Elis:3

Stáli před sochou Bakcha. Byla vyrobená z mramoru a pomalovaná pestrými barvami. Měla skoro metr a půl na výšku, takže bylo podivuhodné že skupinka dětí jí vydržela tahat celou noc po městě. Vyobrazovala muže okolo třiceti, oblečeného v kůži nějaké šelmy, s plnovousem, postavou byl spíše silnější. V ruce držel pohár.

"Palaméde, co si zatím myslíš? Mně to ze začátku přišlo jako poměrně běžný případ, nějaký kult se dostal na gympl. Ale pokud v Bakcha ani bakchanálie nikdo nevěří, tak nevím." "No, já vidím několik možností.

První, žádná děravost to není, jen některé z těch děcek propašovalo alkohol a všichni se opili. Na to ale úplně nesedí ta latina a ta socha.

Druhá, některé z těch dětí upřímně věří a jejich víra potom strhla zbytek do nějaké davové trypózy.

A za třetí, ona upřímná víra ani nebyla potřeba."

"No počkej, jak to myslíš? Jako Jaldubožníci?"

"Ne úplně. Ono jde o to jak uctívali staří Římané. Římané byli vesměs praktičtí a pragmatičtí a nějaká vnitřní víra nebo motivace pro ně moc roli nehrála. Uctívání a účast na obřadech a rituálech byla vyloženě občanská povinnost. Staří Římané vlastně s bohy uzavírali smlouvu, já ti dám oběti a pozvu tě na zábavy a ty za to pro mě něco uděláš. A když jedna strana neplnila dohodu byla potrestaná a to i ta božská. Pokud ty jsi svojí část splnil a bůh neudělal cos po něm žádal mohl jsi ho třeba vyloučit z oslav."

"Huh, to je sice zajímavé, ale víme že takhle děravosti nefungují. I Jaldubožníci se opírají o nějakou opravdovou víru, v Jaldoboha, v Svátost pouti, v Atanášovo evangelium. Samo od sebe bez víry by se nic dít nemohlo."

"Takže co dál? Vyzpovídat studenty a pak sraz v kanceláři?" navrhl Lafka. "To zní dobře příteli, uvidíme na co přijdeme."

_________________________________________

Ukázalo se že nepřišli na nic. Nikdo ze studentů nebral ony bakchanálie vážně. Pro většinu z nich to bylo jen tématické rozloučení s kroužkem než začnou prázdniny. Nikdo ani nepašoval alkohol, bylo jim poměrně jasně řečeno, že když už by nějaký přinesli, určitě by to nebylo víno.

"Takže jsme na mrtvém bodě. Normální opilost to nebyla, nikdo nevypadá že by byl uctívačem Bakcha a třetí teorie nedává smysl s tím co víme o děravostech. Tebe něco nenapadá Olbrame? Nějaký starší případ? Něco v Análech?"

"V Análech nic, ale přemýšlel jsem nad tvojí třetí teorií. Uctívání nebyla otázka pravé víry, ale spíš povinnost. Pak by stačil jeden jediný člověk v Díře co by věřil a teoreticky by se i taková malá oslava mohla počítat jako rituál."

"To se mi nezdá. Za prvé, kde by se u nás vzal někdo kdo uctívá zrovna Římská božstva. Dneska spíš frčí Řecké varianty.

Za druhé, jeden věřící by zápasil o dominanci s Jaldubožníky, Kravohorskými a jinými sektami. A za třetí, i kdyby náhodou stačil jeden věřící, pořád to nesedí k Římskému stylu uctívání.

Nezapomeň, uctívání byla Společenská smlouva. Tedy celá společnost byla zodpovědná za její dodržování, pokud by i jen jeden člen komunity smlouvu porušil, následky nesla celá komunita. A hněvu Římských bohů by jsme si všimli. Plus, proč by ze všech bohů někdo uctíval Bakcha specificky? Proč ne Jupitera, Pluta, Neptuna nebo Marta? Proč ne Minervu nebo Juno?

Bakchus ani u Římanů moc oblíbený nebyl, nebyl neoblíbený, ale ani vzdáleně nebyl nejdůležitější. Bakchanálie byli jednu dobu dokonce zakázané úplně."

"Tak v tom případě jsem ztracený. Hm, ztracený....Poslyš něco mě napadlo, ale musím si to víc promyslet. Sejdeme se zítra ráno, platí?"

"Můžem, já stejně ještě chci zkontrolovat zahradu, mám pocit že stromy mi napadá nějaká nemoc."

_________________________________________

Další den ráno si oba zvláštní vyšetřovatelé sedli s šálkem cikorie.

"Jak se dnes máš příteli?" zeptal se Olbram, aby řeč nestála. "Docela dobře. Jak jsem včera říkal, že se mi něco dalo do stromů, tak se mi to asi zdálo. Vypadá to že, nakonec budu mít i dobrou úrodu ovoce. Až dozrají, tak dostaneš švestky."

"Děkuji příteli, cením si tvé laskavosti. Něco mě napadlo k aktuálnímu případu. Římané viděli bohy jako povahově stejné jako běžné lidi, že ano?" "Jo." "No, a pokud běžní Římané nemuseli věřit, jen dodržovat smlouvu, tak bohové logicky taky nemusí věřit jen dodržovat smlouvu. Co kdybychom tu měli boha co nevěří že je bohem? Tím bychom se vyhli těm božím trestům, pro ty by se musel bůh rozhodnout vědomě."

"Co? Nechápu? Jak by bůh mohl nevědět, že je bohem?" "Pokud by byl přesvědčen, že je pouze člověkem, tak by se Díra postarala o to aby jím zůstal." "Pořád nevím jak jsi na něco takového přišel."

"Vzpomínáš na tu sochu? Nezdála se ti povědomá? Ten obličej? Ten vous? Ta oplácaná postava?" "O čem to plácáš?"

"Pamatuješ, když jsi byl zaseklý v Helénii? Obrostl jsi tam révou a nosil tógu. Začal jsi se měnit v Bakcha. Navíc jsi říkal, že jsi tam musel jíst různé mytologické potvory. A pamatuješ tu pověst o Persefoně, snědla něco z podsvětí a navždy ji to změnilo. Co když jsi se stal víc Bakchem, než jsme si mysleli? Ale tvoje cynická povaha a naprosté přesvědčení o tvém lidství se projevilo tím, že se změny, no, neprojevily. A pak by nebyl potřeba žádný věřící, protože bůh už chodil mezi námi."

"No do háje. Takže za to můžu já?! Co budeme dělat? Když se to dozví Belokory tak si mě tu nechá na pokusy." "Ona se to dozvědět přece nemusí. Prostě jí řekneme, že náboženská oslava, i takhle neformální vyústila v davovou trypózu. Teď jsou děravosti stejně častější, jak je všechno destabilizované. A myslím, že uctívání zrovna Bakcha se opakovat nebude. Jak jsi říkal, top bůh to není."

"Aťko, tady Olbram. Mám trochu starosti o Palaméda, od toho případu s bakchanáliemi je ještě skleslejší, mrzutější a melancholičtější než obvykle. A k tomu docela přestal jíst vafle, pít jakýkoliv alkohol, ani si nepřiťukne, zanedbává zahradu a odmítá se mnou jít i na posezení do Čhájovny."

"Hú, hú. To zní jako deprese."

"Já vím Aťko, ale co s tím? Prospěl by mu nějaký zajímavý případ. Něco na rozptýlení."

---------------------------------------------------

Jejich nový případ je zavedl na Blata. Údajně se tam ztratila mladá žena, jistá slečna Štěpánková. Podle jejích kamarádek zmizela někdy mezi čtvrtou a šestou hodinou odpoledne. Naposledy byla viděna jak míří na Blata "na schůzku s někým důležitým".

Jak vágní. A kdo by se scházel zrovna na Blatech? Na Blata se jen málokdo odvažoval chodit, bylo snadné se tam ztratit a zmizet.

"Víme zatím něco konkrétního? S kým se měla sejít, nebo aspoň přesnější místo než jenom, na Blatech?" zeptal se Lafka, přímo k věci.

"Nic. Jsou tu další týmy, každý tým mám specifický úsek, který má pročesat. Uvidíme co z toho bude. Třeba budeme mít štěstí a něco najdeme. Jestli něco najde ten dement Kopýtko tak za sebe neručím."

---------------------------------------------------

Po asi dvou hodinách hledání, skutečně našli slečnu Štěpánkovou, a to dokonce dvakrát. Dvě mrtvá těla ležela na bahnité zemi. Vedle jedné z nich ležel upuštěný mobil. Bohužel vybitý.

"Vypadá to že jsme našli naší pohřešovanou. A její klon." Poznamenal Lafka. Opravdu si obě těla byla velmi podobná, skoro k nerozeznání. Několik detailů se však lišilo.

Jedna z žen na sobě měla to samé oblečení ve kterém byla slečna Štěpánková viděna naposledy. Ta druhá měla na sobě elegantní i když odvážný krémový kostýmek. Ta s kostýmkem zároveň měla několik kusů šperků a stylové drobné psaníčko, na rozdíl od druhé mrtvé která u sebe měla neforemný obnošený batoh a jediný šperk, co měla, byly levně vypadající náušnice.

Celkově jedna z nich vypadala jako unavená studentka, zatímco ta druhá jako obraz úspěšné byznysmenky.

"Dobrá, asi můžeme říct, že ta s batohem co vedle ní ležel mobil je naše slečna Štěpánková. V každé vě-fa knížce co jsem četl setkání s klonem dopadlo špatně pro všechny zúčastněné. Až budeme mít zprávu z pitvy tak se asi dozvíme víc, ale zatím předpokládejme, že se s klonem navzájem zabily. Rány by tomu docela odpovídaly."

"Podívej, ta byznysmenka má pod nehty krev a ta druhá má podrápanou půlku obličeje. A všeobecně vypadají jako by se servaly." Přidal Lafka. "Myslíš že je za tím Capcílie? Za tou dvojnicí?"

"Spíš ne, příteli. Tohle k ní nesedí. Slečna Štěpánková pořád má vlastní kůži, navíc nevím proč by šla po ní. A Capcílie je vynalézavá, pochybuji že by na ní jedna neozbrojená studentka stačila."odpověděl Olbram.

"Takže co dál? Počkat na pitevní zprávy?" "A nezapomeň na ten mobil. Dáme ho v kanceláři nabít a třeba zjistíme s kým se měla sejít." řekl Olbram.

---------------------------------------------------

Olbram a Palamédes seděli u stolu v jejich kancelářičce, před nimi položený telefon slečny Štěpánkové. Přes noc ho nechali nabít a skrze heslo je dostala Evulpa v tamagotchi.

Evulpa pro ně i vyhrabala ty nejdůležitější informace v mobilu. Především pak zprávu z neznámého čísla, která slečnu zvala aby přišla na specifické místo na Blatech, nedaleko toho kde našli její tělo, poznat "své opravdové já".

"Takže zase nějaký kult, to jsme jich neměli už dost?" hudroval Lafka. "Zadrž příteli, tohle nemusí být kult. Tohle mi připomíná víc takovou tu moderní spiritualitu. A tito lidé bývají zásadně individualističtí. Moc se neshromažďují do pevných skupin, ani nemají jednotné myšlenky a praktiky. Občas se sice vynoří někdo charismatický nebo vlivný, ale i tak jsou spíš inspirací než vyloženě vůdcem."

"No teda, ty se vyznáš." "Jošt Caesar má doma pár knížek o religionistice. Po Kraví hoře jsem si jich pár půjčil a přečetl. Expert sice nejsem, ale něco vím." "Hele, ale ještě bych ten kult úplně nevylučoval. Sekty můžou vycházet z kdejaké blbosti. To že většina spirituálních lidí si to dělá sólo, ještě neznamená že pár magorů nespojilo síly."

"To máš pravdu příteli. Chceš jít zkontrolovat místo schůzky? Třeba nám osvětlí okolnosti." "Jo, ať s tím pohnem."

--------------------------------------------------

Místo schůzky byl kruh tvořený břízami rostoucími okolo malého průzračného jezírka. Jezírko bylo stejně klidné jako Dírské jezero, bez jediné vlnky. Odpolední slunce se v něm odráželo jako v zrcadle.

Oba vyšetřovatelé se k němu opatrně přiblížili a nakoukli do něho. Na celém jezírku bylo něco, podezřelého. Něco tu nehrálo.

Jen co vhlédli do jezírka, zablýskly se v něm sluneční paprsky a na moment oslepily oba vyšetřovatele. Jen co se jim podařilo záblesk rozmrkat uviděli dvě lidské postavy, co vystupovali z jezírka. Jako by se jejich vlastní odrazy zvedly z hladiny a staly se reálnými.

Palamédův odraz měl na první pohled viditelné rozdíly od původního. Na sobě měl zdobenou tógu. Všechny tři jeho oči byly otevřené, zcela zdravé a vyzařovalo z nich zlaté světlo. Vlastně okolo něho celého byla jakási zlatá světelné aura. V jedné ruce držel pohár ze kterého při každém pohybu ruky vyšplouchlo víno. Ve vlasech mu rostla vinná réva.

Olbramův odraz oproti němu vypadal přímo normálně, až na prázdný pohled v jeho očích. Olbramův odraz měl obě ruce hozené okolo krku Palamédova odrazu, v objetí. Jeho tvář byla pootočená k vyšetřovatelům, ale jeho oči k nim jen kmitly než se vrátily k jeho sploečníkovi. Tento odraz podobně jako Palamédův měl dvě zdravé šedomodré oči.

"Ach, vítejte, vítejte v mém malém chrámu, vyšetřovatelé." přivítal je dunivý hlas Palamédova odrazu.

"Chrámu? A co jsi zač? A co je tohle místo?" vypálil rychle Lafka. "Ano, toto je můj chrám. Já jsem Bakchus a tento chrám je místem kde, se sny stávají realitou. Kde se lidé stávají tím čím měli být vždy. Pokud zvládnou konfrontaci s vlastní nedokonalostí, samozřejmě."

"A on?" Ukázal Lafka na Olbramův odraz. "Ó ano, můj Olbram. Chudák Olbrámek je jen prázdná schránka. Jako pohár do, kterého vlévám své víno, svou esenci, svou lásku."

Lafka zrudl a rozkašlal se. Co prosím? Jak jako, vlévá lásku?!

"Počkat, počkat, Olbram není žádná schránka, zníš jako senior. Olbram je svůj vlastní plnohodnotný člověk a můj kamarád."

"Opravdu? Jsi si tím jistý, Palaméde? Celé dětství trávil tím že ho otec vedl k tomu aby nebyl nic jiného než jeho kopií. Jediný důvod proč se stal detektivem je, že ho k tomu Cecilie vedla a i to ho omrzelo. Jediný důvod proč je teď tady, je kvůli tobě, protože ty jsi chtěl hledat bratra. Protože s tebou si vybudoval vztah a ty jsi chtěl vědět víc, ty jsi ho znovu naplnil radostí z práce. Ale Olbram sám? Nic. Jen nekonečná nuda, prázdná místa, prázdné dny. Prostě prázdný pohár."

"Sklapni! Vůbec nevíš o čem mluvíš Olbram je víc než ty kdy budeš! Olbram možná potřebuje v životě trochu dobrodružství, ale to o něm vůbec nic nevypovídá. Než začneš na někoho házet špínu, podívej se na nás." vykřikl rozhořčeně Lafka.

Olbram nemohl odtrhnout oči od té konfrontace. Jeho dvojník se v průběhu toho všeho jen upřeně díval do Bakchových očí. Jako by na světě nebylo nic důležitějšího. Ty řeči o prázdných schránkách se ho upřímně tolik nedotkly. Nešlo o nic horšího než co si říkal po večerech on sám. Palamédova obrana jeho charakteru byla větším překvapením. Podobně jako akce samotného Bakcha.

Většina Bakchovy pozornosti byla zaměřená na Palaméda a jejich hádku, ale zbytek byl věnován Olbramovu odrazu. Odraz měl stále ruce objaté kolem Bakchova krku, ale Bakchus sám měl jednu ruku pevně kolem odrazova pasu a druhou rukou měl na jeho tváři. Dohromady připomínali spíš párek milenců než překroucený odraz dvou vyšetřovatelů.

Olbram využil rozptýlení obou odrazů, vytáhl zbraň a v rychlém sledu střeli oba do obličeje. Olbramův odraz padl k zemi mrtvý, ale Bakchus i s prostřelenou hlavou zůstal stát. Bakchus se otočil k Olbramovi s naštvaným výrazem ve tváři a jeho oči začaly ještě intenzivněji svítit.

"Jak se opovažuješ! Tohle ti nikdy neodpustím, ty, ty, hajzle! Takhle střelit Mého milého zezadu?! Jen počkej, za tohle zaplatíš!" A ani to nedořekl a už se vrhl na Olbrama. Olbram reagoval pohotově, Saskie ho vytrénovala dobře, a vystřílel do Bakcha celý zásobník.

Ne, že by to mělo na Bakcha jakýkoliv efekt a v okamžiku měl Olbram ruce okolo hrdla a vzduch mu tak byl odepřen. Zdá se že Bakchus místo jakékoliv magie plánuje pomstít smrt svého druha vlastníma rukama, udušením.

Když už se Olbramovi začínalo zatmívat před očima, mohl nejednou zase dýchat. Vzpamatoval se akorát včas aby mohl vidět Bakcha o kus dál na zemi omotanáho ve šlahounech vinné révy a Palaméda jak zvedá do vzduchu meč.

Meč dopadl s tichým žuch, a po zemi se chvíli kutálela Bakchova sťatá hlava.

Vinná réva se stáhla do země a meč z Palamédových rukou zmizel. Olbram a Palamédes jen pár chvil stáli v naprostém tichu, jakoby čas zamrzl.