Je normální mít v dlouholetém vztahu občas zaječí úmysly? Vždycky se na chvíli vyjeví a pak zase zmizí. Zatím se mi daří jim nepodlehnout.

Ze vztahu se stal stereotyp a já si musím znovu vzpomenout proč jsme došli tak daleko, proč to vůbec začalo, proč je v tom ta láska. A tak tomu teď říkám fáze renesance. A je to pěkné. 

Není to šílené, jak věci které vám ze začátku vztahu přijdou na tom druhém úžasné a obdivuhodné, se po pár letech vztahu začnou měnit v nesnesitelné a otravné?

Měli jste někdy problém, že jste ve vztahu chtěl každý bydlet v jiném městě a nedokázali jste udělat kompromis?

Každé ráno chodí pozdě do práce, aby mě mohl o trochu déle hladit a objímat.

Vůbec neumím řešit konflikty. Ale ve vztazích taková situace prostě občas nastane. Vždycky si v hlavě srovnám, co chci říct, ale pak místo toho, abych spustila proslov, spustím pláč.

Čas poslední dobou letí neskutečnou rychlostí a já si čím dál víc uvědomuji, co v životě mám a moc si toho vážím. A čím jsem starší tím víc si vážím rodiny a nedovedu si vůbec představit, že jednou přijde den, kdy dospěju natolik, že tady rodiče už nebudou.

Je hrozně sexy, když na mě mluví francouzsky. A je úplně jedno, co to v překladu znamená.

Život začíná být čím dál více zodpovědnější a dospělejší a jsem z toho nesvá.

A tak jsem ze sebe, ve svých jednadvaceti, vysoukala první “Miluji tě” v životě. Před ním jsem se takhle vyznala jen psovi.

Jsi moje droga.

Když jste v depresích, snažte se prožívat i pěkné chvíle. Ten smutek jednou zmizí a pak už si to období pamatujete jako skvěle strávený čas s přáteli (a alkoholem).

Je neskutečně hodný. Tak akorát pozorný. Miluji jeho smysl pro humor. Miluji, jak moc jsme k sobě ve všem otevření. Miluji náš sex. Miluji, jak je pořád veselý a neumím být v jeho přítomnosti smutná. Miluji všechny kuchyně, co mi kdy ukázal (až na mexickou). Miluji jeho perfektní výběr hudby k jakékoliv činnosti. Miluji náš vztah.

Jsi nejlepší kombinace všeho, co jsem kdy od kluka chtěla.