Častokrát se jen projíždím autem, uklidňuje mě to a poslouchám hudbu tak nahlas, aby nebyl slyšet zvuk motoru a představuju si, že opravdu slyším jen hudbu a nic víc.. žádný šum ani vrzání pružin, když valím po polňačce. A přemýšlím.. přemýšlím, kterou písničku si pustit.. která je ta u níž by mi nevadilo umřít. Prostě nechat auto jen jet dál s nohou na plynu, ruce si položit na kolena a broukat si, možná prozpěvovat a nebo hlasitě křičet tu melodii, která pro mě bude tím nádherným světem..
lákají mě světy, ze kterých už není návratu














