BB iker

Přichází konec srpna. Je po svěťáku. Stálo to za bačkoru. Válel sem se na zemi. Nejednou. Chtělo by to opravu. Výsledky nic moc. Celej rok. Za par dni MS. Nenominoval jsem se. Jedu jen něco bokem. Na kolo se mi nechce. Zadek mam jak pavián. Dohromady to moc nepasuje. Mam chuť to zabalit. Dělat něco jinýho. Chodit po horách. Nikam se nehonit. Pohoda džez. Jak budu vypadat? Nijak zvláštně. Pár lidí se podiví. Ještě to podržim. Nepříde změna. Dlabu na to.

Cestuji cestuji. Přestupuji v z letadla do letadla. Bleskne mi hlavou. Co budu dělat v letadle? Poslouchat! Ale ty tři písničky z mobilu jsou už trochu ohraný. Otevřu počítač. Začnu kopírovat muziku. Ajaj. Baterka nemůže vydržet. Obvykle dává sotva pět minut. Očima popoháním procenta. Co když se to vypne v půlce? Nepokazí mi to paměť? Snad ne. Nahráno celé album. Baterka stále drží. Zahraju freecell. Počítač jede přes 20 minut. Zázrak! Prohlašuji toto letiště za počítačově svaté!

Sem v teple. Bikuju po silnici!

Po tom co jsem se nedávno stal staroprofíkem se dnes blýsklo na lepší časy i v oblasti školství. Před týdnem to dobře nedopadlo. Dnes byla však situace jiná. Do školy vstal jsem časně ráno. Posnídal pár znamenitých rohlíků se sýrem. Vydal se do školy. Šel jsem celkem na čas. V půlce jsem se otočil. Zapoměl sem si index. Pak jsem běhal po kolejích. Samozřejmě v obleku jak největší klaun. Přišel jsem pozdě. Nevadí. Učitel kompenzuje. Také přišel pozdě. Začíná písemná zkouška. Ze začátku to moc nejde. Půl hodiny pryč. Teprve rozpracovávám první úlohu. Ajaj. Nevypadá to dobře s časem. Pak se rozjedu. Jedna stránka za druhou. Deset minut do konce. Dokončuji poslední úlohu v ďábelském tempu. Stíhám s předstihem. Pauza na oběd. Poo opět ve škole. Bude oprava. Jdu jako první. Hned jsem hotov. Za jedna.

Evidentně má EU naplánované hospodářství dopředu.

Už se to blíží. Maturita. Rýma je Pryč. Milá napsala. Kolo nažhavený na švih. Nálada je zpět. Učení leží v koutě. Že by ta rýma něco přinesla? Možná. Spíš určitě. Něco jsem se naučil. Bude to stačit? Uvidí se ve středu.

Začalo to zcela nevinně. Večírek po závodech. Spaní pod otevřeným oknem. Rýma na sebe nenechala dlouho čekat. Hned ráno.. .. spíš k večeru po vystřízlivění se ozvala ve své nejkrutější podobě. Nudle z nosu, nafouklé dutiny a podobné nešvary. Nic velkého řekl by si normální člověk. Ovšem pro člověka jako já je to téměř katastrofa. Ještě se k tomu přidala maturita. Problémy s přijetím na školu. Nepříliš opětovaná láska k jedné slečně tomu taky nepřispěla. Za normálních okolností by mě takováto situace nevyvedla z míry. Ovšem teď vstupuje do hry ona neúprosná rýma. Nemůžu normálně vyjet na půldenní švih. Vyčistit si hlavu. Přijít na jiné myšlenky. Nemůžu. Místo toho ležím doma. Šrotím vědomosti k maturitě. V hlavě si projíždím všechny své aktuální problémy. Budu příští týden na závodech v pořádku? Co ta slečna, napíše? Dostanu se na školu? Pak mě zachvátí přemýšlení nad tím, co bych chtěl v životě dělat. Bude ze mě něco? Točím se stále dokola. Nemůžu přestat. Nemůžu se pořádně soustředit ani na to učení. Mám pocit, že se zblázním. Už aby ta rýma byla pryč.