jakoby se duše rozletela do všech planet vesmíru

ne se vrátit zpátky ke me

do me

pluju lítám najednou jsem dole

prázdno který chceš vyplnit vším tim co máš v sobě pro tebe

ruce se hřejou

srdce rozteka se a chci se napít

vypářit

a vlastně co je na řadě

smutek předchází smích a lásku

pomine každej moment, který nestihnu ani vepsat pod kůži

nedokážu vyhodnotit co je správne, jelikož nemám žádný vzorce podle čeho žít

a stejně se trápím čas od času z nenaplnosti když srdce se dotkne lásky

už jsem dávno pochopila že neexistuje jeden svět

vždycky jsme dva

živote hřeje slunce

zimu si teď užívám, i když mě mrznou nohy i ruce je to skvělý

píšu teď dost a vlastně dost o tobě

jakobych psala tobe

vlastně se ti sveruju a promlouvám

jednou to sepíšu všechno na papir

někdy si to píšu během chvíli kdy jsme spolu

když něco řekneš

nebo mě něco napadne nebo ti chci něco říct a nejde to

pomáhá to vlastně dost

hořkosladce v lásce nechat se unést

jakoby se ve mě něco začalo vroucne roztekat

jakobych v sobě měla nazhavenou lávu, která právě začala žít

bylo to krásný

tak krásný

kdy jsem si opravdu uvědomila

že je to tak krásný, a tak moc vzácný

je to taková nostalgie

kdy v letny jsem našla opět to kouzlo, a i přesto, že tu nebudu navěky

konečně jsem zašla na kavu do kavárny, kde jsem před pár lety pila moje denno denní bezlaktozovy kapučino a pomerančový fresh

nikdy jsem asi nic podobného necítila.

cítím, že srdce se mi léčí, delší dobu cítím klid, jistotu a vlastně v totální nejistotě, jen když lehounce spadnu do svých myšlenek co mi vlastně chybí.

přijímám všechno tak jak je a nechávam se unášet proudem, který stéká tak lehce, vroucne a klidně.

ve strachu ze ztráty, a vsak ztratím pokaždé jen sama sebe.

přála bych si být v objetí a v proliti našich těl, dlouhé hodiny a noci dívat si se do očí a cítit slyšet miluji tě.

tečou

a však se už nedokážeš zlobit

přijímáš

protože to je to jediný, to opravdový co láska umí

svobodu dát

a to, že to máš ty nějak, neznamená že ten druhý to má stejně

topim se ve víně vinovym

hluboko v myšlenkách milující se

že lásku postrádám opět v bludišti ztracená

ve a s mírem

v míru

den ti nikdo nevrátí.

všechno bude.

všichni jsme.

vskutku

ve skutku, že skutek ti utekl

a utíkám ti ja

a ty ne a ne mě chytit

uchopit

bylo vás tolik

strachu a bolesti zrdcadlite se mi ve snech

těch osmicek vsude

čas mi neexistuje

však teď je zas teď

tak jaký že bylo nebylo a bude já to nechápu