozdílů po deseti letech...

Koupil jsem ho na den přesně po 3letech co ho prodal minulý majitel. On ho koupil 10/10/2012 a já ho koupil 10/10/2015 a to jsem ani nevěděl, že to tak sedí. Krása.

Když do něj vlezu zavane z něho známá vůně koženky a já se vrátím o deset let zpět na Nový Zéland...

A tohle bude moje nová značka....

Teď jsem se v Online bankingu snažil zaplatit dvě věci. Svůj nájem, kterej je naštěstí jen převod na účet kamaráda a dluh na kreditce. Musel jsem volat na podporu, protože zaplatit kreditku jen, že někde nastavíte, “plať dluh ať je částka jakákoliv každý měsíc v udaný den automaticky” je nemožný, to prostě nejde a vždy se dostanete na částku, kde musíte uvést konkrétní částku z toho měsíce. Takže pak mi řekli, že se to řeši přes eBills, což jsou nějake elektronické účty, které příjdou každý měsíc a pak se dá nastavit, že se to automaticky zaplatí. Jenže nejde to automaticky, ale až tak po dvou až čtyřech cyklech, do té doby to musíte dělat ručně. Zlaté SIPO... 

Minulý tejden jsem nastavil, aby to zaplatilo na účet kamaráda částku za pronájem. Bylo tam, poslat peníze cizí osobě blablabla. Vyplnil jsem číslo účtu a částku, najednou se mi to zeptalo na adresu, tak jsem zjišťoval adresu, vše vyplnil a prvního října mi to napsalo, že bude zpracováno, nebo, že to příjemce dostane osmého října. Říkám si, kurňa co to je za blbost, proč to trvá tak dlouho? U nás v ČR se to zadá udělá to frrrr a je to u toho druhýho. Mno ale už to tam bylo, tak jsem to nechal. Dneska nervozně sleduju jestli se to odeslalo. Koukám do transakcí a žádná platba odchozí tam není. Tak se koukám do plateb a tam ta částka je napsaná a napsáno “zpracováno”. Si řikám to je divný, proč se to nestrhlo, kde ty prachy teda jako jsou? Nejsou odečetlý, ale jsou odeslaný. Tak kliknu na detaily transakce. A tam mi vypadne čelist z pusy. Nekecám doslova je tam napsáno “Panu XYZ jsme již odeslali ŠEK na určenou částku, až si ji pán XYZ vyzvedne a zaúčtuje, strhneme vám částku z účtu”. A to jsem se večer díval na Čtyři vraždy stačí drahoušku....”Dej fem ten fek fem fek”

Zaskočili jsme za našim kamarádem do Sherman Oaks za Stevenem. Má krásný dům v kopcích blízko Mulholen Drive, jeho žena je úspěšná producentka a on developuje taky pár slušných projektů. Takhle jsme vypadali v roce 2007 u mě v bytě s Markem Dobešem.

Potom zase s chodou okolností v LA 2007..dvacátníci

A teď vypadáme takhle: třicátníci...teda skoro 40tníci.

Tak jsme se procházeli, povídali o filmu, o tvorbě, o ženských a znáte to. Pretty cool. Ale Leo odletěl připravovat reklamu do Austrálie...

Na pivko mě pozval taky člen Americké asociace kameramanů (ASC) a FAMÁK Suki Medenčevič, který mi hodně pomáhá porozumět systému tady a jeho rady jsou velmi poučné a praktické. Seděli jsme na jeho terásce vedle Mormonského kostela ve Westwoodu. Vůbec ty části LA to je vám věda. Oni to vlastně nejsou nějaký části, ale města a je dost duležitý jestli bydlíte v Santa Monice, Brentwoodu nebo v Silver Lake. Ale na rozlohu je to asi jako kdyby jste se rozhodovali jestli budete bydlet na Vinohradech nebo u kámošů na Kladně nebo snad u druhejch v Benešově? Všechno je tu obrovský a jet za kámošem vedle na drink je jak jet z Prahy do Tábora. Po dálnici to vezme hoďku....

Tady mě Mr.Suki vyfotil. Moje první fotografie od člena ASC :)

Mno jediný v čem jsou fakt trapný je výběr sýrů, to tady moc neuměj a prefabrikace těch věcí je taky tragická, milióny plastovej obalů a to oni navíc prostě nerecyklujou, což je taky složitý zkousnout. Když budu mít ještě nejaké poznámky tak je napíšu, ale z fotek to zásobení můžete vidět...a to je ve všech supermarketech podobný. Tuny a tuny kvalitního jídla...

Pak jsme šli s Hubínem (což je jeden můj nejlepší kámoš) na street festival v Oaklandu, vlastně vše se odehrává v Oaklendu a ve Frisku jsem ani nebyl. Měli tam výbornej food, dal jsem si taco carnitas a taco s hovezim a taco s kurecim...proste parada, jeste ze nemam moc peněz, jinak bych tu ztloustnul. A pak večer byl ten koncert pod širym nebem kde ty bluesmani hráli naprosto skvěle a chodil tam takovej starší černoch celej v bílym ala James Brown a bylo to skvělý a pak se ozval další můj nejlepší kámoš Leo Woodhead, můj režisér z Nového Zealandu, co jsme spolu točili spoustu krásných kraťasů. O tom napíšu v jinym článku.

Mno a taky jsme byli na Jack London square, protože ten author je původně z Oaklandu. Uprostřed toho náměstí je postavená půlka originálu jeho srubu z Aljašky a před tím je kovovej vlk. Ale vedle je super, konečně příjemnej bar. Tak jsem si dalo to mega drahý pivo co tu stojí $5-$7, což radši ani nepřepočítávat. Byla tam strašně hlučná mladá američanka, strašně ošklivěj slizkej, hlučnej ale celkem vtipnej amík s holkou co vypadal jako Tonya Graves, úplna dvojnice...