do deka hedr on

tl;dr: iOS a iPhone má některé pěkné vychytávky, které zpříjemňují denní používání. Má ale taky hromadu vlastností z kategorie WTF, které považuju za UX-faily. Ačkoli si dokážu život s "jabkem" představit, nebude pro mě hodnotnější a už vůbec ne rychlejší než s Androidem.

Co se na iPhone nepovedlo

Notifikace 👎

Koukněte na svůj iPhone, který jste nechali odložený na stole a řekněte mi, jestli po vás něco chce. Přišel vám mail? Máte zmeškaný hovor? Událost kalendáře? Zhasnutý iPhone vám tohle nepoví. Nemá notifikační ledku. Android vám řekne že někdo něco chce a barvou, nebo typem blikání vám i napoví jestli je to zase jen otravnej e-mail, nebo zmeškaný hovor na který čekáte.

Ok, zapněte displej iPhone a řekněte mi jestli teď bez jakékoli další akce jestli se děje něco důležitého. Mírně lepší - notifikace na lock-screenu umí. Bohužel v denní záplavě událostí se kterou se já (dobrovolně) setkávám nemám v rolovacím přehledu jednoduchou možnost najít zda žádá o pozornost zrovna ta aplikace o kterou já stojím. Situace se ještě zhorší, když s telefonem zrovna pracuji. Notifikace mizí někam do větráku a abych získal rychlý přehled musím vykonat nějakou akci. Na Androidu tohle vše řeší notifikace na horní liště - seznam ikonek a případně číslíčka s počtem dávají rychlý, jasný přehled.

iMessage, SMS, volání 😐

V teoretické rovině skvělá věc. Přijde vám SMS na mobil, vyzvednete si jí na počítači a z počítače na ní rovnou odpovíte. Historie zpráv se uchovává v rámci iCloud účtu, takže nikdy o žádné SMS nepřijdete. Teorie skvělá a upřímně jsem smutný, že Google ještě nedokázal nabídnout nativní alternativu v Androidu.

Ale. Všechno na jabkách má svá ale. Ale kdyby to fungovalo spolehlivě. iMessage účet se á týden odpojil a musel jsem na počítači / mobilu žádat znovu o nějaké spárování. Doručení SMSky na desktop bylo tak 50/50, těžko říct podle jakého algoritmu se rozhodoval. A pokud se mobil rozhodl že mi na desktop přesměruje hovor, tak trvá vždy několik vteřin po přijetí hovoru na mobilu, než vyzvánění na počítači ztichne, což je při již probíhajícím hovoru dost otravné. Pevně věřím že 2 ze 3 těchto nepříjemností lze vyřešit nějakým resetem/poštelováním/koupí nového modelu ... ale.

Push notifikace 😒

Android má jednu skvělou vlastnost - notifikace z jakékoli aplikace (kde to má smysl) jsou prakticky v reálném čase. Obvykle mi cinkne telefon a až potom se objeví nový mail na počítači. Super.

"Pořídím" si iPhone, nehledě na baterku zapnu push notifikace u všeho co nainstaluju a u aplikací u kterých to nejde nastavím co nejčastější kontrolování ... a ejhle. Notifikace jsou zpožděné. Sakra zpožděné. Někdy minuta, někdy minut 15, náhodně. Nedokázal jsem dohledat kde je problém. Reinstalace aplikací, hraní si s nastavením, nic nevedlo ke kýženému výsledku. iPhone/iOS který jsem měl není vhodný k instantní reakci na podněty.

Absence "share" 😧

Jsem nový uživatel iPhone. Nainstaluju všechny možné blbosti a mimo jiné i známé kurvítko fotek. Jelikož mám úchylku na dokumentování všeho, pořídím přes den pěknou plejádu fotek. U oběda se rozhodnu něco z toho poslat na sociální sítě. Otevřu aplikaci pro prohlížení fotek, najdu takovou která se mi líbí a chci jí postnout na Instagram. Tlačítko podobné Androidímu "share" nabízí jen twitter, facebook, mail. Hmm, hledám dál. Nejde. Prostě ne. Fotku musím najít přímo v aplikaci Instagram. Později se situace opakuje, když mi přijde fotka mailem a opět se musím na nose podrbat hráběma, které přidělám na rotor vrtačky upevněné ve svěráku. Tak moc pohodlné mi tohle flow přijde.

Mám-li nějaký obsah na iPhone přímo před nosem, neznamená to vůbec že s ním můžu něco dělat. Velmi pravděpodobně ho budu muset uložit, přepnout aplikace a pokračovat v té jiné aplikaci. Obecně se mi tak práce s iOS pocitově jevila daleko pomalejší.

Absence tlačítka zpět 😳

V diskuzích iPhone vs. Android jsem se dlouho usmíval tomu, když zastánci z tábora zelených robotů vyčítali jablíčkářům absenci tlačítka zpět. Přišlo mi to dětinské. Tak se to holt ovládá jinak. Nejsem člověk, který by měl s přeučováním se problémy. Navíc tlačítko zpět má na Androidu doteď značné problémy v komplikovanějších situacích.

A pak přišlo jabko. A bylo krásné a blýskavé. Ale nemělo tlačítko zpět. A já byl v příslovečném konci trávícího traktu savců. Prohlížím si Twitter stream, zaujme mě odkaz na článek, otevřu ho v safari, přečtu a chci zpátky do Twitter aplikace (i psaný jazyk zde funguje stejně). Bez šance. Jsem v jiné aplikaci a to kde jsem před chvílí byl nemá žádnou návaznost na to kde jsem teď. Musím spustit přepínání aplikací, vizuelně vyhodnotit kam se chci vrátit (copak já si pamatuju jestli jsem před chvíli byl v aplikaci Twitteru, nebo Facebooku?), a potvrdit výběr.

Situace je ještě horší v navigaci uvnitř jedné aplikace. Občas se mi totiž stane, že kliknu někam kam nechci. Opravdu. Občas se to stává. Na Androidu prostě bezmyšlenkovitě kliknu na jasně umístěné tlačítko "zpět". U iPhone mi absence tohoto přinesla tik, kdy jsem v podobných situacích opsal palcem kolečko přes plochu celého displeje přesně tak, jak jsem očima skenoval "jak se teď dostanu zpátky?".

Android vs. Apple store 😑

Apple by měl sklopit uši a konečně od Google okopírovat možnost instalovat aplikace do telefonu z desktopu (bez připojení telefonu k počítači). Tahle možnost tak moc zjednodušuje život, že si ani nepamatuju že bych v poslední době instaloval aplikaci jinak.

Widgety 🙀

Nejsem zastáncem widgetů. Ani na Androidu ne. Ale ten pokus na iPhone v notifikační liště vážně nevyšel. Nepřehledné, nepoužitelné, ne-děkuju.

Co se na iPhone povedlo

Seznam níže může někdo považovat za nevýhody, já za výhody. Některé položky níže mají i některé Androidy, nebo jich lze dosáhnout úpravami - nejsem fanda nutnosti upravovat výchozí chování.

Jasně definované chování napříč všemi telefony mi přijde fajn. Žádné zvláštnosti, úlety výrobců a speciální modifikace. Na druhou stranu, když člověk u Androidu zůstane u řady Nexus, tak má prakticky stejný zážitek.

Nerozebiratelnost telefonu.

Hovor se zavěšuje tlačítkem power.

Příchozí hovor se umlčí tlačítkem power zmáčknutým 1x a odmítne 2x.

Spoušť foťáku HW tlačítkem volume.

Nové aplikace obvykle vyjdou prvně na iPhone.

Synchronizace hesel 😻

Synchronizace hesel WiFi (když funguje) je úžasná vlastnost. Přihlásím se na síť jednou z jakéhokoli zařízení a automaticky mají přístup všechny ostatní. U Androidu mi prakticky nikdy obnovení hesel při koupi nového telefonu nefungovalo. A synchronizace hesel s desktopem je opět něco co out-of-box zvládne jen ekosystém Apple.

Oprávnění aplikací 💑

Správa oprávnění na Androidu je výsměch. Instalovat aplikaci? Jasně. Chce číst moje SMSky? Jasně. Bum, bác. Běžný uživatel a já tyhle hovadiny nikdy nečte. Chci svojí aplikaci. Stejně nerozumím tomu, jestli aplikace co domaluje penis na fotku má mít přístup k internetu, nebo ne. Android svět si hogo fogo hraje na bezpečnost, ale stejně jako spousta jiných systémů i zde se zapomíná na to základní - porozumění uživatele.

iOS to bere obráceně. Při instalaci se na nic neptá. Ve chvíli kdy aplikace poprvé potřebuje použít foťák, SMSky, nebo jiné potenciálně zneužitelné oprávnění se iOS zeptá zda s tím souhlasím. Takže ve chvíli, kdy chci koupit SMS jízdenku mi bude jasné proč aplikace žádá povolení posílat SMSky. Ve chvíli kdy zapínám Endomondo mi docvakne proč žádá o přístup k mé poloze. atp.

Siri 💕

Tento problém je možné víceméně elegantně vyřešit přes takzvané uložené hledání / saved search, které má poměrně širokou gramatiku a tedy i možnosti. Uložné hledání si pak pro jednoduchost můžete přidat do panelu rychlých voleb.

Dnes a propásnuté

Vyhledá úkoly které jsou na dnes, nebo jsme je již propásli:

-reminderTime:day+1

Pouze dnes

reminderTime:day -reminderTime:day+1

Zítra

reminderTime:day+1 -reminderTime:day+2

Naplánované

Úkoly, které jsou naplánovány na jakýkoli den po zítřku

reminderTime:day+2

Nenaplánované

Poznámky, které sice mají reminder, ale nemají stanovený konkrétní den připomenutí.

reminderorder:* -remindertime:*

Splněné

Pokud nechcete, aby se vám odškrtnuté úkoly motaly v seznamu, prostě k jakémukoli vyhledávacímu pravidlu přidejte následující kód. Velmi se hodí do uloženého hledání "dnes a propásnuté".

Motivace

Na podzim 2013 jsem si potřeboval sehnat nový počítač pro osobní použití. Hlavní body podle kterých jsem vybíral:

Počítač velmi často přenáším. Minimálně 2x denně s ním jedu na kole a potřebuji aby byl lehký a malý.

Malý displej neřeším, jelikož doma i v práci hodlám používat externí monitor.

Úložná kapacita disku mě nezajímá. Filmy ani hudbu dlouhodobě neskladuji. Veškeré dokumenty, fotky, projekty mám vždy zálohované v cloudu.

Výkonnost procesoru / grafiky je pro mě do určité míry nezajímavá. Hry (už) nehraju a výpočetně náročných úloh dělám minimum. Jediné co mě po výkonové stránce zajímá je svižnost odezvy systému.

Preferuji SSD disk nad klasickým jelikož: Znatelné zrychlení systému, menší rozměry, menší váha.

Vzhledem k nenažranosti dnešních OS/programů považuji 4GB RAM za naprosté minimum a 8GB za základ na kterém se nechá stavět.

Rozumná výdrž na baterku spadá do kategorie "nice to have". Nějaká zásuvka se vždy najde.

Notebook nesmí mít optickou mechaniku. Už přes 5 let jsem CD/DVD disk nepotřeboval použít.

Pro potřebu rozumné rychlosti a dobré přenosnosti vybírám jen z kategorie "ultrabooky".

Když si výše uvedené parametry od oka hodím do konfigurátoru na czc.cz, tak i s přivřenýma očima začínám na 15'000Kč a pokud chci mít alespoň trochu výběř, tak musím koukat do kategorie 25'000Kč a více.

Oproti tomu nejlevnější MacBook Air, který se v dané době nechal sehnat s 10% slevou by mě vyšel na 22'087Kč. Parametrově celkem odpovídal tomu co jsem hledal. Jediné, kde trochu vybočoval byla malá paměť. Vzhledem ke kompletně jinému programovému vybavení se ale "nedostatečnost" 4GB RAM nedala moc předem odhadnout.

V té době jsem částečně pro znechucení z neustálé nutnosti servisovat Ubuntu a částečně ze zvědavosti sáhl po 11 palcovém MacBook Air. Dnes ho mám v užívání šest měsíců a chci sepsat pár postřehů.

Hardware

Lehoučký (1kg), jedenáctipalcový drobek se vejde naprosto kdekoli a ani při denním nošení nikde nepřekáží.

Výrobci notebooků by měli udávat váhu zařízení včetně trafa. Koneckonců jak často někam odjedete s notebookem, ale bez nabíječky? Apple nabíječka téměř nic neváží.

Vastně u mého placko-booku nabíječku ani tahat nemusím. Výdrž na baterii je minimálně 6 hodin, obvykle se dostávám i na 8 hodin.

Magnetické uchycení nabijátoru vypadá zprvu jako samoúčelná honírna. Když si na něj člověk zvykne, začne dávat smysl.

Notebook přenáším prostě tak, že ho vezmu a jdu. Žádné odpojování předem. Odpojí se sám.

Nikdo a nic nemá šanci mi přístroj strhnout. Při špatném pohybu se nabíječka prostě odpojí.

Zapojení nabíječky je otázkou přejetí konektoru někde v místech, kde čekám zdířku. Žádné šmátrání pro nalezení té zatracené díry.

Klávesnice i touchpad jsou velmi příjemné i na dlouhou práci, takže externí myš, nebo klávesnici už nepoužívám.

Klávesnice je podsvícená tak, že v noci jednotlivé znaky jakoby svítí. Ani za absolutní tmy tedy není problém najít případná schovaná písmenka. Přisvětlovací lampička ThinkPadů vedle tohoto řešení vypadá vyloženě směšně.

Jako obrovské mínus klávesnice považuji tlačítko power, které je ihned nad tlačítkem backspace a nejednou se mi povedlo ho omylem zmáčknout.

Jednou jedinkrát se mi podařilo přístroji naložit tak, že se sepnul větrák na vyšší otáčky. Byl jsem překvapen co se děje. Krom tohoto případu MBA běží naprosto neslyšně.

Nedávno jsem vyslechl pro mě poměrně vtipné vyprávění, kdy běžný uživatel PC vysvětloval počítačovému analfabetovi, že počítač musí pravidelně restartovat. Samozřejmě se jednalo o PC s Windows. Z linuxu jsem si už takovému uvažování odvykl. MacOSX restartuji cca jednou za měsíc, jinak uspávám. Naběhnutí systému od restartu po login screen trvá dvě vteřiny (opravdu nejde o překlep).

Správa softwaru

Co považuji za krok zpět při přechodu z linuxu na MacOSX je absence pořádného package manageru. Je tu sice App Store, ale většina programů které používám jsou tam zastaralé, nebo vůbec. Takže se obvykle vracím k primitivnímu procesu:

najdi aplikaci na webu => stáhni aplikaci => nějak nainstaluj (existuje N postupů) => doufej, že se aplikace nějak sama aktualizuje => případně najdi jak aplikaci odinsalovat (zde už jde o totální anarchii).

Připočítejte k tomu ještě homebrew pro instalaci základních balíčků pro práci z příkazové řádky a je v tom celkem slušnej zmatek.

Neříkám že na Ubuntu, nebo v linuxových distribucích obecně je správa softwaru úplný med, ale za mě má v tomhle Apple co dohánět.

Složité věci jednoduše

Zkoušeli jste někdy na linuxu zakryptovat disk? Měli jste pocit, že to máte pevně v rukou a že se nemůže nic pokáknout? Já to zkoušel a přílišný pocit bezpečí jsem z toho neměl. MacOS vám nabídne jednoduchého průvodce, vezme si od vás heslo, restartuje se a pak (za běhu!) udělá zakryptování existujících dat.

Počítač se při zaklapnutí displeje ve výchozím nastavení uspí. Pro spoustu lidí nepochopitelná funkce. Vzhledem k tomu, že počítač se plně probudí ještě před tím, než plně otevřu víko notebooku, nemám s tímto chováním nejmenší problém.

Touchpad nemá žádná tlačítka. Nepotřebuje je. Celá jeho plocha se dá promáčknout. Je to jedno velké tlačítko. Když to chvíli používáte, dojde vám jak nepřirozené je ukrajovat si z té malé šmatlací plošky místo čudlíkama.

Probudíte počítač abyste pustili hudbu a vítá vás otravná přihlašovací obrazovka? Stačí zmáčknout tlačítko play a hudba hraje. Stejně tak funguje zesilování / zeslabování hlasitosti a i přeskakování skladeb. Na login screenu jsou vidět i notifikace - samozřejmě zbavené jakýchkoli osobních údajů.

Jaký je důvod toho, že něco stahujete z internetu? Já s tím něčím obvykle chci ihned pracovat. Jabko-OS má pro tohle položku hned na hlavním panelu. Nemusím tedy spouštět správce souborů, nebo lovit v dialogu kde je daná položka uložená. Je vždy tady vpravo dole na panelu.

Gesta touchpadu jsou něco, co se na linuxu kvalitativně ani neotře o možnosti OSX. Scrollování, změna plochy, přesun oken, zobrazení obsahu plochy, expose, vpřed, zpět, vyhledávání ve slovníku, zobrazení notification centre, rotace, ...

Drag & Drop. Všechno je tu drag&drop. Chcete poslat někomu soubor? Chcete vzít právě přijmutý soubor rovnou z IM programu a hodit ho jako přílohu mailu? Vložit si cestu k souboru do konzole? Přiřadit obrázek kontaktu? Změnit ikonu adresáře? Poslat někomu vizitku někoho jiného? Přidat nového člověka do konverzace? ... Všechno co si lze představit jako gesto drag&drop tu tak i funguje.

Základní sada nástrojů na vytváření obsahu je podle mých dosavadních zkušeností jednoduše famózní. iMovie je první editor videa zdarma s kterým je pro mě zábava pracovat. Ekvivalent LibreOffice Writer, Calc, Impress. Všechny jsou tak dobře funkční, že bych i věřil, že je BFU nebudou používat jako omalovánky.

Spotlight je věc, která hodně zjednodušuje práci. Nepotřebuju si pamatovat kde je uložen který dokument. Jak se jmenovala ta s kterou jsem si kdysi vyměnil dva maily. Kdy začíná která událost. Všechny informace prostě najdu pomocí integrovaného vyhledávače - stačí si pamatovat útržky o daném dokumentu/mailu/kontaktu.

Vyvracení mýtů

Tvrzení že MacOS nemá pravé tlačítko je nesmyslné. Pouze se dělá jinak - tapnutím dvěma prsty. Ať už se to jmenuje jakkoli, jde o funkční ekvivalent pravého myšítka.

100% stabilita je v Apple světě něco jako bájný jednorožec. Nablýskaná, opěvovaná, zářivě bíla, dávno chcíplá zombie poníka s připínacím falusem na čele. Nativní aplikace, stejně tak jako ty třetích stran padají, hází roztodivné chyby a člověk musí googlit, aby zjistil proč to dělá to či ono. Jistý kredit samozřejmě musím přiznat. Při používání linuxu jsem měl pocit, že počítač prohodím oknem každý druhý den. Teď je to maximálně jednou do týdne. Nesmyslů a chyb je tu v aplikacích pocitově řádově méně.

Nestane se vám tu, že aplikace sežere tolik RAM, že se paměť odswapuje někam za dvěře. Když mám zrovna spuštěnou výpočetně náročnou úlohu, tak si nemusím jít mezi každými dvěma kliky myši uvařit kafe, abych vyplnil prostoj než se OS rozhodne na můj povel zareagovat. Uživatel tu má pocitově prioritu.

Vendor lock-in je opět často omílané téma. A zde musím uznat, že celkem právem. Nikoli proto, že by člověk neměl možnost používat nic jiného. Nikoli proto, že by byly tak hvězdné že by nechtěl sáhnout po alternativách. Pro mě je to prostě proto, že integrace a dobrá spoluprácě aplikací v systému dává uživateli tak obrovskou přidanou hodnotu, že je krok zpět to zkoušet jinak. Musím uznat, že například kamarád, který kě mě jeden den přišel s iPhonem, připojil se na WiFi a druhý den udělal to samé z Macu bez zadávání hesla mě ohromil. Mohl by používat nějaký uber-kchul software na desetinásobně bezpečnější skladování hesel u kterého by měl jistotu, že si je Apple nečte. Musel by si nastavit synchronizaci s telefonem, najít software na správu WiFi hesel pro mobil i desktop, zadávat heslo při každé změně ... ale proč?

3x jinak

Argument zarytých odpůrců OSX, který mne vždy fascinoval, je: divné ovládání, malá přizpůsobitelnost systému, omezené možnosti. Pokud bych se dnes chtěl vrátit k linuxu na desktopu, tak se asi zblázním z absence gest touchpadu, doby potřebné pro probuzení, nutnosti googlit pro připojení tiskárny, modlení se aby po připojení projektoru bylo vše tak jak má, strachu spustit upgrade systému.

Onen argument "divné ovládání" si vysvětluju jako fetiš lidí, kteří navyklí ještě na přístup a-la Windows95 mají radost z každého prvku, který jim přijde povědomý a který znají.

Malou přizpůsobitelnost hodnotit nemůžu. Pokud něco funguje, tak se to raději naučím používat tak jak je, než abych se to za každou cenu snažil znásilnit na to, co mám v hlavě zafixované jako to správné.

Co se týče absence funkcí, nesetkal jsem se zatím s neřešitelným problémem, nebo něčím co by mě vyloženě blokovalo. Pokud existuje jiné řešení, nemám problém ho použít. Věci se tu řeší odlišně a není to chyba, pouze jiná filozofie. Taky si nebudu stěžovat na to, kdyby Tesla neměla zdířku na zapalovač, protože má rovnou integrované USB porty.

Závěr / tl;dr

Můj 11 palcový placko-book od Apple jsem si vybral spíš jako experiment, než jako nadšený fanda. Jsem s koupí velmi spokojený a pokud bych mohl, tak investici většině lidí doporučím. Zejména těm, pro které má být počítač nástroj pro práci a ne "ta ošklivá krabička plná zlých trpajzlíků co mě nemají rádi". Samozřejmě záleží na typu člověka a jeho potřebách.

Žádný wow-efekt se ale nekonal. Přikládám to tomu, že:

Přecházel jsem z linuxu, nikoli z Windows

Nekoupil jsem si hračku za N svých výplatních pásek u které si musím vsugerovat, že je to dobrý kauf. Zařízení mě přišlo na méně než ekvivalentní ultrabooky. Samozřejmě záleží na metrice srovnání kterou člověk použije.